Holandská královna Juliána (1909-2004) byla jedinou dcerou vládnoucí holandské královny Vilemíny I. a jejího manžela prince Jindřicha z Mecklenburgu a Schwerinu. Po několika potratech se měla očekávaná princezna narodit na tatínkovy narozeniny připadajících na 19. dubna. Narodila se však až o 11 dni později - 30. dubna. Dodnes je tento den nazýván Dnem královny a každoročně se slaví jako hlavní nizozemský svátek.
Foto: Devětadvacetiletá královna s vytouženou princeznou Julianou
Image source: - Bain Collection -. http://lcweb2.loc.gov/pp/ggbainhtml/ggbainabt.html, Public domain, via Wikimedia Commons
Juliana byla zdravé a silné dítě a podle matky byla napřed ve vývoji před ostatními vrstevníky. Rodiče jí vytvořili láskyplné prostředí a trávili s ní co nejvíce času Odmalička ale vyžadovala i přítomnost ostatních dětí. A tak zvali rodiče do královského paláce četné kamarády. V Haagu pro ni dokonce nechali vytvořit speciální třídu, v níž se od šesti do desíti let vzdělávala společně s vybranými dívkami stejného věku. Pak byla třída rozpuštěna a princezna se vzdělávala pod dohledem soukromých učitelů. Jako mladá princezna jezdívala na tábory, kde se setkávala s mladými dívkami z různých sociálních vrstev.
Foto: Princezna Juliana z roku 1922
H. Deutmann (died before 1927), Public domain, via Wikimedia Commons
Krátce po oslavě osmnáctin ji matka uvedla do Státní rady jako svou nástupkyni a budoucí vladařku. Zároveň Juliána zahájila vysokoškolská studia. Na univerzitě v Leydenu si pod pseudonymem zapsala sociologii, ekonomii, základy práva a religionistiku. V roce 1930 pak získala čestný doktorát z literatury a filozofie, aniž vykonala zkoušky.
V dalších letech bylo hlavním úkolem královských rodičů najít pro dceru vhodného partnera. Nesnadný úkol! Ženichem korunní princezny se nemohl stát jen tak někdo. Musel to být svobodný protestantský princ a žádný takový se do svatby s Juliánou nehrnul. Královnu Vilemínu popouzelo, že její sedmadvacetiletá dcera stále zůstává svobodná, a tak zintenzivnila lov na ženicha. A ten se nakonec díky jejímu obchodnímu talentu našel! Za zády Juliány jí ženicha prostě koupila.
Foto: Princezna Juliana a princ Bernhard slaví své zásnuby
Attribution: Spaarnestad Photo via Nationaal Archief. (No restrictions or Attribution), via Wikimedia Commons
Byl to německý princ Bernard z Lippe-Biesterfeldu, synovec posledního vládnoucího knížete toho rodu. Ten si byl vědom svého postavení a stanovil si podmínky. Odmítl být v pozadí své manželky či tchyně. Požadoval titul, slušnou apanáž a kompetence. Jednání byla nakonec úspěšná a Bernard se stal Juliániným oficiálním snoubencem. V mládí to byl bezesporu zajímavý mladý muž žijící netradičním životním stylem. Juliana se do něj zamilovala na první pohled a byla to u ní láska na celý život. S věrností Bernarda už to bylo horší.
Díky bulváru musela královna Vilemína 8. září 1936 oznámit dceřino zasnoubení a chystanou svatbu. Bohužel bylo to v nevhodné době. A princ jako Němec s nacistickou minulostí si u Holanďanů moc nešplhnul! Sice se vzdal německého občanství, ale členství v NSDAP a vojenskou špionáž pro Luftwaffe mu nikdo neodpáral. Za svatební den si Juliána zvolila 7. leden 1937, což byl výroční den svatby jejích prarodičů.
V lednu 1938 se manželům narodila dcera Beatrix, budoucí královna, a v srpnu 1939 druhá dcera Irena. Když došlo v květnu 1940 k napadení a obsazení Belgie, Nizozemí a Lucemburska Německem, musela Juliána i s rodinou uprchnout – nejprve do Londýna a pak do bezpečí do Kanady. V exilu se jim narodila třetí dcera Margrit.
V prvních poválečných letech se Juliána plně věnovala své práci korunní princezny, spolu s manželem navštěvovala nejvíce postižené části Nizozemí. Od svatby uplynulo už deset let, když se v únoru 1947 narodila poslední, čtvrtá dcera, princezna Marijke. Protože měla ale budoucí panovnice během těhotenství zarděnky, přišla Marijke na svět téměř slepá.
Foto: Juliana s manželem a dětmi v Ottawě 1943
Anefo, CC0, via Wikimedia Commons
Aby toho nebylo málo, už vážně nemocná královna Vilemína oznámila v květnu 1948, že hodlá abdikovat. 4. září 1948 se tedy stala Juliána nizozemskou královnou. Snažila se monarchii zmodernizovat, radikálně rušila všechny přežitky spojené s minulostí. Zakázala provádění pukrlat a dvorských poklon, nepřipustila, aby její manžel chodil podle protokolu krok za ní, ale kráčeli vždy vedle sebe. Každoročně zvala své zaměstnance o Vánocích na horkou čokoládu a spolu s dcerami je obsluhovali. Během své dvaatřicetileté vlády se neustále zajímala o život prostých lidí, pořádala charitativní akce. Na zasedání s ministry chodila vždy důkladně připravená.
Roku 1948, jen několik týdnů po korunovaci, pozval k sobě královský pár Greetu Hofmansovou, která měla renomé „zázračné léčitelky“. Žena už při prvním setkání slíbila, že může nemocné poloslepé princezně pomoci, a královna jí věřila.
Vzniklo mezi nimi intenzívní přátelství, které téměř rozbilo Juliánino manželství a málem ohrozilo nizozemskou monarchii. Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv a začala se dokonce pokoušet ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. Situace na dvoře se vyostřovala takovým způsobem, že k jejímu vyřešení vláda ustavila zvláštní komisi. Doporučení komise, že Hofmansová a její pomocníci musejí být bezodkladně propuštěni z královských služeb, narazilo zprvu na Juliánin odpor. Teprve když Hofmansové začaly chodit dopisy hrozící násilím, královna ustoupila a léčitelku propustila.
Foto: Královna Juliana a princezna Beatrix chystají personálu kakao a koláčky. Vánoce 1960
Attribution: Spaarnestad Photo/NA/Anefo/Harry Pot via Nationaal Archief. (No restrictions or Attribution), via Wikimedia Commons
To vlastně bylo na začátku Juliánina panování. Další léta ukázala, jak moudrá a oblíbená panovnice Juliána byla. Na konci 70. let si už uvědomovala, jak ji opouštějí síly a jak by si potřebovala odpočinout. A tak 30. dubna 1980, v den svých 71. narozenin, po 32 letech abdikovala ve prospěch své nejstarší dcery Beatrix. Závěr života strávila v paláci Soestdijk, kde krátce před svými 95. narozeninami v kruhu své rodiny umírá…
Foto: Královna v den své abdikace
Rob Croes / Anefo, CC0, via Wikimedia Commons
Zdroj: Rodan Kamil: Ženy s korunou, 2016
Na našem webu jste si také mohli přečíst:
- Manželství Anny Saské a Viléma I. Oranžského štěstí nepotkalo. Zato boj o věno, hysterie i nevěra
- Konstancie Uherská – právoplatná manželka?
- Je královna Kristina odpovědná za uloupení českých uměleckých pokladů?
Nový komentář
Komentáře
Pěkné čtení, děkuji.
Zajímavé
Tyhle články mě baví. Děkuji
Děkujeme
Děkujeme
Už jste královně Julianě naplánovali, že umře v roce 2024?
Moc pěkný a zajímavý článek.
Pěkné čtení,díky
Děkuji
Zajímavé, ale smutné čtení.