Amélie d’Orléans (1865-1951) pocházela z rodu posledního francouzského krále Ludvíka Filipa, kterého smetla revoluce v roce 1848. Narodila se a část svého dětství prožila v Anglii. Rodina čítající osm dětí se mohla do Francie vrátit teprve v sedmdesátých letech 19. století po pádu císaře Napoleona III. a po opětovném vzniku republiky.
Amélie Orleánská, portugalská královna (cca 1900)
Foto: Leiloeira São Domingos, Public domain, via Wikimedia Commons
Amélie byla nebývale vysoká dívka. Měřila 182 centimetrů a rozhodně neoplývala velkou krásou. Přesto díky svému původu patřila k žádoucím nevěstám. Poprvé se na veřejnosti oficiálně objevila v roce 1884 na dvoře svého strýce krále Alfonse XII. v Madridu. Známější se stala o něco později díky návštěvě Vídně u císaře Františka Josefa I., kdy se objevily její fotografie v novinách celé Evropy, které o cestě rodiny referovaly. Tehdy zaujala pozornost portugalské královny, která noviny „narafičila“ tak, aby si jich všiml její nejstarší syn Carlos. Následník se pak jel s princeznou seznámit na zámek Chantilly a brzy rodiče Amélie požádal o její ruku. Zasnoubení se slavilo v Paříži a patřilo k velkolepým událostem, jakou Francie už dlouho nezažila. Vyvolalo ovšem velkou nevoli v protimonarchistických kruzích. Brzy poté byla Améliina rodina znovu a tentokrát už napořád vykázána z Francie.
Amélie odjela do nové vlasti vlakem a podle starých zvyků a na znamení úcty se na hranicích převlékla do modro-bílých šatů, které byly symbolem portugalské královské rodiny. Svatby, která se konala v květnu 1886, se účastnilo mnoho korunovaných hlav z celé Evropy, přestože Portugalsko už dávno nehrálo prim jako kdysi v dobách zámořských objevů. Nyní to byla hospodářsky zaostalá země potácející se na hranici existenční bídy.
Svatební foto: nevěsta měří 182 cm, ženich 176 cm
Foto: Alfred Fillon, Public domain, via Wikimedia Commons
Amélie byla na portugalském dvoře dobře přijata. Na nové prostředí si brzy zvykla a naučila se perfektně portugalsky. Přestože bylo manželství původně uzavřeno víceméně z politických důvodů, bylo harmonické a šťastné. Amélie si byla vědoma, co se od ní očekává. Nezklamala. Po necelém roce od svatby - v březnu 1887 - přišel na svět první syn, následník Ludvík Filip.
Brzy si získala i sympatie prostého lidu. Naplánovala si zkvalitnit jejich život. Navštěvovala humanitární organizace a měla i vlastní aktivity. Založila Institut na podporu práv pracujících a Národní ligu boje proti tuberkulóze. U vysoké šlechty a republikánského tisku však naopak narazila tato její bohulibá činnost na kritiku. Ti považovali její návštěvy chudých za skandální a obviňovali ji z přetvářky.
Zpočátku bydlel následnický pár v paláci Belém v Lisabonu, pak se přestěhovali do krásného vévodského paláce Vila Viçosa. A tady krátce po přestěhování málem došlo k tragédii, když vypukl v pokoji malého prince požár. Byla to Amálie, která ho na poslední chvíli zachránila. Jenže byla těhotná a brzy předčasně porodila dcerušku, která po několika hodinách zemřela. Od té doby se začaly u Amélie projevovat zdravotní i psychické problémy, kterých se už nezbavila do konce života.
V roce 1888 převzali Carlos s Amélií plnění královských povinností za vážně nemocného portugalského krále Ludvíka. Ten v říjnu následujícího roku zemřel. Nyní už královský pár pak v listopadu 1889 přivítal na svět druhého syna Manuela. Úkolem nového panovnického páru bylo zlepšit politickou i hospodářskou situaci v zemi. V době, kdy král podnikl několik zahraničních cest především s cílem zajištění obrany zájmů portugalských kolonií zejména v Africe, ho zastupovala Amélie jako regentka. Nebylo to pro ni jednoduché. I když byla vlídná a ochotná naslouchat lidem a pomáhat jim, revolučním snahám se už nedalo zabránit. Král už dlouho ztrácel na oblibě, republikánská opozice sílila a získávala stále více příznivců ochotných svrhnout krále a nastolit republiku.
Atentát 1. února 1908
Foto: Le Petit Journal, Public domain, via Wikimedia Commons
O násilném odstranění krále se nyní už začalo hovořit veřejně. Příležitost se naskytla 1. února 1908, když se panovník s rodinou vracel v otevřeném kočáře z Vila Viçosa do Lisabonu. Na Palácovém náměstí zaútočili na jejich vůz automatickými zbraněmi dva revoluční republikáni. Král zasažený do krku byl na místě mrtev a starší syn Ludvík Filip, rovněž smrtelně zraněný, zemřel po dvaceti minutách. Duchapřítomná královna Amélie, která byla v bezprostřední blízkosti atentátníků a jako zázrakem nebyla zraněna, zachránila život alespoň mladšímu synovi Manuelovi. Začala mlátit atentátníky mohutnou kyticí, kterou bezprostředně před atentátem dostala. I Manuel byl zasažený kulkou, ale přežil a hned druhý den byl prohlášen portugalským králem.
Amélie pomáhala nezkušenému synovi zvládnout nelehkou situaci, vedla politické rozhovory, předsedala státní radě, koncipovala oficiální dokumenty. Konec monarchie se jí ale zastavit nepodařilo. V říjnu 1910 se uskutečnily volby, v nichž těsnou většinou zvítězili republikáni, kteří provedli převrat a vyhlásili republiku. Přidala se k nim armáda, a tak musela bezmocná královská rodina kapitulovat a odejít do exilu.
Amélie nejdříve využila nabídku svého bratra a žila v Anglii, posledních třicet let života pak strávila ve vlasti svých předků v Chesney poblíž Versailles, kde v roce 1951 zemřela. Pohřeb se konal v Paříži a následně i v klášterním kostele São Vicente de Fora v Lisabonu. Amélii byly vzdány pocty jako královně a její tělo bylo uloženo do klášterní hrobky královského rodu Bragança po boku manžela a synů…
Klášter São Vicente de Fora, místo posledního odpočinku královského rodu Bragança
Foto: Shutterstock
Zdroj info: Rodan Kamil: Ženy s korunou, 2016, Wikipedia-en
Nový komentář
Komentáře
Pěkné čtení, děkuji.
Děkuji za dnešní článek.
Zajímavý článek, díky!
Zajímavé čtení, děkuji
Děkuju