Žehušičtí bílí jeleni

Vždycky když se krajina zahalí do podzimní mlhy, vybaví se mi společné cesty s rodiči na chalupu nedaleko Čáslavi. Pokaždé jsme je se sestrou nutily, abychom si zajeli do Žehušické obory podívat se na unikátní stádo bílých jelenů.

Někdy se nám předvedli v plné parádě, jindy jsme jen marně napínali zrak, a pak o každé vzdálené světlejší šmouze tvrdili, že to byl zaručeně statný dvanácterák. Občas se nám ale poštěstilo a zahlédli jsme i černé daňky (které jsme samozřejmě v naší nevědomosti považovali také za jeleny).

Často si vybavuji bílou laň, kterou jsme vídali snad pokaždé. Byla velmi zvědavá a vždycky nás přišla omrknout až k plotu, pohladit se však nedala. Zato jablka a mrkev – ty jí šmakovaly, jen jsme jí je museli hodit k nohám, z ruky si je nikdy nevzala…

Ale kde se v „české kotlině“ vzala taková rarita, za kterou se opravdu stojí zato jet do Žehušic podívat?

Původ bílých jelenů zůstává tak trochu záhadou. Místní tvrdí, že pocházejí z Persie, možná z Indie, anebo z Ruska.

Podle správce obory Václava Stomeho však nemusíme hledat tak daleko. Pravděpodobně byli vyšlechtěni už v 16. století v německých oborách, odkud se pak rozšířili k nám. Později je na svých panstvích začali chovat Valdštejnové, Černínové, Kinští a Schwarzenbergové.

Bílí jeleni v Žehušické oboře

„Postupem času ale jejich stáda chřadla a degenerovala, až zůstalo jen několik jedinců u hraběte Kinského v Chlumci nad Cidlinou,“ vysvětluje jejich pouť do Žehušic správce Stome.

„Kinský je roku 1826 daroval tehdejšímu majiteli zdejšího panství, hraběti Matyáši Thun-Hohensteinovi, který je umístil ve své oboře Vedralka spolu ostatní »vysokou« zvěří. Jeleni se mezi sebou prokřížili, což bílé rarity nejspíš zachránilo. Kromě obyčejných koloušků se jako zázrakem začali rodit i ti bílí, a tak rod vzácných krasavců přežil.“

Když pak Vedralka začala být moc těsná, nechal hrabě Matyáš Thun-Hohenstein za zámkem vypustit rybník Kravinec a místo něj založil novou oboru. Dodnes tu rostou původní stromy, zlaté a stříbrné jasany, červené buky, platany, akáty i cizokrajné dřeviny.

Když se vám poštěstí a přiblížíte se na dohled, zjistíte, že žehušičtí bílí jeleni nejsou albíni s typickou růžovou duhovkou a nedostatkem kožního barviva. Od albínů se liší tím, že mají modrou duhovku a černý pigment na kůži. Všichni zdejší jeleni však nejsou bílí, díky křížení s přirozeně zbarvenými druhy. Mohou mít na sobě i skvrny o velikosti mince nebo až přes půl těla, jak tomu bývá u hovězího dobytka.

V Žehušické oboře žije kolem 130 bílých jelenů a každoročně se stádo omladí o přibližně 25 nových kolouchů. Kromě jelenů a černých daňků v ní uvidíte také divoké krocany, ztepilé bažanty královské a pozorovat můžete i méně elegantní divočáky. V oboře je také chováno stádo černé mutace daňka skvrnitého.

A vězte: Bílého jelena spatřiti přináší prý štěstí, a pokud se vdavekchtivá slečna bílému jelenu do jeho krásných modrých očí zadívá, do roka se vdá.

Přístup

Z obory o rozloze 270 ha je pro veřejnost přístupná pouze část, a to pouze na hodinu denně v létě a s průvodcem. Ale celý areál se dá obejít, ať už po okresce, nebo po přilehlých cestách, a kdekoliv se zastavíte, nějakého z místních fešáků určitě uvidíte. Zaručeně k vidění je celé stádo dopoledne v 10 hodin, kdy u brány obory probíhá krmení. V té době se také můžete pokochat pohledem i na ostatní obyvatele obory.

Obora se nachází ve Středočeském kraji necelých 15 km východně od Kutné Hory. Žehušice leží na silnici č. 338 mezi Čáslaví a Chvaleticemi. Nejbližší železniční zastávka je v Čáslavi (cca 8 km), autobusové linky jezdí z Čáslavi, Kolína a Kutné Hory. Přímo do obce nevede žádná turistická značka, pro pěší výlet lze doporučit např. modrou značku vedoucí od žel. stanice Řečany nad Labem přes Zdechovice a lesy Chvaletické pahorkatiny do Svobodné vsi, odkud je to asi 5 km po neznačené silnici do Žehušic.

Zámek v Žehušicích

Zajímavá místa v okolí:

Rohozec s barokním kostelem sv. Máří Magdaleny, zámek Kačina s Muzeem českého venkova, Horušice, ve kterých stojí osmiboké barokní repositorium z 18. století (dnes hájovna), Zbyslav s pozdně gotickým kostelem Nejsvětější Trojice byl a přírodní památkou Zbyslavská mozaika, Chotusice s dochovalou sakristií raně gotického kostela sv. Václava, osada Jakub se stejnojmenným kostelem světce z roku 1165 i pozdně empírovým statkem z roku 1835, Nové Dvory se zámkem sloužícím dnes jako základní škola, Mariánským sloupem z roku 1701, bývalým raně barokním klášterem dominikánů (dnes fara a škola), barokním kostelem sv. Anny a empírovou hrobkou rodu Chotků.

Reklama