Jediný pes mého života
Už jako malinká holčička jsem si přála mít pejska. A tak když se u babičky Betince narodily 3 štěňátka, neváhali jsme a jedno si vzali. Byl tak nádherně hněďoučký, heboučký. Byl to kříženec jezevčíka s něčím, dodnes jsme to nezjistili.
Ještě vybrat jméno. Tak jakpak se asi bude jmenovat. Po narození dostal jméno Šimon, jenže na to se mu nechtělo slyšet, a tak jak jsme s ním chodívali ven, často jsme potkávali paní, která venčila taky psa, jmenoval se Ben. No a samozřejmě náš pes nechtěl slyšet na jméno Šimon a když ta paní pokaždé volala na svého psa Bene, tak náš čumáček k ní vždycky přiběhl a od té doby dostal jméno Ben.
A jak tak čas plynul, Ben rostl jako z vody. Jezdíval s námi všude, na dovolenou, k babičce za sourozenci...
Byl to můj, jak se říká, nejlepší přítel člověka. Měla jsem ho strašně ráda, takže každou volnou chvilku jsem si s ním hrála a učila ho poslušným věcem. Jenže se stala jedna věc, která mě poznamenala na celý život. Stalo se to před 7 lety.
Jednou ráno jsme chtěla jít se psem ven, ale nechtěl mě poslechnout a v té chvíli, což jsem neměla dělat, jsem vzala utěrku a pleskla ho po zádech. Chtěla jsem se mu omluvit a dát mu pusu na čumáček, ale v té chvíli mě kousl do obličeje. Museli jsme ho dát pryč, protože kdybychom ho utratili, tak by si to nezasloužil a neměli bychom to srdce. Dali jsme ho jedné známé a od té doby nevíme, co s ním je. Ale psů se nebojím.
P. S.: Co se týče psů z útuklu věřím, že nejsou zlí nebo špatní, ale nikdy nevíte, kde vyrůstali a s kým, popřípadě jak ho vychovávali. Já osobně bych si vzala psa přímo od feny.
Chceme si s přítelem pejska pořídit, tak uvidíme :)
Milá ženo-in,
je to smutné, ale myslím, že si nezasloužil ani to, že jste ho dali pryč.
Někde se stala chyba v komunikaci a měli jste ji řešit možná jinak...
Já vím, těžko se radí, ale když pes ublíží pánovi, měl by se problém hledat spíš u člověka, než u psa.
Nový komentář
Komentáře
llyon: tak takhle rozmazlenýho psa bych doma nechtěla
no, vyhodit psa kvůli kousnutí, které si navíc pisatelka zapříčinila sama? Nic jiného za tím nebylo... ? spíš bych hledala chybu v sobě
evelyn: psi prý vidí lidskou auru, tak třeba na ně nějak kladně působíš
teda pochovat myslim v naruci,ne do zeme
ja bych psa nedala z domu proto ze mne kousnul ani za nic,protoze by to pravdepodobne byla moje vina,nekdo treba muze psovi hrabat i do misky se zradlem,ale ja bych to nedelala,mela jsem jezeviky,jsou tvrdohlavi ale kdyz vis jak na ne,tak je to ok.Muj otec je desnej nervak a nez se pes naucil necurat v byte tak si prozil obcas pohlavek,obcas vymachani cumaku v louzicce,ale asi nejvic sse bal,kdyz na nej otec jednou zarval,chudak hafik se strachy a leknutim pokadil.Bylo mi ho strasne lito,musel jsem ho odnest na zahradu,ale i kdyz mi ho bylo tak desne lito,tak jsem ho nezacala chlacholit,natoz hladit,to by si neuvedomil,ze udelala chybu.Musela jsem pockat 10-20 minut,nez jsem ho mohla chudacka yho malyho pochovat.
Ty wogo! Tak takhle nerozumě se nechovám ke psům ani já
Já se jim rozumně vyhýbám velikým obloukem. 
Enya: Třeba se mu nelíbil ten povel a chtěl taky dostat jinej, jako se jménem
Puppinka: a za co jsi se mu chtěla omluvit, když tě neposlechl?
Sirikit:
Puppinka: z tvého pohledu ses chtěla omluvit, ale pes se přece nechová jako člověk a ani nemůže. Když si člověk pořídí psa, musí si uvědomit, že pes je smečkové zvíře a že ve smečce panuje hierarchie. Proto se musí už od začátku chovat jako vůdce smečky a pes ho musí respektovat. Tedy - pokud vůdce smečky potrestá dalšího člena smečky za nějakou drzost, NIKDY se mu neomlouvá. Tím, že ses mu chtěla omluvit a dát mu pusu na čumák, tím ses vlastně podřídila a delegovala jsi ho jako vůdce smečky. Přestal tě respektovat. Bohužel, když pes kousne, a je jedno, jestli je to malé dítě nebo dospělý člověk, chová se podle psích zákonů a chyba bývá na straně člověka. Ať už je to ve výchově a nebo v tom, že si malé dítě jde pohladit psa a ten vidí potencionální hrozbu.
Puppinka: ze zkušenosti tě můžu říct, že nejdřív uhodit a pak se omlouvat je nejhorší výchovná metoda i co se týče dětí, natož psů
žabina: jenže já se mu chtěla omluvit
Když oni se naši báli, aby nepokousal někoho jiného z naší rodiny, tak jsme ho dali jedné známé, která měla hafo psů, od dárců.
Ťapina: vychovaný byl dobře, psala jsem, že od malička dostal jméno Šimon, ale prostě se mu to jméno nelíbilo, tak dostal jiný.
A bydlela jsem v paneláku a taky si nemyslím, že tam p si trpí.
Ťapina: Tak tak v bytě se mají psi mnohem líp. páníčci je musí alespoň vyvenčit, zatímco na vesnici je spousta "zahradních ozdob" dělající ve dne v noci kravál z nudy.
po zlým se s
ani s jinými zvířaty a potažmo ani s dětmi nikdy nic nepořídí
a nejdřív psa uhodit a pak ho pusinkovat na čumák??
Tou autorkou jsem já, zapoměla jsem se podepsat.
danulinka: Jezevčík je plemeno vyšlechtěné k samostatné práci, on sám od sebe nebude čekat, co mu kdo dovolí nebo přikáže. A každý, kdo si jezevčíka pořídí, by měl vědět, že bude muset jít do jisté míry proti té jeho přirozenosti a přesvědčit ho, že poslouchat se musí. Jezevčíci s loveckým využitím pochopí, že samostatnost můžou využívat jen v noře, venku rozhoduje pán. Ale co ti, kteří do nory nechodí? Ti to mají o to těžší.
Lostris: Přesně tak, každý chytrák, který psa neviděl blíž než na 5 metrů bude vykládat o tom, jak psi v bytě trpí. Přitom stačí si spočítat, kolik času stráví se svou smečkou pes bytový a kolik pes zahradní. U toho zahradního se to kolikrát počítá na minuty denně
Lidi si často myslí, že kdy mají psa na zahradě, tak s ním nemusí chodit ven a starat se o něj.. Někde od nějakého odborníka jsem slyšela, že se psi v paneláku mají v tomto směru kolikrát líp, protože s nima páníčci chodí pravidelně ven.
Mám známou, která se svým psem (rotvajler) nechodí ven nikdy, prý mu zahrada stačí
Psa nemám, protože je mám moc ráda. Neměla bych na něj totiž čas..