Milý Richarde a všechny Ženy-in,
dnes ráno se mi do pošty dostalo toto heslo:
Heslo dne:
To, co je dnes venku,
už není počasí,
ale demoverze krematoria.
A to mi asociovalo jeden dost nepříjemný zážitek z dětství. V našem městě je velké a krásné krematorium. Je dokonce i slavné - natáčel se tady legendární film s Rudolfem Hrušínským - Spalovač mrtvol. A kolem toho krematoria a přilehlého hřbitova je cesta. Jednou o prázdninách - v podobném horku jako dnes - jsme šli s babičku okolo. Zrovna byl kremační den a z komína stoupal mastný černý kouř. To samo o sobě by nebylo tak hrozné, ale cítit ten hnusný sladký pach, který ulpívá v nose a nejde se ho zbavit, bych nikomu nepřála.
Nikdy víc už se to neopakovalo a dneska už je krematorium moderně vybavené, ale ten pach jsem cítila ještě dlouho potom.
Jadwiga
To je asi hodně nepříjemný zápach, který se zřejmě vryje do paměti. Lidé, kteří přežili vyhlazovací tábory, jej popisují do nejmenších detailů i po půl století... Tady je to "naštěstí" součást života - tedy jeho konce.
A co vy? Máte podobně strašidelný zážitek? Napište mi na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
jezis, to je deprimujici
v dětství jsme bydleli kousíček od pražského Strašnického krematoria. Cítit teda nebylo, to ne - ale mamka někdy dávala větrat do okna peřiny. A na tom bílém - jak když nasněží - jenže šedočerně. Fakt nevím, jestli to byl obyčejný městský smog - kdysi se na čistotu ovzduší zrovna nedbalo - nebo...já si představovala ty nebožtíky...brrr.
My máme zahradu pár metrů od kremáče, ale i když je vidět, jak se kouří z komína, smrad naštěstí nikdy cítit nebyl
už z té představy mi leze mráz po zádech
ble
no fuj