bike

Rozhodla jsem se, že ke svým oprášeným sportovním aktivitám přidám ještě cyklistiku. Kolo mám, tak co. Je sice dvanáct let staré, ale na to mé ježdění to stačí. Jenom by potřebovalo malou generálku. Špatně brzdí, v duších se neudrží vzduch a občas spadne řetěz. V podstatě maličkosti.

Poněvadž se v kolech vůbec nevyznám a posuzuju je spíš podle barvy, vzala jsem si na pomoc mužský doprovod. Zašli jsme do cykloobchodu, kde poskytují servis.

Všude stála a visela fungl nová voňavá kola a já si připadala jako Alenka v říši divů. Vedle takových krasavců by to moje kolo vypadalo jako nějaká rezavá vykopávka ze smeťáku. Ještě že jsme ho nechali doma a šli se jen tak cvičně zeptat.

Po chvíli se nás ujal ochotný prodavač, servisman a majitel v jedné osobě. Když jsme mu vylíčili, že bychom potřebovali jenom spravit brzdy, vyměnit duše a přitáhnout řetěz, zeptal se nás, jak je kolo staré. Bylo mi, jako by se ptal na můj věk. Ubrala jsem mu dva roky v domnění, že mu vylepším kredit. Prodavač, servisman a majitel v jednom se shovívavě pousmál a mávl rukou. To nestojí za to. Z trabantu vám mercedes neudělám. 

„To jsem si mohl myslet,“ zašeptal mi stranou můj průvodce a nahlas pronesl směrem k prodavači. „Vy jste jako ti ajťáci. Mám pětiletý notebook a oni se tváří, jako by pocházel z doby kamenné.“

„Je to tak,“ dal za pravdu ajťákům „kolař“. „Technika šla hodně dopředu. Podívejte se...“ a začal ne nezajímavou přednášku o technické vybavenosti současných bicyklů. Ta kola snad musí jezdit sama, honilo se mi hlavou... a na co mi bude přehazovačka s X kolečky, když jsem neuměla nevyužít ani tu základní, kterou mělo mé pravěké kolo?

„Tak co, jak jste se rozhodli?“ Čekal prodavač na svou příležitost, neboť věděl, že jsme značně nalomení.

„Dobře, jdeme do nových. Jaké byste nám doporučil?“ Mé oko se zalíbením spočinulo na bílém dámském retro kole s chromovanými blatníky, chráničem řetězu a nosičem (kola přece posuzuji podle toho, jak vypadají), ale bylo mi jasné, že tohle je k účelu, na který ho chci využít, naprosto nevhodné. „Takové  kolo je na projížďky po městě, krátké vzdálenosti a po hladkém asfaltu,“ přerušil mé rozjímání  prodavač. „Na lesní cesty a kamenitý povrch bude nejlepší horské kolo.“

Tak trochu smutně jsem přešvenkla na „bago“ s tlustými pneumatikami a už jsem se viděla, jak v potu tváře funím někam do strmého krpálu a pomalu vypouštím svou nebohou duši.

Ale co, kdo se bojí, kálí v síni. Přežila jsem brusle, běžky, tak snad přežiju i to kolo.

Držte mi palce.

Jezdíte na kole? Jste zdatná cyklistka? Kolik kilometrů jste ujela nejvíc? Máte na kolo parťáka, nebo jezdíte sama? Už jste někdy jela na tandemu? Napište mi.

TÉMATA:
DOMA