Taky moc ráda vzpomínám na dětství, když jsem byla malá holka a neměla žádné starosti, vlastně, jak se to vezme, mám čtyři sourozence a já jsem nejstarší.o))
 
Když se řekne dětství, vybaví se mi léto a zahrádka (je sice na Praze 6, nikdy nebylo moc peněz, takže se jezdilo z Prahy 2 na Prahu 6, je tam malinká chatička a spát se muselo po dvou, ale to nám nevadilo, naopak, milovali jsme to tam.o)) A jak jsme si dokázali vyhrát.o)). Stačili jsme si, vždyť nás bylo pět, dvě holky a tři kluci, a fantazie nám rozhodně nechyběla. Táta sušíval seno (když jsme byli malinký, choval děda ještě králíky) na kovovejch konstrukcích, takže to vypadalo jako stany ze slámy. Na babičce jsme vyškemrali indiánský oblečky (byly nááádherný - babička se vyřádila, je švadlena), dokonce já i ségra jsme za vysvědčení dostaly od babičky paruky, bráchové čelenky a indiánský léto se rozjelo.o)) Potraviny (angrešty, višně, rybíz) jsme ukládali do spižíren (díry v zemi - to nás pak děda hnal, když se týpí sundaly.o), válčili, objevovali  (a že bylo co, kupodivu stačila zahrada.o)), malovali kamínky, pletli z kůží, pod dohledem zkušené staré indiánky (mamka) jsme mohli občas i něco vyřezat z kůry.
 
S pomocí našich jsme postavili a namalovali totem, rozdělovali území, malovali se přírodními barvivy na znamení míru i války (bylo úžasné zjišťovat, co jak barví.o)) ) prostě fantazie pracovala úžasně.o))  Když jsme chtěli trochu změnu, našli jsme stanioly, vybavili se kosmickým jídlem (angrešt) a z lavičky u ohniště letěli do vesmíru.o))
Škoda, že už je to tak dávno.... a škoda, že musím zpět do přítomnosti, vrátit se zpět k práci (no zrovna tenhle člověk mi to krásný vzpomínání takhle přerušit nemusel)....
Přeju všem nádherný den                                    

Dobby
 
I já Ti, Dobby, přeji krásný den a děkuji za hezké vzpomínání....