Necháváme si je při sportu nebo namáhavé práci

Ačkoli se to na první pohled nezdá, zlato a stříbro jsou kovy poměrně měkké, takže vůči poškrábání nebo vrypu méně odolné, například ve srovnání s chirurgickou ocelí. Čím je navíc povrch cenného kovu lesklejší, respektive vyleštěnější, tím je snazší jeho poškození. To však platí i o leštěné oceli, ale za tu neutratíte tolik peněz, jako například za zlato.

„Zajímavostí je, že i běžným nošením se zlato odírá. Lidstvo tak ročně přijde v součtu o několik tun zlata, které se rozptýlí třením na mikročástice, které kvůli jejich velikosti již nelze sbírat, ani nalézt. Šperky slouží jako ozdoba či doplněk, neměly by proto být extrémně namáhány,“ doporučují svým zákazníkům v plzeňském Zlatnickém domě. O další mikročástice drahého kovu vás pak připraví jeho mechanické leštění v případě, že chcete mít šperky opět krásné hladké a zářivé.

65ae55d033075obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Hrubým zacházením však riskujeme i celistvost drahých kamenů nebo perel, které jsou v drahých kovech zasazeny. „Dokonce i nejtvrdší kameny – diamanty, mohou po silném nárazu prasknout nebo vypadnou ze šperku,“ varují v pražském klenotnictví Diamond Spot. A co teprve udělá otloukání s kameny jako jsou české granáty, smaragdy nebo akvamaríny, které na Richterově stupnici tvrdosti patří k těm měkčím?

Necháváme na ně působit pot

Tento bod souvisí s tím předchozím. Kromě toho, že při sportu nebo tvrdé práci hrozí mechanické poškození šperků, nedělá jim dobře ani s těmito aktivitami spojený pot. Jeho kyselost nesvědčí nejen drahokamům nebo perlám, ale ani zlatu nebo stříbru. Dochází totiž k jeho rychlejší oxidaci.

„Oxidace je proces, při kterém se molekuly kyslíku vážou k molekulám kovu. U železa je oxidací rez (koroze), například u mědi je to takzvaná měděnka, zelený povlak na povrchu. Každý kov oxiduje, liší se však projevem. Zlato a stříbro oxidací ztmavnou,“ vysvětlují ve Zlatnickém domě.

Neodkládáme je při vaření

Zde riskujeme v případě prstenů nebo náramků hned dvakrát. Mohou se do nich dostat nečistoty, které pak budeme horko těžko vyndávat a můžeme při tom šperk i poškodit. Druhým faktorem je pak mechanické poškození, například ošoupáním, vrypem nebo nárazem. A ještě jednu škodu může vaření se šperky napáchat, a to v případě, že máte v prstenu vsazenu pravou perlu. Ta je totiž rozpustná v kyselinách i zásadách, takže k poškození stačí, aby na ni kápl například ocet.

65ae55cd6344dblobid0.jpg
Foto: Shutterstock

Uklízíme s nimi domácnost

Kromě toho, že můžeme při této činnosti klenoty poškodit mechanicky, nebudou jim svědčit ani chemikálie, které používáme. Narušují povrch perel, drahokamů nebo polodrahokamů, ale i cenných kovů.

„Zlato ve své nejryzejší podobě není vhodné k výrobě šperků, protože by každodenní nošení nevydrželo bez určitého poškození. Proto se leguje i jinými kovy, aby zesílilo a bylo vhodné pro šperky. Mnohé slitiny korodují, jsou-li dlouhodobě vystavený vzdušné vlhkosti. Tento proces může značně zrychlit, jestliže jsou přítomné určité chemické látky tvořící na povrchu šperku trhliny,“ vysvětlují v Diamond Spot.

Pokud už prsteny nechcete sundávat, použijte na úklid alespoň rukavice.

Zanášíme je kosmetikou

Krémujete si ruce s nasazenými prstýnky, lakujete si vlasy i přes náušnice, stříkáte si parfém přes náramek a podobně? Šperkům kontakt s kosmetikou nesvědčí. Vyloženě negativní vliv může mít například na perly, drahokamy nebo polodrahokamy. Zlato sice neztmavne, ale jak se zanáší, postupně ztratí svůj lesk.

Chodíme s nimi do bazénu

Sprchování se se šperky z cenných kovů se obávat nemusíte. Kohoutkovou vodu zvládne nejen zlato nebo platina, ale také stříbro, pokud je ošetřeno vrstvou rhodia, ta ho chrání před oxidování. Pozor ale na bižuterii, měď, mosaz a další levné kovy. „Ty by do delšího kontaktu s vodou rozhodně přijít neměly. Voda je může poškodit a šperk následně ušpinit vaši kůži,“ upozorňuje rodinné šperkařství Jolany Pflegrové. Před čím také varuje, to je plavání se šperky v chlorovaném bazénu nebo v termálních lázních.

65ae5310e0f8dblobid0.jpg
Foto: Shutterstock

„Plavání je hodně odlišné od sprchování nebo koupání. Při plavání se šperk kromě dlouhodobého kontaktu s vodou dostává do styku s chlórem, který drasticky působí na velkou řadu materiálů. Zlato i stříbro může ve chlorované vodě zčernat, k újmě mohou přijít i perly a drahé kameny. Některé levnější kovy se dokonce mohou po styku s chlorovanou vodou začít rozpouštět,“ popisuje šperkařství možné škody. Ze stejného důvodu odložte všechny šperky před vstupem do termálních koupelí.

Bižuterii a levnějším kovům nebude dělat dobře ani slaná voda. Ta může naopak prospět zlatým šperkům, jimž vrátí ztracený lesk. Ale jen při krátkodobém kontaktu. Pokud chcete trávit v moři delší čas, raději odložte i je.

Strach nemusíte mít jen o šperky z chirurgické oceli, které nepoškodí žádná voda. Jen pozor, aby nebyly zdobené například kameny.

Zdroj informací: Zlatnický dům, Šperky Pfleger, Diamond Spot