"Jsem vynálezcem korzetu a lásky advokát," zpívá se v jedné písni.

 

A ten dotyčný oblbovač a sexuální loudil byl pěkný kecálista, protože korzet vznikl před mnoha staletími.

 

Náznaky budoucího korzetu se dokonce objevují už v antických dobách.

 

Ano, i v období kultu zdravého vysportovaného těla ženy klamaly a pod chitóny a tunikami nosily kožené pásky, kterými si formovaly ňadra a pas.

Ale to byl jen takový malinkatý podvůdek.

 

Korzet jako samostatnou část oděvu přinesla až burgundská móda, která našla zalíbení v útlém pase a dmoucích se ňadrech.

 

Forma korzetu se postupně proměňovala tak, jak se proměňovaly ideály krásy.

 

Jednou utahoval pas až k umdlení, aby akcentoval boky a poprsí vyšprajcoval až k bradě.

Podruhé zas ženské tvary popíral, ňadra i boky zplošťoval.

 

Byl tak tvárný, jak doba žádala, a ženy více či méně dobrovolně trpěly.

 

První velké období korzetu v dějinách odívání nastává v polovině 16. století s rozvojem španělské módy.

 

Tehdy se korzet podobal víc mučícímu nástroji.

 

Že by ňadrová obdoba „španělské boty“?

 

Vyztužený hůlkami ze dřeva, kovu nebo kosti se vyvinul v pancíř deformující ženskou postavu do trojúhelníku.

Už malým děvčátkům se na noc dávaly na hrudník olověné desky, aby se jim co nejméně vyvíjelo poprsí.

 

Stoleté období španělských korzetů skončilo až vlivem francouzské módy v druhé polovině 17. století. 

 

Na výsluní se vrací ženské tvary a muži se mohou opět kochat velkými dekolty plnými macatých ňader.

 

Francouzi prostě vždycky uměli vychutnávat život.

 

Korzety z hedvábí, saténu a atlasu zdobené krajkami se vypracovávají jako klenutá opora poprsí.

 

Důležitou roli hrál korzet v období rokoka, kdy spolu s krinolínou tvořil základ dámského společenského oblečení.

 

 

 

Až do Francouzské revoluce, kdy se stal nežádoucím symbolem zatuchlé morálky a na čas uvolnil ženské pasy a hrudníky.

 

Zdůrazňuji na čas, protože se začátkem 19. století opět vrací a ze svého sevření nepustí téměř dvě století.

 

Prvním krokem k úplnému osvobození ženského těla z korzetu byla reforma pařížského krále módy Paula Poireta, který přichází s návrhem košilového šatu bez korzetu.

 

Dokázal to, co se od Francouzské revoluce nepovedlo reformátorům, lékařům a filozofům, kteří proti nesmyslnému a nezdravému huntování těla marně brojili.

 

Ale co si budeme nalhávat.

 

Něco do sebe korzety určitě mají.

 

I když ne v té španělské, ale ve zmodernizované a odlehčené podobě se stále vracejí, aby formovaly ženské tělo a dělaly ho svůdnějším a dokonalejším.

 

 

 

TÉMATA:
KRÁSA