Kdy jste v sobě našla touhu cestovat, chtěla jste objevovat nové země už odmalička?
Abych řekla pravdu, tak ne. S rodiči jsem jezdila jen po Česku a na Slovensko, takže poprvé u moře jsem byla až v sedmnácti letech v Chorvatsku. Teprve dovolená na podzim 2015 asi předurčila mou lásku k cestování. Tehdy jsem byla na 14denním jazykovém kurzu na Maltě, což se mi natolik zalíbilo, že jsem tam v roce 2016 odjela na celý půl rok pracovat do IT firmy. Následně jsem začala provozovat digitální nomádství.
Jakým způsobem jste si na cestách vydělávala, tedy v čem digitální nomádství vlastně spočívá?
Na volné noze jsem začínala jako copywriterka, abych postupně zjistila, že více než psát pro klienty různé texty mě naplňuje tvořit vlastní online projekty, takže píšu i články na svůj blog na Nomádské stezce apod. Digitální nomádství je životní styl, stejně jako například veganství, vegetariánství a další. Provozujete práci, při které jste nezávislí na své lokaci. To znamená, že můžete svou činnost vykonávat odkudkoliv na planetě Zemi. Povětšinou teda tam, kde je připojení k internetu. Nomádství dává svobodu rozhodovat o svém čase, povaze práce apod.
Jaké země jste navštívila?
To by byl asi dlouhý výčet, takže spíš zmíním země, které se mi nějakým způsobem zaryly pod kůži. Určitě bych se znovu vrátila na Azorské ostrovy, což je evropský ráj zatím bez turistů. Srdcovkou rovněž zůstane Nový Zéland, kde jsme toho za necelé dva měsíce nestihli tolik projet. Naopak Maroko mě hodně oslovilo jen při první návštěvě, při druhé měsíční si z něj odnáším rozčarované pocity. Podobně jako z dovolené na Kubě.
Jste matkou 15měsíčního chlapce. Jaký byl váš život před a po porodu?
Rozdílný. Ale to se asi dalo čekat. Děti jsem chtěla už od 18 let, mám jich kolem sebe hromadu od sourozenců, takže šok to nebyl. Nebo aspoň ne tak veliký. Ano, už jsem se nemohla ze dne na den sbalit, koupit první akční letenky a odjet na libovolně dlouho dobu do ciziny. Ale mít dítě neznamená se vzdát koníčků, tedy ani cestování. Mnohem větší změna nastala v mé práci. Tím, že nemám extra moc hlídání, pracuju jen ve chvílích, kdy syn spí. A on je bohužel hodně nespavý odmala, takže kolikrát s prací začínám až po půlnoci.
Cestujete tedy i s dítětem. Jak moc se to liší?
Ano, cestujeme, ale má teprve 15 měsíců a část jeho života ovlivnil koronavirus. Proto nebylo moc prostoru, kdy se někam podívat. Letos v únoru jsme stihli navštívit Chorvatsko. Musím říci, že Chorvatsko v zimě má něco do sebe. Žádní turisté, nízké ceny za ubytování, voda příjemně chladná. Jinak jezdíme na víkendy různě po ČR (Jeseníky, Beskydy, Vysočina, Jižní Čechy), jednorázově objíždíme ZOO a vodní parky. Sama jsem jezdila hodně nízkonákladově. Stopování, couchsurfing (přespávání na gauči u jiné osoby, pozn. redakce) ani dobrovolničení pro mě není nic neznámého. S dítětem si dopřejeme pohodlí. Jezdíme autem, abychom mohli tahat kočárek. Jistě by to šlo i bez všech těch dětských věcí, ale nechceme se omezovat. Nemáme už potřebu se nikam hnát.
Přepadla vás třeba nějaká deprese z toho, že se nemůžete sebrat a odjet jako dřív?
Nepřepadla, protože jsem na to byla připravená. Pouze jedinkrát jsem byla rozčarovaná, a to v březnu 2020 s příchodem COVIDu. Najednou jsem měla pocit, že s cestováním je amen.
Jak do vašeho života zasáhnul koronavirus? A máte třeba nějaké informace od kamarádů digitální nomádů?
Mě ovlivnil jen po pracovní stránce. Byla jsem zrovna v ČR, takže jsem nikde neuvízla, jako právě mí známí. Ani jsem nemusela narychlo prchat ze žádné země. Značně mi ubylo copywriterských zakázek, protože jsem psala hodně pro cestovky a realitní agentury. Ale zase mě to ponouklo se více věnovat vlastním projektům a nebýt tak závislá na zakázkách. Co se týče mých známých (nomádů žijících v zahraničí) je to různé zemi od země. Nejprve spíš všichni řešili strach o zdraví a své blízké. Teprve potom přišla na přetřes otázka financí a práce. Ráda říkám, že šikovní a chytří lidé touto krizí naopak získají, protože transformují své podnikání, přizpůsobí ho nové době a pojedou dál.
Už jste stihla vidět, co jste chtěla, nebo máte ještě nějaké cestovatelské sny?
Myslím, že bych potřebovala tak tři své životy, abych navštívila všechna ta hezká místa na naší planetě. Navíc na některá bych se ráda vrátila, ačkoliv jsem tam už byla. Kdybych teda měla zmínit aspoň pár z nich, tak v plánu je jižní Amerika (dříve mě táhlo Peru, teď bych raději projela Chile a Patagonii). Rozhodně bychom chtěli podniknout roadtrip USA (nejprve západ, pak při hranicích s Kanadou). Mě samotnou láká návrat zpět do Asie. Byla jsem jen v Malajsii a Vietnamu. Nyní bych chtěla vidět Kambodžu, Barmu a i ono profláknuté Bali (mám tam řadu známých digitálních nomádů). Z Evropy bych ráda vzala přítele na sever (Norsko, Finsko), kde už jsem dvakrát byla. Některé jaro bychom rádi projeli Balkán a v létě naopak zaletěli na Island.
Budete k jejich splnění čekat, až syn odroste, nebo do toho půjdete i s ním?
Jak s kterými plány. Ty menší po Evropě určitě dáme i s menšími dětmi. Ale ty dlouhodobé (třeba přes celou zimu na jižní polokouli) bychom rádi, aby děti měly alespoň 6 a více let. Aby si to už pamatovaly a měly zážitky na celý život. Zároveň nechceme s cestováním čekat až nám bude třeba 50, ale zase vyrazit za pořádným dobrodružstvím už ve 40.
Co se změní, až začne dítě chodit do školy?
Nad tím je asi ještě moře času přemýšlet. Ale dnešní doba cestování s dětmi spíše nahrává, než by tomu bránila. Řada rodičů učí své děti doma (tzv. domškoláctví). V cizině je hodně prosazovaný i styl worldschooling (učení dětí cestováním) či unschooling (ponechání na dětech, ať si samy zvolí, čemu a kdy se chtějí učit, u nás není oficiálně uzákoněné). Já to vidím asi na klasické školství s pečlivě vybranou školou v kombinaci s individuálním vzdělávacím plánem, když budeme přes zimu jezdit na delší cesty. Oba s partnerem jsme hodně vzdělaní, takže nevidím problém předávat své znalosti dětem naším individuálním způsobem. Ale uvidíme. Jak říkám, syn má teď 15 měsíců, takže toto je ještě vzdálená budoucnost.
|
O Haně Šormové (30) |
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Tak jestli je někdo ochoten jí za to platit... osobně teda reklamní texty nečtu, leda omylem, když si včas nevšimnu, že jde o PR.
Ale jelikož jsou všechny internety doslova přecpané tunami nejrůznějších sloganů, katalogů, reklamních článků a vůbec podobných hovadin, tak je to asi práce, která uživí dost lidí. 
Nemůžu tvrdit, že bych to považovala za prospěšnou a užitečnou činnost, ale to je můj osobní názor. Jinak je mi to celkem jedno, ať si dělá, co chce. Proč tady je tento rozhovor? 