Zpívání, to je téma přesně pro mě. Já zpívala snad od kočárku a musím říct, že zpívám dodnes (i když už jen pro sebe).
Začalo to vlastně zcela nevinně, ve školce jsem zpívala ve sboru, na základní škole jsem zpívala ve sboru a na střední jsem přidala ještě kapelu.
Nikdy mě snad ani nenapadlo, že bych zpívat přestala a bylo to období, na které dodnes moc ráda vzpomínám. Zpívání mi vlastně „přineslo“ i manžela (i když tenkrát jsem to samozřejmě nevěděla). Seznámili jsme se v kapele a jsme spolu dosud, a je to už hodně roků.
Dnes si sice zpívám už jen doma a občas sebekriticky musím přiznat s použitím věty ze slavného Formanova filmu Amadeus: „Je to dobré, ale poněkud příliš mnoho tónů, Mozarte“ (to když některý z tónů není zrovna čistý).
To víte, hlasivky jsou přece jen sval, který potřebuje trénink. Trénuji se svými oblíbenými zpěváky a při jejich CD jim zpívám doprovod.
U 4tetu pátý hlas (co by na to asi řekl Jirka Korn) a u Jamese Blunta zpívám jako o život (vždyť o něm vlastně jeho písničky jsou ).
Miluji černošské goospely (u těch mi běhá mráz po zádech), mám ráda spoustu hezkých písniček ale opravdovými favority jsou už zmiňovaný 4tet a James Blunt.
Zpívám, když jsem smutná, i když šťasná – je to koření mého života.
Pikolca
Pikolco,
z Vašeho příspěvku je poznat, že Vám hudba přináší hodně radosti. Ať je tomu tak i nadále :-).
Soutěž
Úkol číslo sedm:
Myslela jsem dlouho, že se vážně dobře znám,
náhle přišla chvíle, kdy se v sobě nevyznám.
Někam mě to táhne a já stále nevím kam,
s jiným přáním vstávám, s jiným přáním usínám.
Více informací najdete ZDE.
Nový komentář
Komentáře
Pikolca: Já jsem si minulý týden pořídila CD 4tetu.
Ale vidět je zpívat osobně je mnohem lepší, takhle to už není ono.