Kopřivka – známá neznámá
Pod jménem kopřivka (latinsky urticaria, z latinského slova urtica – kopřiva) si asi nejčastěji představíme situaci, kdy jsme se jako malí pustili do jahod, snědli jsme jich moc a naše tělo na to reagovalo pupenci na kůži a svěděním. Kopřivka má mnoho tváří. Zejména ta déle trvající, chronická, často pro pacienta znamená vedle dlouhodobých obtíží zasahujících téměř do každé oblasti života, také nutnost absolvovat pověstnou cestu z pohádky O kohoutkovi při hledání příčiny kopřivky a jejího řešení.
Co je to kopřivka
P
Jaké druhy kopřivky známe
Lékaři dělí kopřivky na akutní a chronické. Akutní kopřivka trvá obvykle několik hodin nebo dnů, často se u ní uplatňují mechanismy imunologické přecitlivělosti a s větší pravděpodobností se najde spouštěcí příčina.
My se budeme zabývat především chronickou kopřivkou. Ta trvá déle než 6 týdnů, často však může trvat i několik měsíců či let.
Klasifikace chronických kopřivek je obtížná, protože nejde vždy jednoznačně prokázat jejich příčinu. Zpravidla dělíme chronické kopřivky na spontánní (kde neexistuje jednoznačný zevní vyvolávací faktor, příčiny tak mohou být známé či neznámé) a na ty indukovatelné (nebo také inducibilní), kde tělo reaguje na nějaký konkrétní zevní podnět (například na chlad, tlak, teplo nebo fyzickou zátěž).
Jak kopřivku diagnostikujeme
Diagnostikovat kopřivku jako takovou bývá poměrně snadné. Nalézt její příčinu však může být někdy velmi obtížné. Může jí vyvolávat velké množství faktorů zevního i vnitřního prostředí nebo jejich různé kombinace. Dá se říci, že čím déle kopřivka trvá, tím je složitější diagnostikovat její původ. K základním diagnostickým postupům patří důkladná anamnéza na základě rozhovoru s pacientem a pak rutinní laboratorní vyšetření, které zahrnuje krevní obraz a sedimentaci či změření CRP (zánětlivý faktor). Tento základní panel může být doplněn i o další metody jakými jsou fyzikální kožní testy (na teplo, chlad, apod.), kožní testy s alergenem (prick testy), diagnostické diety, histologické a imunofluorescenční vyšetření a další.
Pacient, který má příznaky chronické kopřivky (tedy svědivé pupence, angioedém nebo obojí), by měl určitě kontaktovat svého nejbližšího dermatologa, který mu může pomoci problém řešit.
Jak s kopřivkou žijí pacienti
Pan Pavel má chronickou kopřivku již od roku 2005. Nejdříve se zdálo, že se jedná o potravinovou alergii. Kopřivka se totiž objevila poprvé, co konzumoval kořeněný tatarský biftek a on měl pocit, že to musí mít souvislost. Další výskyt už následoval zcela bez příčiny a on se rozhodl navštívit svého alergologa. Základními alergologickými testy byla vyloučena běžná alergie a pacient byl zaléčen antihistaminiky. Přesto se kopřivka v nepravidelných intervalech opakuje, čas od času provázená otokem rtů. Pan Pavel si bohužel na kopřivku musel zvyknout. Ještě zvažuje, že navštíví specializované dermatologické pracoviště, kde by mu mohli poskytnout více informací.
Zdroj: tisková zpráva
Nový komentář
Komentáře
dekuji za clanek me tak otece oko vzdy jednou za dlouhej cas a nikdo nevedel proc