,,Používat cizí termity je velké rizoto, protože pokud člověk není suterén, tak potom vypadá jako decibel," říkává s oblibou jeden můj kamarád. Inu, něco pravdy na tomto tvrzení bude - není nic hloupějšího, než když se člověk ohání cizími slůvky a přitom ani neví, jak se správně vyslovují, natožpak co znamenají. Na druhou stranu tady vyvstává zajímavá otázka: ,,Obejdeme se vůbec bez cizích termitů... Tedy termínů?"

V odborné konverzaci zřejmě ne. Pokusy našich obrozeneckých prapředků nahradit veškerá slůvka latinská a vůbec nečeská těmi echt (ach, ta němčina!) českými nám obvykle připadají spíše směšné. Představa, že například takovému piánu budeme říkat prstobřinkoklap, klapkobřinkostroj či libozněna, se asi se souhlasem neshledá. A proč o status českého slůvka přišel chudák kapesník a měl být nahrazen nosočistoplenou, to snad ví jen Jan Václav Pohl - purista, brusič jazyka českého a autor tohoto vskutku pokrokového návrhu.

Ale abychom puristům nekřivdili - jejich hlavním úsilím nebylo vystrnadit z češtiny cizí slůvka, ale především odstranění řady nelogičností a výjimek, daných historickým vývojem jazyka, a vytvoření relativně stabilní gramatiky. Kdyby se jejich dílo povedlo, neměli bychom kroužkované ů, které tolika dítkům dělá problémy, ale jen to s čárkou, místo dě, tě, ně by se psalo ďe, ťe, ňe a ci by se četlo či, zatímco naše ci by se psalo cy, a to prosím po vzoru slabik typu di-dy. Tyto i řady dalších úprav ovšem nepřipustil zapřisáhlý odpůrce purismu, Josef Dobrovský, a tak nám zůstalo jak ono problematické ů, tak piáno a kapesník.

V současnosti se o přijímání cizích slůvek do češtiny a především o počešťování jejich pravopisu zuřivě diskutuje. Jen zapřisáhlí milovníci staré češtiny (jako jsem třeba já) jsou ještě schopni napsat universita či konkurs, ale ani já už nenapíšu feuilleton místo fejeton. Zato když vidím napsáno dysplej, manažer nebo byznys, otevírá se mi příslovečná kudla v kapse. Ale ani "mezi sebou" - tedy v kroužku odpůrců počešťování cizích slůvek - se neshodneme, která že se mají nechat počeštěná, neb k tomu došlo už před dávnými lety, a která ne. A jak praví zastánci změn - jazyk je živý a musí se vyvíjet...

Jinou kapitolou, byť úzce související, je používání cizích slov tam, kde máme stejně vhodné slůvko české. Cítím jistý odpor vůči lidem, obzvláště z řad odborníků, jimž do ordinace přichází lakrimující (tedy plačící) lidé, které místo nápadu či myšlenky posedá každodenně idea, že bychom mohli zajít do hospůdky, a kteří sekretářce říkají executive office manager a uklízečce cleaning manager.

Na druhou stranu se asi nikdy nepřestanu domnívat, že člověk, který absolvoval alespoň středoškolské vzdělání, by měl vědět, jaký je rozdíl mezi slovy efektní a efektivní, neříkat potenciální energii potencionální, neb s potencí vůbec nesouvisí, a netřeštit udiveně oči, když použiji slůvko diskurs nebo abreakce. Ale možná jsem příliš náročná...

Co Vy na to, ženy-in?
Umíte používat cizí slůvka?
Stal se Vám někdy trapas s cizími slovy?
Nebo Vašim známým?
Přepisujete cizí slova do češtiny?
Co říkáte na "levidla českého levopisu"?
Rozumíte doktorské hantýrce?
Nebo pracujete v profesi, která má vlastní "jazyk"?

Napište nám o svých zážitcích a názorech na redakce@zena-in.cz a vyhrajte!

Reklama