Nadace-Terezy-Maxove-pomaha-opustenym-detem-a-podporuje-take-matky-v-azylovych-domech.jpgFoto: Nadace Terezy Maxové

Z výzkumů vyplývá, že pozitivní dopad na pocit vlastní sebehodnoty a hledání vlastní identity má kontakt s biologickou rodinou. V Čechách to přitom není zcela běžný postup. Odhad z praxe odbornice na tuto problematiku Danky Pukancové hovoří o tom, že kontakt s biologickou rodinou má zhruba pouze 10 % dětí, které vyrůstají v dětských domovech. 

Program Rozjedu to! chce napomoci situaci změnit

Nadace Terezy Maxové dětem se v rámci programu Rozjedu to!, který realizuje v partnerské spolupráci se ŠKODA AUTO a.s., snaží o změnu: „Ať jsou vztahy v biologické rodině jakékoli, dítě by mělo vědět, kam patří, a v rámci systematické práce třeba také pochopit rodinné vzorce a složitosti či některá rozhodnutí rodičů. To vše hraje klíčovou roli v ukotvení dítěte a v budování jeho zdravé sebehodnoty a náhledu na života,“ vysvětluje Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem. 

To potvrzuje i Tereza Jandová, ředitelka Dětského domova Korkyně u Dobříše. V tomto dětském domově jsou, oproti běžné praxi, v kontaktu s biologickou rodinou všechny děti a ředitelka domova potvrzuje, jak moc je to důležité. „Práce s rodinou začíná ještě před faktickým nástupem dítěte do domova. Abychom mohli dobře naplňovat potřeby dětí umístěných mimo rodinu, je nutná znalost jejich rodinného systému. Mapováním situace v rodině zjišťujeme možnosti rodiny, kontakty dítěte, z pohledu dítěte mu projevujeme opravdový zájem o jeho situaci. Pokud je dítě i rodina s námi v souladu, rozumí tomu, proč je dítě umístěno mimo ni, může pracovat na změně svojí situace, čerpat podporu. Pracovníkům zařízení se vytváří prostor pro budování individuálního profesionálního vztahu s dítětem. Tento vztah je založen na zájmu a respektu k životnímu příběhu dítěte. Vždy mluvím s rodiči a vychovateli o tom, že v situaci, kdy je dítě umístěno k nám do DD jsme tak trochu jako rozvedené manželství, kde v žádném případě nesmí být zapomínáno na potřeby dětí.,“ říká Tereza Jandová.

Děti v ústavní péči mají problém se sebehodnotou a identitou

Mnohdy je obtížné kontakt s biologickou rodinou navázat, rodiče jsou v těžké životní situaci nebo třeba nemají z počátku zájem se s dítětem setkat. „Každé dítě, které nevyrůstá se svými rodiči, má velmi nejistou identitu. I pokud není v rodině zázemí ideální, tak i tak máme stále nějaké povědomí o tom, kam patříme. Dítě v ústavní péči tento pocit ztrácí,“ vysvětluje Danka Pukancová sociální pracovnice na přípravu, provázení, pomoc a podporu náhradních rodin, která byla i ředitelkou několika dětských domovů na Slovensku. 

A dodává: „Na Slovensku se situace za posledních 20 let velmi posunula. Před 20 lety bylo v kontaktu s biologickou rodinou asi 10 % dětí, které vyrůstaly v ústavní péči, nyní je to téměř 50 %. Myslím, že v Čechách to bude kolem těch 10 %, nemám přesné statistiky, je to spíš můj odhad z praxe,“ říká Pukancová. 

Podle Danky Pukancové je rozdíl v tom, že na Slovensku už odborníci rozumějí tomu, proč je kontakt s biologickou rodinou důležitý, problematika ústavní péče tam totiž spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zákony v obou zemích jsou velmi podobné, zádrhel u nás je ale v tom, že dětské domovy stále patří pod Ministerstvo školství a soustředí se spíše na vzdělávání. Často tak není vnímán sociální aspekt, který je velmi zásadní. 

Zdroj informací: tiskové materiály, projekt Rozjedu to!

Reklama