Napřed jsem chtěla trávit Silvestra u krbu a v teple domova. Pěkně si udělat "bouli" a vypít jí jen tolik, aby zůstala příjemnou "boulí" ve skle, nikoli o sklo. Nakonec jsem slavila s vrhači nožů, polykači ohně, krásnými tanečnicemi, hadem a spoustou jídla. Jeden ruský mužík si odnesl na zadku naše kuřecí stehno, ale bylo mu odpuštěno…

Kromě Míši jsme měli s sebou všechny moje holky. Radkovy dcery trávily Silvestra v Mikulášovicích, ale i tak nás bylo mnoho. Zabrali jsme stůl pro pět až sedm lidí a rozpočet dětenické středověké krčmy jsme potěšili už při příchodu cifrou za vstupné.

Bylo narváno. Kdo kdy tento lokál navštívil, ví, že se tu stejně jako ve středověku personál s hostem nemazlí.

„Uhni, maličká, táhneš se jako smrad,“ uvítal šenkýř Johanku, která, motajíc se v uličce, hledala v šeru svoje místo. Koukala jako bulík. I Radkovi se dostalo uvítání. „Hele ho, požitkáře. Ty musíš bejt pěknej kanec, chasníku, když táhneš tolik kůží,“ zvolala šenkýřka na adresu Radka, čímž otočila několik hlav jeho směrem, zatímco Radek rudl.

Pravda je, že měl s sebou čtyři ženy snad v každé věkové kategorii. Usedla mu na klín, zobala z jeho talíře a vyzvídala, zda by nechtěl ještě jednu. Ve chvilce se mu zde začalo líbit.

Ve vedlejší místnosti hnízdil ruský zájezd v počtu asi padesáti hlav, z nichž nejaktivnější byl už od začátku asi padesátiletý mužik, patrně závodní chodec, protože neustále korzoval sem tam. Zajímavý byl tím, že pokaždé prošel v jiné bundě. Alice ho překřtila na chodící věšák.

Kolem osmé hodiny nastoupily spoře oděné tanečnice, ladně se vyhouply na stoly a v rytmu živých bubnů se působivě vrtěly nad sedícími pány. Ti působivě slintali do řezaných piv.

Pánbu vám to zaplatí

„Už týden jsem neměl v ústech, a ty tohle nesežereš ani za tejden,“ povídá rozervaný pobuda. Usedl vedle Pavlíny a zíral na její klobásu.
„Mami, to je žebrák?“ zeptala se Johanka.
„Jsem chudák, ten největší ze všech,“ zaúpěl a vylíčil Johance barvitě svůj pohnutý osud. Dala mu klobásu, patku uzeného a špíz.
„Pánbu vám to zaplatí,“ žehnal nám a s výslužkou odběhl.
„To ho chci vidět,“ zapochyboval Radek s úsměvem.

Tahle smrdí!

„Víte, jak se pozná čarodějnice?“ zařval kolem desáté příchozí inkvizitor, když v uličce míjel vrávorajícího věšáka, který byl již bohatší o osmou bundu a pár promile.
„Smrdí a oddává se sexu s ďáblem,“ hulákal a máchal velikým křížem.
Na to povolal pomocníka, který chodil od stolu ke stolu a čichal k přítomným dámám.
„Tahle smrdí hrozně, velebnosti!“ ukázal pochop na nějakou ženu, kterou v ten moment odvláčel směrem k dřevěnému kůlu.
Představa, že bych byla na jejím místě, byla strašná, i když šlo jen o šou. Když ji natáhl na jakýsi skřipec a ona byla nucena hlasitě odříkávat prosbu o odpuštění, byla na stole ještě symbolicky zmrskána, což nejvíce pobavilo jejího přítomného přítele. Evidentně to bavilo i mého přítele.

 

Chceš si sáhnout na mého hada?

Po malé pauze, za zvuku bubnů, nastoupil polykač ohně. Pěkný, urostlý a velmi ohebný muž.
Ten nás, přítomné ženy, bavil mnohem více než předešlý čarodějnický proces. Zvláště když po produkci obcházel stoly s dotazem, zda si chceme prohlédnout jeho hada.
Všechny jsme hromadně chtěly, a on nám ho ukázal. Jeho několikametrový hroznýš byl vskutku překrásný kousek.
„Takovýho nemáš, co?“ povídá Radkovi.
„Takovýho jsem nikdy ani neviděl,“ odpověděl pobaveně.
„Chceš si sáhnout?“ povídá mi ten fakír. Sáhla jsem si a byl příjemný a hlaďoučký (ten had).
Myslím, že chci hada.

Nelituji ani stehna na zadku

Musím říci, že rozhodně nelituji, že jsem tam byla, ač můj Silvestr proběhl ve znamení několika kapučín a hektolitru jablkového moštu, protože tu chásku musel někdo dopravit domů.

Ani mi nevadilo, když věšák, který kolem jedenácté již střídavě uličkou lezl po kolenou a sem tam usedl na klín některého hosta, v jednu chvíli usedl přímo na náš stůl, odkud si odnesl kuřecí stehno slušivě nalepené na zadku. Měli jsme v tučném vstupném zaplaceno tolik jídla, že bychom ho nesnědli ani za dva dny. K tomu ještě sekt a hodně salátu.

Ač byly v naší místnosti původně asi čtyři různé společnosti, před půlnocí jsme splynuli v jeden družný celek.
O půlnoci jsme všichni vyšli ven, kde jsme sledovali nádherný čtvrthodinový ohňostroj. Všichni si gratulovali, zatímco náš již společný známý věšák opodál konečně, šťastně, novoročně zvracel.

Cestou domů, kromě mě, všichni spali. Jaký byl váš Silvestr?