
Foto: Freepik
Vybrat jméno pro miminko je pro mnoho rodičů skoro stejně náročné jako zařizování celé výbavičky. Někdo chce tradici, jiný hledá něco neokoukaného a další potřebuje, aby jméno dobře znělo i v zahraničí. A přesně to letos ukázaly nové statistiky. Po dlouhých dvanácti letech totiž z trůnu sesedla Eliška. Nejčastějším jménem pro holčičky se nově stala Viktorie. Jen loni ho dostalo 1193 novorozených dívek. Třetím nejoblíbenějším ženským jménem byla v loňském roce Sofie. U chlapeckých jmen si první místo zatím drží Jakub, ale velmi těsně ho dohání Matyáš. Třetí příčku obsadil Jan, který patří mezi českou klasiku. A není divu. V první desítce nejoblíbenějších chlapeckých jmen se drží nepřetržitě už od roku 1950.
Rodiče chtějí jména, která zní „světově“
Když se dnes člověk projde kolem dětského hřiště, slyší úplně jiná jména než před dvaceti lety. Vedle Aniček nebo Tomášů přibývají Stelly, Oliverové, Liamové nebo Matteové. Rodiče totiž stále častěji vybírají jména, která působí mezinárodně. Chtějí, aby dobře zněla v češtině, ale zároveň nebyla problém třeba v zahraničí. I proto teď tolik rostou jména jako Viktorie, Sofie nebo Lara. Velký vliv mají i seriály, sociální sítě nebo celebrity. Někteří rodiče se nebojí opravdu originálních voleb. V českých matrikách se tak objevila například jména Angelina Živa nebo Lionel Econ.
Některá jména pomalu mizí
Zatímco některá jména raketově rostou, jiná pomalu ustupují do pozadí. Dnes už mezi miminky moc často nepotkáte Věru, Ivanu nebo Martina. A některá staročeská jména už prakticky zmizela úplně. „Úplně zanikla ta jména, která byla dřív spjata s historií, jako například Mnata, Vojen, Nezamysl nebo Křesomysl,“ říká Karel Oliva, emeritní ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR. Podle něj už dnes člověk jen těžko narazí třeba i na Kleofáše nebo Timoteje. Trend je zkrátka jasný – rodiče chtějí jména moderní, krátká a dobře zapamatovatelná.
Půlnoční bouře? To úřady zatrhly
Ačkoliv jsou dnes pravidla mnohem volnější než dřív, úplně všechno matriky nepovolí. Zákon říká, že jméno nesmí být urážlivé, zkomolené nebo vyloženě nesmyslné. Když si rodiče vyberou neobvyklé jméno, musí někdy doložit i znalecký posudek. „Pokud vzniknou pochybnosti, zda lze jméno zapsat do matriční knihy, rodiče musí doložit potvrzení od znalce,“ vysvětluje pro TV Nova matrikářka Radka Körnerová. A některé pokusy jsou opravdu nezapomenutelné. Třeba když chtěli rodiče ze Šumavy v roce 2001 pojmenovat svou dceru Půlnoční bouře. To ale úřady zamítly. Holčička nakonec dostala jedno z nejtradičnějších českých jmen – Eliška. A právě na tom je krásně vidět, jak moc se trendy mění. Zatímco dřív rodiče sázeli hlavně na tradici, dnes chtějí, aby jméno mělo osobnost, styl a trochu originality. A jaká jména se líbí vám?
Zdroj: Csu.gov.cz, Televizní noviny TV Nova, TN.cz


Nový komentář
Komentáře
Těch českých vlastních jmen je velice málo. Ani Eliška není české vlastní jméno. Nevím, co jsou ta "světová jména". Snad ta, která se dávají dětem v USA nebo v Arabských emirátech? Většina vlastních jmen, o kterých si lidé myslí, že jsou česká, česká nejsou. Většina vlastních jmen pochází z hebrejštiny, z germánských jazyků. Např. taková Žaneta, to je z francouzštiny a je to zdrobnělina francouzské podoby počeštěného jména Jana, tedy Janička. Jan a Ivan mají stejný původ. Tomáš, Petr, Pavel, David - všechno z hebrejštiny. Světlana a Klára, to je stejné.
Už je trochu přeeliškováno. Na druhou stranu, Leona, Iveta nebo Zuzana jsou taky pěkná jména a není jich v každé škole dvacet. Malá říká, že je i přeemováno.
Zajímavé je, že se vrací jména našich babiček - Anna, Marie, Barbora dokonce Josefína, nebo Terezie ale třeba Božena úplně zmizela z povrchu zemského.