Můj osudový okamžik ze začátku vůbec nevypadal ani osudově, ani dramaticky...ale následky měl nedozírné.   Moje sestra měla  - z mého pohledu - obrovské štěstí, že její spolužačka dělala ve stájích. A protože mám zvířata ráda, tak nejprve sestra se švagrem a pak i já jsme se začali kolem koní motat taky. Mě v té době končila mateřská a já brávala syna ke koním s sebou. Chodili jsme do stájí pracovat dopoledne, kdy tam byl klid, krásně, kolem plno sněhu a dítě se tam batolilo a za ním chodil po dvoře obrovský tmavý valach a "hlídal" ho. Můj muž se k tomu stavěl hodně skepticky a nebyl nijak nadšený. Proto mě překvapilo, když na dvoře stájí zastavilo naše auto. Já zrovna kydala hnůj a najednou - manžel stál uvnitř maštale.

A koukal do boxu...a pak tiše pronesl "Jéééé, ten je véééélikej". A to byl ten zlom.

Nestalo se nic velkého, nebylo žádné drama a nespadl žádný dům...ale od té doby se můj muž začal zajímat o to, co se u koní děje, jak se to děje a najednou zkusil i jezdit. A postupně jsem s velkým úžasem zjišťovala, že můj manžel, městské to dítě, se rád motá kolem zvířat, nevadí mu venkov a dokonce je i ochoten dělat spoustu pro něj naprosto nezvyklých věcí. A postupně jsme prodali byt, koupili domek se zahradou (mimochodem za vydatné pomoci lidí od koní), kromě chovu drůbeže děláme vlastní víno a pivo...a dodnes manžel občas vyleze do sedla.

A co manžela přivedlo k návštěvě stájí? Docela dlouho po onom ránu se mi přiznal, že se původně dojel podívat, "jestli se tam mladýmu něco nestane, když tam jsou ty šílený zvířata". Pajda

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

To jsou paradoxy! Jeden pohled na koně a všechno je jinak. Jestli tě on ten manžel nechtěl ze začátku jenom zkoušet! Simona

Pište a posílejte!!

Jaký byl váš OSUDOVÝ OKAMŽIK? Na vaše příběhy se těším na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama