Komu by se nelíbili? Provázejí člověka světem už od dávnověku, dávají mu rychlost, nezbytnou k přežití, pomáhají mu nosit břemena a obdělávat půdu. Už ve starověku byl kůň symbolem vznešenosti a moci.

Podle našich vědomostí byli koně zkroceni někde mezi Černým mořem a Kaspickým jezerem. Pravděpodobně ale byli chováni - a kroceni - na více místech současně. Byli nejprve chováni v podobě polodivokých stád, která nesla užitek hlavně jako zdroj potravy, a teprve později se začali využívat k jízdě a k zápřeži. Nesloužili ovšem k tahání nákladů - na to byli příliš cenní. Koňská spřežení se zapřahala do válečných vozů, nejprve po dvojicích, později i čtyři koně vedle sebe. Bůh války Áres měl vůz tažený bílými hřebci. Těžcí koně nosili rytíře do bitev. Později se koně začali využívat i k těžké práci a ještě později to vypadalo, že jejich éra pominula a že už nejsou zapotřebí.

V dnešní době se ovšem vlastnictví koně stává znovu módní záležitostí.
Co vlastně takové „pořízení koníčka“ obnáší?
Paní Alena Nykodýmová, která pečuje o koně v jezdeckém klubu, nám k tomu řekla následující: „V první řadě si musíme uvědomit, že jde o dlouhodobou záležitost - rozhodně delší než pořízení psa. Kůň se dožívá asi třiceti let, ovšem nejstarší kůň se dožil více než čtyřiceti let - nejde tedy rozhodně o záležitost, kterou vyřídíme během nějakého citového vzplanutí. Poník, který se obvykle kupuje pro děti, se dožívá věku ještě vyššího - průměrně kolem čtyřiceti pěti let. První náklad je samotné pořízení koně - jenže tím celá akce začíná. Majitel může koně mít ve své stáji, ale může jej také nechat ustájit u někoho, kdo se mu o koně postará. Na jihu Moravy jej ustájení vyjde od 3 500 Kč až do 5 500 Kč za měsíc. K tomu je nutné připočítat každých šest až osm týdnů kováře, veterinární péči, zahrnující například povinná očkování, prohlídky a léčbu a další náklady na nezbytné vybavení a výcvik. To, že všechny tyto částky zaplatíme, zdaleka ovšem neznamená, že tím péče končí. Majitel by totiž neměl zapomínat, že kůň je živý tvor, o kterého je nutné denně pečovat a být s ním v kontaktu. Denně musí ven, denně by se s ním mělo pracovat podle určitých pravidel. To všechno se dá samozřejmě zaplatit, ale pokud má být kůň skutečně „náš“, pak se mu musíme věnovat osobně.“

Ne každý si ovšem může takového koníčka dovolit, ale každý se může na koníčky přijít podívat.
Od jara do podzimu se koná celá řada soutěží a závodů, které rozhodně stojí za to vidět. Pořádají se vozatajské soutěže, známé je westernové ježdění, honební ježdění,drezúra nebo military. V roce 1900 se do programu olympijských her v Paříži zařadily i skokové soutěže. Byly tři: skákání na čas, skok daleký a skok vysoký. Na olympijské hry vás ovšem nepozveme - to si budete muset ještě počkat - ale na parkurové skákání se podívat můžete.

V sobotu 13. září na závodišti jezdeckého klubu v Žebětíně u Brna totiž budou probíhat od dvanácti hodin soutěže různých stupňů obtížnosti.
Vstupné se neplatí, diváci jsou srdečně zváni.

       
Reklama