Foto: Pavel Horák

Za pár měsíců to bude rok, co žijeme s novým koronavirem. Jak se letos změnil váš život?
Přepadají mě smutky a úzkosti z toho, jak hrozně se náš svět změnil. Stále si kladu otázku, co všechno se dalo a dá udělat jinak. S obrovským respektem ke všem zdravotníkům a nemocným stejně úplně nechápu, proč by měli lidé trpět samotou a izolací. Mám na mysli ty, pro které je samota možná větším rizikem než nemoc. Samozřejmě mi chybí část práce. Miluju koncerty, kontakt s lidmi, předávání energie. Někdy mám pocit, jako by se to, co nás dělá sociálními, nemělo vrátit. Sobecky jsem se těšila, že budu pokračovat v načaté práci po vydání alba Sně, že budeme hrát s novou a úžasnou kapelou apod. Ale věřím, že se snad brzy najde kompromis ke všemu, co se děje a k virům, které tady už pravděpodobně budou s námi. Pokud tedy alibisticky zapomenu na to, že takhle lidstvo žilo odjakživa.

Váš manžel je taky hudebník. Nehrozily nebo nehrozí vám existenční problémy?
Kromě živého hraní, mám různé jiné práce a poprvé v životě taky trochu peněz navíc, i když jen na omezenou dobu. Dělám všechno pro to, abych se do existenčního problému nedostala. Když člověk není lenivý, pohodlný a neflexibilní, tak to všechno nějak jde. Věřím tomu, že vše má svoje řešení. Jen mě někdy stojí hodně úsilí k tomuhle faktu dojít a přijmout ho.

Část práce v podobě skládání můžete dělat i z domova. Ale nepřemýšlela jste vzhledem k situaci o práci v jiném než uměleckém odvětví? Co by vás případně bavilo?
Miluju různorodost a v rámci své práce jsem si ji vytvořila cíleně. Kromě hraní koncertů taky skládám, učím, aranžuju, produkuju, píšu pro různé lidi, konzultuju, dělám pořad na stanici Vltava…Má to ale i druhotný efekt, že sama sebe často zahlcuju. Na tom mám v plánu zapracovat, teď je na to ideální doba. Co se týče jiné práce, někdy přemýšlím nad povoláním terapeuta. Jsem dobrá posluchačka, baví mě příběhy a troufám si říct, že sem tam dokážu i něco málo poradit nebo spíš člověka nějak navést. Ale taky sama často upadám do nejistot a lehkých úzkostí, takže bych se toho musela hodně naučit. Dobré terapeuty obdivuju.

Věnujete se také vzdělávání budoucích umělců. Jak moc se pandemie a zavření škol dotkla této oblasti? Ponesou si děti nějaký hendikep do budoucna?
Myslím si, že učit se hrát na hudební nástroj přes Zoom může pro spoustu dětí představovat velký problém. Už tak jsou přilepení na obrazovkách víc než dost. A těžko se jim dá zcela zakazovat hraní různých počítačových her. Sama jsem dokončila jarní semestr na NYU výukou přes Zoom. Studenti museli hned v březnu odletět zpátky do USA a nebyla tedy jiná možnost výuky. Zvládali jsme to, jsou to vysokoškoláci, ale nebylo to nejjednodušší. Obdivuju všechny učitele a zároveň s nimi soucítím. A taky tak trochu věřím, že by mohlo díky tomu státní školství ujít zase o krůček dál směrem k větší praktičnosti, projektům, odstranění zbytečného memorování, a jak už říkal Jára Cimrman k absenci tzv. průtokových informací.

Odpadlo vám koncertování. Využíváte více volného času ke skládání hudby, nebo to nejde na povel?
Musí to jít. Skládání není jen polibek múzy a inspirace, i když ta je zásadní, ale je to taky práce, hledání, řemeslo. Když něco přijde hned, tak je to požehnání. Jinak ale u práce na zakázku je jasné zadání, a tam právě nastupuje řemeslo. Ideální je kombinace.

Začala jste při pandemii provozovat nějakou činnost, na kterou jste třeba předtím neměla čas?
Začali jsme s rodinou více poznávat okolí našeho domova. Dodělávám různé resty, hlavně administrativní. A není jich zrovna málo. Taky se snažím vymyslet online kurz, na který už taky dost dlouho myslím. Je toho dost. Spíš bych potřebovala někdy ten mozek a racio na chvíli vypnout.

Prý jste propadla otužování.
Poprvé jsem to zkoušela před rokem díky pár skvělým ženám z Černošic, které se poctivě otužují každý týden. Ale až o letošním podzimu mě to víc vtáhlo. Kamarádka, která byla na kurzu u Wima Hoffa (ledový muž známý svou odolností na chlad, pozn. redakce), mě naučila správnému dýchání. Dělám to pro ten pocit vykročení z komfortní zóny, pro pocit krátkodobého stresu, který je pro nás blahodárný, a pro tu velkou radost. Když vylezete z vody, po těle cítíte jehličky, jste v nepopsatelné euforii. Musíte se samozřejmě ještě zahřát cvičením! Zatím jsem nezkoušela vydržet to i přes třeskutou zimu, tak mi prosím držte palce!

Otužování posiluje imunitu. Děláte pro své zdraví ještě něco?
Beru jen vitamin D a také Reishi. A myslím, že strašně důležité je to, jak se cítíme. Snažím se nebýt paralyzovaná strachem, což se mi dost daří a taky se snažím nečíst všechny ty negativní zprávy. Je důležité pořešit si svoje vnitřní nastavení a pohodu.

K vaší práci ještě přibyla distanční výuka synů. Jak jste to zvládala?
Synům je šest a třináct a jsou v tomhle skvělí a samostatní. Oba jsou v komunitní škole Jeden strom, která distanční výuku zvládla opravdu výborně. I když to, že jsme byli všichni doma, mi ubíralo energii na práci.

Děti mají docela neobvyklá jména. Podle čeho jste je vybírali?
Chtěla jsem, aby se prvorozený jmenoval Joel, ale na tom jsme se s manželem úplně neshodli, takže mě pak napadlo dát jména dvě. Aby to hezky znělo a aby to mělo hezký význam. Druhý syn potom musel mít zákonitě taky dvě jména. Starší je Matias Joel a mladší Theodor Eli. První jméno obou synů má stejný význam. Jedno je z hebrejštiny, druhé z řečtiny a významem je Boží dar.

Pokud se nepletu, dětem jste věnovala i svá alba. Vedete je doma k hudbě?
Nepletete, za album Theodoros jsem v roce 2013 získala Cenu Anděl. A svou první sólovou desku jsem pojmenovala Joy For Joel. Kluci poslouchají hudbu z her a filmů a s manželem se mezi to snažíme vložit klasiku, jako jsou třeba the Beatles, Michael Jackson nebo kapela Queen. Když doma cvičím, tak slyší i Bacha nebo jazz. Oba dva nám po nějaké době odmítli chodit na klavír, asi se potřebovali vymezit vůči rodičům. Nechtěli jsme je do toho nutit, i když vnímáme, že muziku cítí a mají dobrý hudební sluch. Povedlo se nám je aspoň zapojit jako zpěváky do knihy/audioknihy Ester Staré s názvem Ó,ó,ó, vajíčko. S manželem jsme dělali hudbu, knihu krásně ilustroval Milan Starý, a ještě s pár dalším dětmi to načetla a částečně i nazpívala Martha Issová.

Jak jste se dostala ke skládání filmové hudby ke snímkům Dukla61 a Zátopek?
Měla jsem už nějaké menší zkušenosti, ale až s režisérem Davidem Ondříčkem přišla možnost dělat na něčem větším a opravdu skvělém. David moji muziku znal, a to byl základ, nenutil mě proto do žádných napodobenin něčeho jiného. Ale samozřejmě jsme řešili spoustu věcí, celý proces tvorby. Pro mě byly některé věci nové, ale zároveň jsem díky tomu vnímala i určitou nezatíženost. Jako u všeho v tom byla pozitiva i negativa, ale troufám si za oba říct, že jsme za vzájemnou spolupráci, a hlavně výsledek, moc rádi.

Co do budoucna po pracovní stránce chystáte?
Chystám toho hodně, kromě různých spoluprací, připravuji také nové album nebo spíš alba. Mám docela dlouhý tzv. to do list. Jsou tam práce na albech jiných muzikantů, taneční představení, klipy, online kurz, vlastní e-shop a taky budeme mít psa!

O Beatě Hlavenkové:

Dvaačytřicetiletá zpívající pianistka, skladatelka, aranžérka a producentka Beata Hlavenková vystudovala skladbu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, navázala třemi roky na Konzervatoři Jaroslava Ježka. V roce 2004 získala M.M. na University of Massachusetts v oboru kompozice, jazzová kompozice a aranžování. Jako pedagožka působí na New York University v Praze. Její nejnovější deskou je album Sně. Je držitelkou Ceny Anděl v kategorii Sólová interpretka za nejvydařenější album roku. Už v roce 2013 bodovala v této soutěži v kategorii jazz a blues. O umělkyni se toho více dozvíte zde

Čtěte také:

Reklama