„Z dobrého parťáka jsem se ze dne na den změnil spíš ve fotra trapáka. Přitom se chovám pořád stejně, nevím, čím jsem se provinil. Chápu, že k dospívání patří to, že se mi dcera už nebude tolik svěřovat, ale neříká mi o sobě vůbec nic. Se vším chodí za manželkou, takže se o dceřině životě dozvídám až od ní, abych vůbec něco věděl,“ vypráví Jiří.

Puberta se hlásí o slovo

Karolína brzy oslaví patnácté narozeniny a puberta s ní podle Jiřího opravdu mává. Na všechno má prý jen z principu jiný názor než rodiče. Často se s nimi hádá, nedodržuje večerky a rodinné oslavy, které dříve milovala, jsou pro ni utrpením. Myslí si, že jí rodiče dělají naschvály. 

„S puberťáky je těžká řeč, ale nejvíc mě trápí, že se Karolína chová jinak ke mně a jinak k manželce. Se ženou si pořád něco šušká a mně ráno sotva odpoví na pozdrav. Když se jí na něco zeptám, odpovídá s otráveným výrazem jedním slovem. Když se snažím začít polštářovou bitvu, kterou jsme si ještě donedávna užívali, dívá se na mě jako na vraha a ječí, že se bude muset znovu česat. Vůbec nevím, jak na ni“ svěřuje se Jiří.

Netlačit na pilu

Po poradě s kamarádkou, která se věnuje psychoterapii, se Jiří rozhodnul, že tomu dá čas a přestane takzvaně tlačit na pilu. Má v plánu  dceři poskytnout více prostoru a pokusí se o ni neprojevovat přehnaný zájem.

„Kamarádka mi řekla, že je dost pravděpodobné, že čím víc se s dcerou snažím navázat na náš dřívější parťácký vztah, tím více se Karolína uzavírá do sebe a odhání mě. Také ji prý mám přestat brát jako malou holčičku. Dospívající dívka prostě není na polštářovou bitvu s tátou zvědavá. Pokusím se o to, ale bude to těžké. Nevím, jak zareaguju, až si domů třeba přivede prvního nápadníka,“ uzavírá Jiří.

„Jestliže měl doteď otec s dcerou hezký vztah, dá se předpokládat, že jde jen o období, které později přejde,“ uvádí psychoterapeutka Andrea Žilková.  

Přečtete si také:

Reklama