Milá Merylko, redakce a čtenářky,

tak dnes o smíchu… Pěkné téma. Mě vždycky spolehlivě dostane moje zákonitá polovička, se kterou se rozhodně nenudím. Uvedu jeden z příkladů, kdy jdu tedy spolehlivě do kolen.

Mistry v různých slovních zkomoleninách bývají většinou děti. Ovšem zatímco naše pětiletá dcerka nad obvyklými nástrahami typu kepuč, škabety, nábodí nebo baštika (překlad myslím není nutný) již dávno zvítězila, její tatínek se s nimi potýká nadále a zřejmě doživotně. Je totiž mistrem v komolení a vytváření různých slov a sám si tím, myslím, způsobil dost velký problém. Vím, že spousta lidí říká třeba forbal, revorver, verliba, mochomůrka, čekuláda, žížeň a ani si to neuvědomí. No nic proti tomu, například moje babička celý svůj dlouhý život říká kauč a kuláš (gauč, guláš).

No a můj muž si vzal na paškál živočišnou říši a pracuje zřejmě na vlastním novém názvosloví. Nedovedu přesně určit, kdy a proč to vlastně začalo, ale důsledky jsou více než znepokojivé. Tak dlouho z legrace ustavičně komolil slovo krocan (zdálo se mu divné, nepatřičné), že dnes už si není vůbec jistý, zda je to skutečně krocan nebo po jeho  korcan. Vím, zní to neuvěřitelně, ale opravdu vůbec nepřeháním. Korcanovi dává zcela jednoznačně přednost!!! A u toho nezůstalo, jistotu už nemá ani u dalších živočichů – kůrta (krůta), korkodýl, lidoop je šimpán, hopsající vačnatec je kolkan, případně koklan a pták běžec prostě špros.

Dcerka si z něj dělá legraci, ta má naštěstí zcela jasno, přátelé si vždy rádi poslechnou nějakou novinku, no a já trnu, kdy z neškodné legrácky vznikne společenský trapas. No objednejte si v restauraci kůrtí řízek!!!

Všechny zdraví a krásný den přeje Alena

No, tak to je úžasné. Moje dcera zase snad až do deseti let říkala místo sanitka samotka. :o)))

Hezký veselý den všem přeje                                                         

          

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY