Všechno má svou cenu, říká se. Oblíbeným rčením obchodníků zase je, že každá věc má svého kupce. Ano. Penězi dnes můžete zaplatit skutečně za cokoli. Například dítě s Downovým syndromem pořídíte za ojeté auto.
Všechno si lze koupit…
Dnes akce – otroci se slevou…
Naprosto běžně si můžete na trhu zakoupit lidskou bytost a zacházet s ní možná hůř než s teplákovou soupravou. Pravda, až tak úplně legální to není. O to je to ovšem, zdá se, běžnější.
Osm zaměstnanců továrny bylo v takovém stavu, že jediné, na co si byli schopni vzpomenout, byla jejich jména.
20 hodin denně bez výhledu na mzdu, strava chléb s vodou. Jeden z mužů byl podle zprávy ubit kladivem, protože pracoval nedostatečně. Teplákovka by zde možná co do ceny vedla.
Anebo jinak. Čtyři roky bez mzdy dřely donedávna na vinicích v Portugalsku mentálně nebo fyzicky postižené osoby. V nelidských podmínkách, nedostatečné hygieně a bez lékařského dohledu. Při trestání nechyběly výprasky železnou tyčí. Po práci museli navíc povinně zaměstnanci zůstávat v ubytovnách, nesměli se volně pohybovat ani po okolí.
Ve spárech obchodníků s lidmi je v současné době 2,5 milionu lidí v celkem 127 zemích světa! Toto zajímavé podnikání přitom ročně vynáší podle odhadů až 30 miliard dolarů. A kolik vlastně stojíme?
Jak kdo, jak kde…
Ne všude zakoupíte člověka levně. Zřejmě to chce se ptát, jako když sháníte svetr.
Tak například takový Tomáš Rosický stojí v Německu zhruba osm milionů liber. Jednoho dvanáctiletého chlapce postiženého Downovým syndromem, který během jediného dne vydělá kolem pěti set euro, pořídíte v Srbsku za jedno ojeté auto.
Na Balkáně zakoupíte sexuální otrokyni, která ani náznakem nedává najevo, že by chtěla být spotřebním zbožím, v přepočtu za 15–24 tisíc korun. Ceník, podle kterého se určuje cena, se podobá popisu pračky.
Jestliže potřebujete člověka na náhradní díly, budete muset například v Číně sáhnout do kapsy pro zhruba 150 tisíc a dárce se není nutno ptát.
Máme i oficiální ceník…
Smrt blízkého u nás se rovná zhruba kolem 240 tisíc korun. Podle této rovnice stanovuje občanský zákoník náhradu pozůstalým třeba po obětech dopravních nehod v případě násilných trestných činů, utýrání člověka k smrti a tak dále.
Cena symbolická…
Asi bychom zbytečně polemizovali i o tom, že daňový podvodník, tunelář, nebo nepoctivý bankovní úředník půjde „sedět“ na klidně více než deset let, zatímco „matka“, která se chladnokrevně postará o smrt své malé dcerky, odejde s čtyřletým trestem, přičemž je po necelých třech letech propuštěna za dobré chování.
Je vám z toho na nic? Tak ještě dlouho bude.
Nový komentář
Komentáře
monca13:
Máš pravdu
Vivian: ja jen, ze se vzdycky strhne lavina protestu, kdyz se clanek o polykani objevi, viz //zena-in.cz/rubrika.asp?idc=36396&id=2&zobrazit=vse , i kdyz je pravda, ze uz se nepolyka tak casto jako driv.
monca13: náhodou o polykání se tady zase tak moc nepíše, bohužel... :))
Misa se jen pokusila srovnat hodnotu zivota v ruznych zemich a v ruznych podminkach, nikdo z nas to asi nevyresi, ale podle me je takovy clanek uzitecnejsi nez opakujici se "polykani" apod., vid, Miso.
michaela.kudlackova: jak tedy konkrétně napravujete svět vy?
Od letoška.
(do konce roku 2008 libra oficiální měnou v Německu určitě ještě nebyla)
Jenže my se tady taky máme podle toho jaký si život uděláme. Když nebudu chodit do práce, taky nebudu nic mít. Nic nemáme zadarmo, za všechno se musí platit.
Trošku citu, dámy!
no, pravda, niekto má hodnotu miliónov, a za niekoho by som nedala ani deravý groš
Jinak nanic mi z toho taky není, já mám dost opravdových starostí (asi jako každej druhej) a fakt nemám chuť ještě řešit problémy typu obchod s dětmi, to už bych se musela jít oběsit...
Jedna moudrá žena (možná to byla zdejší gerda) mi kdysi v zájmu zachování duševního zdraví poradila, abych řešila jen to, co vyřešit můžu. Takže - je to sice kruté a nehumánní, ale čínští otroci jsou mi u řiti...
Já taky nechápu, o čem to je... a proč vůbec tenhle článek vznikl. Je to taková směska všech možných informací... V Číně dřou lidi bez mzdy, Rosický bere osm milionů liber, pozůstalí po oběti dopravní nehody dostanou čtvrt mega, za vraždu dítěte je sazba čtyři roky... ještě tam snad chybí, že dálniční známka stojí tisícovku, aby to bylo komplet...
Míša hodila do mixéru x různých témat, zapnula to na nejvyšší výkon a vznikla jí z toho kaše bez chuti (bez valní výpovědní hodnoty)...
michaela.kudlackova: O čem že?
Proč bych se měla trápit věcmi, které není v mých silách změnit?
Meander:
Vždyť taky říkám, že to nikdo nevyřeší. Někdy přeci nemusí být článek narvaný citacemi odborníků, nabízejících řešení. Není od věci vědět i o tom, co má jedinou možnou cestu k vyřešení a ta začíná a končí u každého jednotlivce. V tom žijeme, tyhle lidi potkáváme....o tom je článek.
Tak to mně je z toho zle a to hodně, jak to změnit?? Bohužel nevím. Jedno vím jistě, mám se mooc dobře. Uvědomuju si to každé ráno, když vstávám a mám doma teplo, vodu, jídlo..., můžu jít do práce, můžu si koupit chleba... a za to nepřestávám být vděčná, že žiju tady a teď. Těchto starostí, co jsou v článku, jsem ušetřena, Míšo díky za článek a upozornění, jak dobře si vlastně žijeme. Ono je dobré si to občas připomenout.
Úlitba komu je tento článek?
Aja: On každý potřebuje občas nakopnout, aby si vážil toho, co má a nelkal nad tím, co má soused, švagrová, kolegové...
Hezký článek. A já souhlasím. Není co dodat.
Díky Míšo
Míšo, to má být agitka, jak se nám tu vlastně vede dobře, žijem si jak na zámku ať to trvá věčně?
některé manželky stojí i stádo velbloudů