Svaz se tímto výpočtem snaží poukázat na skutečnost, že práce pro rodinu má svou cenu. Přestože společnost i sami rodiče svůj příspěvek domácnosti často zlehčují a nepovažují ho za důležitý. Ocenit skutečné úsílí nedokáže ani stát. Ženy na mateřské dovolené s průměrným hrubým příjmem 23 000 korun dostávají od státu pomoc v mateřství v hodnotě 15 900 Kč.
„Běžně se setkáváme s tím, že lidé na „rodičovské dovolené” jsou společností vnímáni jako ujídači dávek ze státního rozpočtu. Vše, co neprochází trhem, jako by bylo méně cenné,” říká Marie Oujezdská za Rodinný svaz ČR. Podle ní pak klesá sebedůvěra matek, což se ukazuje především při otázkách potenciálních zaměstnavatelů. Na dotaz: „Co jste minulé tři roky dělala?“ mnohokrát odpovídají ve stylu „...nic, jen jsem se starala o děti”.
S „ťukáním na čelo” se setkala i pětinásobná maminka Lenka Mužná z Fulneku, která je profesí učitelka. „Občas okolí nechápalo, proč mám tolik dětí, a ne všichni práci matky na mateřské docenili, někteří mi dali najevo, že mrhám talentem, protože jsem „jen“ s dětmi doma,” vzpomíná maminka, která sama vyrůstala jako jedináček a velkou rodinou si tak splnila přání. „S občasnými odsudky okolí jsem se vyrovnala. Mateřství vnímám jako něco důležitého a ze všeho, co dělám, mi dává největší smysl.”
Nový komentář
Komentáře
Odpovídající by byl alespoň průměrný plat.......ale na ten nedosáhnu ani když makám. Kdo jen ho bere za mne ????
Můj muž to taky tak počítá. Potom tedy vydělám víc než on.
Ještě, že je mi to jedno.
Má to jeden malý háček. Když si na nějakou práci objednám profesionála, je naprosto logické, že mu za to mám zaplatit. On tu práci dělal pro mne. Výsledky jeho práce budu užívat, tedy za to platím. Ale práce ve své vlastní domácnosti, a výchovu svých vlastních dětí dělám především sama pro sebe. Nikdo si to ode mě neobjednal, a nikdo to ode mě nechce, je to moje svobodná volba, jestli budu doma poklízet a jestli budu vychovávat děti. Nikdo mě k tomu nenutí, nemám žádnou povinnost to dělat, když nechci. Čili je nesmysl, abych žádala stát, aby mi za to platil. Jsou to moje děti, moje domácnost, ne státní. Nebo, pokud by to mělo mít tento přístup, pak by stát logicky musel mít možnost do toho mluvit, a pokud by třeba ty děti nebyly vychovávány podle představ toho státu, tak by následovaly sankce. Protože když někdo za něco platí, samozřejmě chce, aby to bylo podle jeho požadavků a mělo to výsledky podle jeho očekávání. To teda nevím, jestli je moudré se domáhat, aby byla výchova dětí placená.
Tedy aby byla placená ještě víc, než už je. Máme velice luxusní mateřskou i rodičovskou, ve světě to rozhodně není zvykem.