Mozek malých dětí může bez problémů zvládnout na úrovni rodilého mluvčího i více než jeden jazyk.
Z nedávného vědeckého výzkumu mozkového vývoje dokonce vyplynulo, že nejlepším věkem pro vytvoření základních nervových spojení k získání schopnosti mluvit mateřským jazykem je věk do tří let a druhým nejlepším obdobím je věk do šesti let. Ale pokud jste to období již promeškali, nezoufejte, zde je pár tipů, jak se vaše dítě může cizí jazyk naučit i později.
Především je důležité, abyste vybrali dobrou metodu výuky. Pro děti je podstatné, aby veškerá jejich výuka probíhala formou hry, což je zároveň motivuje.
„Výuka ve volném čase by měla být pro děti zábavná, protože děti si vybraly učení, i když si mohly zvolit něco úplně jiného. A toho je potřeba si vážit, to je podle mě obdivuhodné,“ říká lektorka španělštiny při DDM v Poděbradech Susana María Vítová.
Děti by si rozhodně neměly připadat, že jsou do výuky nucené, a celé studium jazyka by mělo probíhat s úsměvem na tváři. S tím souhlasí i Susana María Vítová „Motivace naučit se cizí jazyk začíná už doma. Děti přijdou ke mně do hodiny španělštiny, protože mají zájem, nikdo je nenutí. Ne jako ve škole, kde je to povinnost.“
K výuce je dobré používat básničky, říkadla nebo obrázky, takže děti bude studium víc bavit. Dítě můžete třeba i nechat koukat na televizi v cizím jazyce, pokud to totiž budete dělat pravidelně, po čase slovům začne rozumět.
„Ze své vlastní zkušenosti vím, že k výuce cizího jazyka je velmi dobré poslouchat písničky a učit se je nazpaměť. Naučíte se tak najednou spoustu slovíček i celé věty, rozvíjíte schopnost vnímat cizí jazyk. Každou lekci s dětmi posloucháme nějakou písničku a doporučuji jim, aby si i doma, třeba na Youtube samy vyhledávaly písničky ve španělštině,“ radí Susana.
Děti se cizímu jazyku mohou učit doma, v mateřských školách, ve speciálních jazykových školách, ale třeba i v jazykových kurzech, které pořádají Domy dětí a mládeže. Neméně důležitá je i osobnost lektora, který může děti svým přístupem motivovat.
Nejen že je důležité, aby měl lektor výborné jazykové znalosti, ale také musí mít dobrý přístup k dětem. Ty by v něm měly vidět vzor, zatímco učitel by měl vědět, jak je pro studium motivovat a nadchnout. Pokud si totiž dítě bude připadat v přítomnosti učitele šťastné, zvládne přijmout mnohem více informací.
„Výuka španělštiny mě moc baví, stejně jako komunikace s dětmi. Učíme se hravou formou, soutěžíme, posloucháme písničky, zpíváme a hlavně odbouráváme bariéry, aby se nikdo nestyděl mluvit. Vůbec nevadí, že to není perfektní. Každý může říct, co si myslí, a zeptat se na to, co neví nebo čemu nerozumí. Vytváříme si tak vzájemný respekt. Hodně to pomůže k tomu, aby se děti při učení lépe cítily,“ neskrývá Susana potěšení, které jí práce s dětmi přináší.
Nový komentář
Komentáře
Maryška — #1 Proč takový smajlík?