Miluji Tě. Jsem z Prahy. Jak se Ti daří?
Vstup do Evropské unie - to je taková její malá noční můra. "Je to trapas, ale já vždycky začnu a tak nějak se v bůhvíjakém kursu zaseknu u bůhvíjaké lekce a je šmytec," hodnotí lakonicky už několik let svoji snahu pokořit angličtinu. Jinými slovy - zvládnout ji. "To je složité, pár slovíček a obratů umím, takže na začátku kursu, když jiní jsou na tom evidentně hůř než já, na to spoléhám a polevím," připustila Renata. "A pak jsou najednou oni kdesi vepředu a já nejsem schopná ten rozdíl už dohnat. Asi je to tím, že tu anglinu dřou hned od začátku naplno. Stačí, abych zůstala doma týden s chřipkou - a už se nechytám."
Vyzkoušela několik kursů. "Je to stres, koukat na hodinky a nervovat se, abych neprošvihla začátek lekce, takhle to bude lepší," zdůvodňovala mi, proč skončila s jazykovou školou a proč chodí na hodiny k soukromé učitelce. Jenže za pár měsíců pohořela i tady. "Víš, my jsme si padly do oka, máme stejně staré děti. Marcela také studovala pedagogickou fakultu, takže kecáme v češtině o všem možném," popsala Renata hodiny angličtiny. "Nejlepší asi bude, když si zvolím své vlastní tempo a budu samouk. A s Marcelou můžu zajít občas na kafe, aby prubla, jak mi to jde."
Miluji Tě. Jsem z Prahy. Jak se Ti daří? Moje angličtina není moc dobrá, ale snažím se ...
Renata si rozšířila slovní zásobu. A věří tomu, že až její děti začnou chodit do školy, tak se bude učit angličtinu s nimi. A bude minimálně o jednu lekci napřed :-)
Nový komentář
Komentáře
Můj dědeček říkal,že umí dvě řečí potichu a nahlas.
jo tak to jsem na tom velice podobně.....
asi to bude tak, jak říká Ťapina - některý jazyk nám jde, jiný ne. Já se bez problémů domluvím francouzsky, italsky, anglicky - ale ta zatracená němčina mi prostě nejde
.. a to mám německé předky...
Čáp: ber to tak: po dvanácti letech učení převýžně dospělých nebo dětí v pubertě tenhle problém nemám, ale ten pocit, že to stejně nezvládnu ani kdybych se postavila na hlavu, stejně přetrvává...
To píšeš asi o mne. Ja tiež som sa snažila zdolať angličtinu, ale vždy to niekde skončilo, možno keby som potrebovala v práci, bola by motívacia.
Mám kámošku, ktorá bola na tom rovnako ako ja, ale šla na 1 rok do USA, k svojej tete. Naučila sa krásne rozprávať.
To je najlpešia škola, už je doma 3 roky, málo ju používa, nemá moc príležitosti, hovorí, že už čím ďalej vie toho menej a menej.
Ale ja nemám tetu v cudzine, ani peniaze aby som si zaplatila aspoň 3-mesačný kurz v cudzine.
Taky s tím mám problém a nejsem schopná se jazyk naučit...u mě je to spíš problém s tím, že jsem se hrozně dlouho bála mluvit - a nejen anglicky. Takže neumím žádný jazyk a vůbec netuším, co s tím. Navíc mám "absolutní hluch", takže mi nějaké "najdi si někoho , kdo jinak nemluví" nepomůže - sysel měl hlídací slečnu, která s ním mluvila pouze a výhradně anglicky. Výsledek: sysel se domluví s kýmkoliv, já jim nerozuměla ani slovo...a kdyby někdo věděl radu, tak mu pošlu tři hlodavčí chloupky pro štěstí...
Když umí francouzsky, tak ať se nestresuje. Každému sedne jiný jazyk, já zase od malička marně dřela němčinu a nic, angličtina mi šla skoro sama. Hlavně umět něco, pak už se člověk domluví