to.jpg
Foto: Shutterstock

Haptika - toto slovo k nám přišlo z řečtiny „haptein“ a znamená „dotýkat se“. Jistě jste se sami někdy dostali do situace, kdy se vás něčí dotek vyvolal nepříjemné pocity, přestože se vás dotyčný jen letmo dotkl. Naproti tomu každý z nás má ve svém okolí jistě někoho, jehož doteky vyhledává. Dotýkání se druhých je všeobecně spjato s blízkostí, možná i intimitou.  Známe přísloví „pustit si někoho k tělu“ hovoří samo za sebe. Znamená to, že jsme se s tím člověkem cítili nebo cítíme bezpečně, ale taky tím můžeme vyjádřit pocit negativní.

Pozor na kulturní odlišnosti
Obecně je proto dobré mít na paměti, že s doteky je třeba zacházet opatrně. Dotýkání se liší také napříč kulturami. Národy jako jsou Řekové, Italové či Španělé mají obecně menší formální vzdálenost - okolo jednoho metru. Průměrná formální vzdálenost je přitom psychology stanovena na 1,2 metrů. Naopak například Australané považují za formální vzdálenost ještě o něco větší, a to přibližně 1,5 metrů. Z toho lze také volně odvodit, že lidé, kteří dodržují menší formální vzdálenost tak mají lepší prostor pro dotýkání se druhých.

Podání ruky - jak na to?
Ovšem situace, kde se s haptikou potkáme nejčastěji je především podání ruky. Je to jeden ze základních rituálů a zároveň důležitým krokem při sociálním styku. Tento pozdrav, tedy stisk ruky, však není obvyklý ve všech společnostech. Někteří se domnívají, že se jedná o zkrácený rituál, kterým se dává na vědomí, že v ruce není žádná zbraň a že úmysly jsou přátelské.
Stiskem nejen zdravíme, ale také potvrzujeme uzavření smlouvy (ručím za to vlastní rukou), nabízíme přátelství nebo gratulaci.

Čtěte také: Etiketa oblékání v malíčku. Čemu se rozhodně vyvarovat, když jdete do společnosti

Během stisku ruky nám hmatový vjem předává informace o měkkosti či tvrdosti dlaně, pevnosti stisku, a dokonce díky takto jednoduchému kontaktu můžeme o druhém zjistit, zda je sebejistý nebo zda mu sebevědomí naopak schází. U mužů je stisk všeobecně silnější než u žen. Dominantní lidé mají tendence podávat ruku dlaní dolů, jako by něco nabízeli, kdežto submisivní jedinci mají sklon podávat ruku dlaní nahoru v očekávání, že něco dostanou. Za ideální se považuje stisk ruky dlouhý 4 až 6 vteřin, se střední silou stisku, suchou rukou.

Jak je to ovšem s ostatními doteky? Pediatr a psychoanalytik Donald W. Winnicott vysvětlil, že nejvíce fyzického kontaktu potřebuje dítě ve věku do tří let, kdy se pro něj dotýkání se naprosto automatické, a dokonce potřebné pro uspokojení jeho potřeb. Jak ovšem stárneme, dotýkáme se druhých méně a méně. Podle Winnicotta to ovšem neznamená, že se naše potřeba fyzického doteku zmenšuje, jen jsme schopni ji lépe ovládat a také svou roli hraje ostych a uvědomění si vlastního těla. Kolik doteků je tedy při komunikaci s druhým vhodné použít? Obecně se doporučuje vsadit na zrcadlení a empatii. Pokud vycítíte, že je vaše komunikace příliš invazivní, je určitě dobré se stáhnout.

Doteky mohou mít různé významy: formální, neformální, přátelské či například intimní. Důležité však je, které části těla se lidé navzájem dotýkají a o jaký druh doteku jde. Psycholog docent Milan Mikuláštik pak rozlišuje určitá doteková pásma těla, které jsou respektována v rámci taktilní (dotekové) komunikace. Jde o pásmo společenské, zdvořilostní a profesionální, do kterého spadají ruce a paže. Dále přátelské či osobní pásmo, do kterého spadají paže, ramena, vlasy a obličej. A v neposlední řadě intimní, erotické a sexuální pásmo, které je neomezené a závisí především na vnímání jednotlivce.

Proxemika - když je vzdálenost to zásadní 
Jak jsme již nastínili, s dotýkáním také úzce souvisí vzdálenost s partnerem při komunikaci. Tuto oblast nazýváme jako proxemika. Poprvé tento termín použil americký antropolog Edward T. Hall, který jako první zkoumal prostorovou komunikaci a vzájemné ovlivňování se mezi jedinci, jenž je založeno na jejich vzájemné fyzické vzdálenosti v prostoru. Právě tuto vědu nazval proxemikou, jejíž název je odvozen z latinského slova proximitas neboli blízkost, a vyjadřuje právě prostorovou blízkost a vzdálenost při komunikaci, a to nejen ve směru horizontálním ale také vertikálním.

6286138373327obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

To, že si každý člověk kolem sebe určitou vzdálenost od ostatních je nazýváno distančním kódem, který je propojen s proxemickými zónami, což jsou různé typy vzdáleností mezi účastníky komunikace.

  • Intimní vzdálenost je zhruba do 45 centimetrů a tento prostor je vyhrazen především pro blízké rodinné příslušníky, může být však narušen například v přeplněném MHD.
  • Osobní vzdálenost se pohybuje mezi 45 – 120 centimetry a je vyhrazena pro blízké přátelé a další příbuzné osoby, nikoli však ty v první linii. Do tohoto teritoria je netaktní vstupovat, blokuje již rozběhnutý dialog.
  • Společenská vzdálenost se pohybuje mezi 120 – 375 centimetry a slouží ke kontaktu s cizími lidmi, například pro formální jednání.
  • Veřejná vzdálenost je nad 375 centimetrů a preferují ji lidé, například řečníci mluvící k více osobám najednou, lze sem zařadit i školitele.

Samozřejmě se jednotlivé zóny mohou proměňovat v závislosti na situaci a samozřejmě se během komunikace mohou měnit i úhly pohledu na člověka. Občas je možné také pozorovat u komunikujících takzvaný proxemický tanec. Jedná se o situaci, kdy se komunikační vzdálenosti jednotlivých účastníků liší. V praxi pak můžeme pozorovat, že jeden člověk se přibližuje ke druhému, ten však stále ustupuje. 

V případě přímé vzdálenosti mezi komunikujícími hovoříme o horizontální proxemice. Neméně důležitá je ovšem i vertikální proxemika. Jedná se o výšku, pod kterou spolu účastníci hovoří. Je prokázáno, že nastavení úhlu pohledu mezi komunikujícími partnery je v komunikaci důležitým faktorem. Kladný vliv nastává v situacích, kdy jsou oči hovořících ve stejné rovině. Pokud dojde k tomu, že oči jednoho jsou výše než oči druhého, pak dochází k vytváření pocitu nadřazenosti. S výškou lze manipulovat sezením či stáním, nebo nebo nošením podpatků u žen. Příkladem udržování vyšší výšky jako symbolu nadřazenosti je mimo jiné stupínek pro učitele ve škole, soudní stolice, vyvýšené postavení řečníka nebo nejvyšší postavení vítěze na stupních.
 
 Čtěte také: 

Zdroj: Doc. PhDr. Milan Mikulaštík, CSc. - Komunikační dovednosti v praxi,  AltaxoNárodní ústav pro vzdělávání, Wikisofia, Psychologie - bezpečná blízkostZápadočeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická - Radka Milotová