Za Honzu se provdala před rokem a půl po nepříliš dlouhé známosti. Po pár měsících chození ji požádal o ruku a za dalšího půl roku byla svatba. Tvrdil, že není na co čekat, protože ji miluje. Navíc - lepší ženskou by stejně nikdy nepotkal. To jí samozřejmě lichotilo, a tak nebyla proti. Konec konců, i ona do něho byla zamilovaná a viděla v něm báječného partnera, s nímž by mohla spokojeně kráčet životem. Měnit se začal až po svatbě.
Foto: Shutterstock
„Postupně mu vadí víc a víc věcí. S kým chodím ven, jak se oblékám a líčím, zajímá se o to, kdo mi píše... Asi si řeknete, že to je klasický příklad žárlivce, ale já ho dlouho omlouvala. Člověk si někde uvnitř odmítá připustit, že v tomhle směru šlápl vedle. Že by jeho partner mohl být chorobný žárlivec. Dnes už si to přiznat dokážu. Mám manžela, který mě potřebuje mít neustále pod kontrolou, protože mě podezírá, že mu někde zahnu,“ svěřuje se Martina, která často přemýšlí, zda jí manželství s Honzou za neustálé vysvětlování a obhajování se stojí. Na druhou stranu je tohle jediná chyba, kterou na něm našla.
„Je pracovitý, nepije, neběhá za ženskými, je na něj spoleh, slušně vydělává, je vtipný… Zkrátka nejsem si jistá, že bych si s nějakým jiným chlapem nepohoršila. Na druhou stranu, je dost unavující, jak mě neustále podezírá a hlídá. Nedávám mu k tomu přitom žádný důvod. Večer ven bez něj už skoro nechodím, s kámoškama se vídám jen u nich doma. Jinak jsem pořád s ním. Nebo v práci. Ale ani tady mě nenechá v klidu,“ popisuje Martina manželovu žárlivost, kterou ovšem nedává okatě na odiv. Naopak se snaží před ostatními působit jako dokonalý manžel. A jako takového ho její rodina, kamarádky i kolegyně vidí.
„Kdykoli mě přepadne v práci, přinese mi kytku, zákusek, oběd… Takže to vypadá, že mi jen chtěl udělat radost. Já ale moc dobře vím, že důvod měl jiný. Zkontrolovat, jestli s někým neflirtuju, nebo něco horšího. Stejně tak mi kamarádky závidí, jak mě poctivě dováží na naše holčičí dýchánky a pak pro mě v noci zase ochotně jezdí. Nikdy není líný přijít až nahoru do bytu. Jako že chce holky pozdravit a popřát hezký večer. Ony mu to baští, jenže já vím své. Chce zkontrolovat, jestli tam nemáme i nějaké chlapy,“ krčí rameny Martina.
Kamarádky ani kolegyně z omylu zatím nevyvádí. Přijde jí lepší, když jí závidí, než aby ji litovaly a říkaly o ní, jak je hloupá, když žije se žárlivcem. „Ono se to na dálku hezky soudí a radí. Zažívat ale žárlivost v reálu a taky udělat radikální krok, tedy rozvést se, to už je jiný level. Proto si vše nechávám pro sebe a dávám tomu ještě šanci. Třeba se časem vyklidní, když vidí, že nemám potřebu zahýbat,“ dodává Martina.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Je žárlení a žárlení... pokud to přejde ke sledování a neustálému kontrolování, je to nejen ubíjející, ale časem může být i nebezpečné. Dost takových žárlivců se později uchyluje k domácímu násilí, stalkingu atd. To nechceš...
"Nejsem si jistá, že bych si s jiným chlapem nepohoršila" - tak Martino, to nebudeš vědět nikdy, tady nehraje roli ani společně strávený čas, ani ta představa ztráty benefitů (co když ten druhý nebude tak slušně vydělávat). Takže si napřed musíš ujasnit, co vlastně hledáš a očekáváš. A už jsi s ním o tom mluvila, že ti to vadí? Asi ne, že? Takže místo ubrekávání zde by sis to měla vykomunikovat napřed s manželem - a pokud možno upřímně (mohla bys mu říct, že jsi s ním hlavně proto, že dobře vydělává a že nevíš, zda by sis s někým jiným nepohoršila).....
To není žárlivost. Ten člověk je psychopat a manipulant.
Tohle je můj oblíbený jogurt. Tu chuť kousků jahod a pravou vanilku prostě miluju! Nadýchaný a smetanový... Mňam! Navíc je v plně recyklovatelném obalu.
Jako jo, je na něm plíseň, ale "na druhou stranu je tohle jediná chyba, kterou jsem na něm našla". Tak ho vrátím do lednice a chvíli počkám, třeba ta plíseň odleze někam jinam. A pak si svůj jogurt s radostí vychutnám! 
Kdybych neměla děti, zvedla bych kotvy, to se bude jen stupňovat. Čekat, že se změní může jen velmi naivní jedinec. Vlastně změní se Martina, bude ze žárlivce unavená a znechucená. Přiznat si, že jsem neměla dobrou volbu je bez dětí snadnější, ať si každý kecá co chce.
"Třeba se časem vyklidní, když vidí, že nemám potřebu zahýbat,“ dodává Martina." - no tak to se nestane. Ptám se, to si Martina sama sebe tak málo váží? Manžel si o ní myslí, že je nějaká lehká děva, která mu bude okamžitě zahýbat při každé příležitosti, kdy nebude pod dozorem, a ona tomu chce "dát šanci". Jakou šanci, proboha? Chce prožít život jak pejsek na provázku a denně pána ujišťovat, že nic nikde s nikým nebylo? Protože on je pracovitý, slušně vydělává... aha, no jo, benefity. Za to Martina něco vydrží, že jo, co kdyby si s jiným pohoršila.
Nemůže si pohoršit víc, než mít doma žárlivce. Kolegyně, rodina, kamarádky s pánem nežijí, těm je do toho šumák, můžou ho vidět jako dokonalého, tak fajn, ale nejsou to ony, kdo je hlídaný lépe než Fort Knox. Ale kdo chce kam... jestli v tom chce Martina žít, bezva, ale ať si potom nestěžuje, nebrečí a nehledá, kdo ji zachrání. Ví, o co jde, chce dobrovolně setrvat a dávat šanci, tak jo, ale když se ukáže, že to nebyla dobrá volba, tak holt ona taky ponese následky. 
Žárlivci jsou ubožáci a chcípáci. Bez vyjímky. Pryč od něj. Bude to akorát gradovat a přijdou zákazy, facky a pravděpodobně bohužel i dítě. A to "bohužel" proto, že v tomto by žádné dítě vyrůstat nemělo.
Bala bych se jediné věci- a to, že až se jim narodí dítě, tak se to celé ještě zhorší a paní si nakonec už nedojde do Lidlu koupit sama ani mlíko.