Sargasové moře se nepodobá žádnému jinému. Přestože vypadá nehybně, neustále rotuje. Proč děsilo celé generace mořeplavců a je opředeno mnoha mýty a záhadami? Víte, který pozoruhodný živočich se v něm rodí a po letech se tam zase vrací umírat?

sea

Neříkám, že mě magie nezajímá, jsem přece duchovní ryba, ale „konzumuji“ ji velice povrchně a kromě toho, všechno už tady o ní a mnohem fundovaněji napsala kolegyně Míša Kudláčková. Sotva vyřknu nějaké téma, do kterého bych se snad i pustila, jen mávne rukou: O tom už jsem psala.

Dobře, stůjme tedy nohama na zemi, ponechme stranou zvěrokruhy, výklady snů a horoskopy, vždyť i pozemský svět nabízí spoustu zajímavých záhad, přírodních úkazů a nevysvětlitelných jevů, nad kterými zůstává i vědcův rozum stát.

Třeba takové Sargasové moře. O tom Míša zatím nepsala. Che!

seaO Sargasovém moři jsem poprvé četla v pohádce Malá mořská víla. Pro pohádkové příběhy je jako stvořené, neboť  je opředeno mnoha mýty a záhadami. Lidé věřili, že mořeplavci, kteří uvízli v jeho osidlech, držely obrovské mořské příšery svými chapadly a vláčely tak dlouho, dokud posádka nepomřela hlady. Zatím jejich lodě zbrzdily „jen“ spletité kolonie chaluh, pro Sargasové moře tak typické. Od toho získalo i svůj název z dob, kdy mořem proplouval Kryštof Kolumbus. Tento druh řas drží u hladiny měchýřky naplněné plynem, které vypadají jako drobné hrozny ze Středomoří (sargazo-hrozen).

 

Sargasové moře je unikátní i tím, že ho neobklopuje žádná pevnina, nýbrž oceán a neustále rotuje po směru hodinových ručiček. Od severu na východ mořem otáčí Golfský proud, od jihu kolem obratníku raka zase západní proudy.

Ale co mě v souvislosti s ním zaujalo nejvíc, je obdivuhodný živočich, který se v Sargasovém moři rodí a vrací se do něj i umírat. Všichni ho znáte, je to úhoř.

Samičky amerických i evropských úhořů nakladou do jeho teplých vod jikry. Vylíhnuté larvičky pak unáší Golfský proud. Larvy amerických úhořů putují k břehům Severní Ameriky, evropští úhoři po osmnácti měsících strastiplné poutě dorazí až k pobřeží Evropy. Tou dobou připomínají už mladé úhoře a míří do sladkých vod, kde žijí osm až devět let. Samci se zdržují u ústí řek, samičky se proti proudu vydávají hluboko do vnitrozemí.

sea

A jednoho podzimu jim instinkt zavelí, že je čas tření, a vracejí se zpět do slané vody. Po šesti měsících putování jsou zpět „doma“ v Sargasovém moři, kde se vytřou a poté umírají. A celý cyklus se opakuje.

Jaké síly řídí úhoří putování? Orientují se podle hvězd, magnetického pole Země, nebo používají echolokaci? Nebo je do teplých vod Sargasového moře, kde se narodili, vede jakási pevně zakódovaná vzpomínka?

To po staletí zůstává záhadou, kterou se dodnes nepodařilo zcela objasnit.

Další záhady současnosti