
Nad zvláštním a jedinečným přírodním úkazem zvaným sněhová vločka se zamýšlel už vědec a alchymista Johannes Kepler, který v roce 1611 vydal první vědecké pojednání o šestihranném sněhovém krystalku, aniž se mu však podařilo odpovědět na otázky, jež si v souvislosti s ním pokládal. Dalším badatelem, který se zabýval „krajkovým“ nic, byl filosof a matematik René Descartes, jenž v roce 1635 podal první morfologický popis sněhové vločky, ovšem zatím jen na základě pozorování pouhým okem.

Nejznámějším pozorovatelem a badatelem na poli sněhových vloček je americký profesor fyziky na Kalifornském technologickém institutu Ken Libbrecht, který se pro tento přírodní jev tak nadchnul, že svoji vědeckou kariéru zasvětil sněhu a dokonce sestavil pozoruhodné a informacemi nabité webové stránky na toto téma. Zde najdete mnoho zajímavých informací o vzniku a struktuře sněhové vločky, o fyzikálních zákonitostech jejího zrodu, výsledky mnoha Libbrechtových fyzikálních experimentů, spousty fotografií (včetně těch Bentleyho) a také návod, jak si uměle vyrobit vlastní sněhovou vločku! Jedním z hlavních výsledků profesorových pozorování je, že vzhled a tvar vločky se vytváří v závislosti na okolní teplotě. Jak vločka padá k zemi, prochází různými teplotními pásmy. V chladném prostředí rostou její „výhonky“ velmi rychle, ale při průchodu teplou zónou se pomalu rozpouštějí, aby se za chvíli opět rozrůstaly vlivem chladnějšího vzduchu. Je zajímavé, že každá vločka má jiný tvar, a to i přesto, že podle Libbrechta dopadne za rok na Zemi jedna kvadriliarda sněhových krystalů (tj. jednička následovaná 24 nulami)!
Jakože jsou v Americe úřady a instituce zabývající se snad vším, čím jde, tak samozřejmě existuje i centrála pro údaje týkající se sněhu a ledu (National Snow and Ice Data Center), která má i své stránky na internetu, kde najdete zajímavá fakta o bílé nadílce a odpovědi na nejčastější otázky týkající se tohoto nejpozoruhodnějšího vodního skupenství.
Nový komentář
Komentáře