Osoby, které pracují v pohostinství na pozici číšník či servírka, lze obvykle kategorizovat do několika typů se specifickými formami chování a opakujícími se vzorci. Najdou se jistě i tací, kteří se kategoriím zcela vymykají, ale ti v tomto textu dnes prostor nedostanou. Dnes totiž budeme zevšeobecňovat a přehánět jak nejvíc to půjde, aby čtenář na konci jednotlivých odstavců zjistil, že je to vlastně pravda a nic než pravda a že měl s těmito lidmi během svého života mnohokrát co do činění. Tak se pohodlně usaďte a nebojte se. Dnes je to na účet podniku!
Přehnaně úslužný
Tento typ obsluhy se o vás tak ukázkově stará, až je to místy dost otravné. Neustále vás bombarduje otázkami, jestli máte všechno, jestli si dáte ještě něco a jestli pro vás může udělat něco dalšího. A i když se po několikátém ujištění, že jste zcela spokojená, vzdálí, pořád v zátylku cítíte servírčin či číšníkům upřený pohled. Připomínají vám svým chováním maminku nebo babičku, kterou jste delší dobu nenavštívily, a tak se na vás nemůže vynadívat.
Žoviální
Příliš uvolněná obsluha může být podobně nepříjemná jako ta příliš škrobená. Ne každý si chce s cizím člověkem vykládat jako se starým známým. Nemístné poznámky nebo oplzlé vtipkování je už zahrnuto v ceně pokrmu. A pokud se dotyčnému budete zdát příliš „zaprděná“, pokusí se vás přesvědčit, abyste si tu kolu nechala alespoň říznout rumem.
Král zdrobnělinek
„Tady je to pivečko. Takže jste měla dvě pivečka, jednu vodičku a jeden nakládaný hermelínek, dohromady to bude sto korunek, poprosím.“ Krále nebo královnu zdrobnělin asi není třeba déle rozebírat. Jejich slovník může směle konkurovat učitelkám v mateřské školičce a vy si tak v restauračním zařízení budete i připadat.
Pohřešovaný
Pohřešovaná obsluha by se dala přirovnat k yettimu nebo lochneské příšeře. Občas ji někdo spatří, ale než si stačí promnout oči, je zase pryč. Dost možná to tedy byl vlastně jen sen. Host sedí, sedí a po obsluze ani vidu, ani slechu. Vyhlaste pátrání! Tak ne, zase ho odvolejte, to si jen odběhli za hospodu na cigárko.
Neználek
Je jedno, jestli je v podniku první den nebo dva roky. Neználek prostě neví, co je na jídelním lístku ani z čeho se skládají jednotlivé pokrmy a vědět to nechce. Je mu to totiž úplně jedno, tak se nesnažte ho obtěžovat svými dotazy. Je totiž lepší kvůli alergii na buráky opuchnout, než si vysloužit pohled ostrý jako břitva za to, že se moc vyptáváte. Stejně vám na všechno řekne, že neví, a kuchaře se ptát nehodlá.
Brigádník (nováček)
Je nervózní, koktá a mnohdy ani neví, jestli nabízí italskou kuchyni nebo je v restauraci specializující se na burgery. V každé ruce má maximálně jeden talíř a při chůzi se urputně soustředí na to, aby nic nevybryndal. Jeho noční můrou bývá okamžik placení – s terminálem na karty se ještě neskamarádil a kovové mince mu kloužou ze zpocených rukou a snaží se rozutéct všude po lokále. V takové situaci je pro brigádníka obtížně sečíst i dvě položky.
Vlk samotář
Plná hospoda bývá snem každého provozovatele (tedy až na toho z Cimrmanovy hry Hospoda na mýtince, který svůj podnik přesunul na samotu, aby mu tam nechodili lidi), ovšem ne tak každého číšníka. Vlk samotář či v ženském rodě vlčice samotářka lidi nesnáší. Chce stát za barem, vyfukovat žvýkačkovou bublinu, pilovat si nehty nebo posté leštit pořád tu stejnou skleničku, která je v důsledku přílišné snahy ještě více ošmataná. Co opravdu nechce je být rušen/rušena hostem vznášejícím své požadavky. A také mu to dá jednoznačně najevo – svou pomalou chůzí, znuděným výrazem, otráveným hlasem a mrsknutím sklenice na stůl takovým způsobem, že se polovina obsahu vylije. Největším vítězstvím je pro něj/ni okamžik, kdy návštěvník konečně vypadne a podnik znovu osiří.
Všechno je dobrý
Před vámi leží dlouhý jídelní lístek a vy pořád váháte, co si vybrat, a tak požádáte o pomoc číšníka. Ten by se měl správně vyptat na vaše preference a nějaký pokrm doporučit. Ne každý to ovšem dělá, a tak mnohdy uslyšíte jen: „Já nevím, co máte ráda a dobrý je všechno. Kuchař je profík.“ Takže díky za radu.
Koketa
Na váš mužský doprovod hází svůdné pohledy, při odchodu schválně kroutí pozadím, předklání se, aby jí bylo vidět do výstřihu a je jako milius. Až máte chvílemi pocit, že se na něj snad vrhne. Když se ovšem obrátí na vás, pohled jí ztvrdne a tón hlasu se změní. Máte co do činění s koketou.
Věštec
Z jednoho půllitru jste se ještě skoro ani nenapily a už vám na stole přistálo druhé pivo. Číšník věštec totiž použil své vnitřní oko, se kterým se mu nemůže rovnat ani Vlasta Plamínek, a usoudil, že si určitě dáte ještě jedno. Nojo, vydělávat se musí.
Taneční mistr
Jeho profese je pečlivě naplánované vystoupení, vypilovaný sled noblesních pohybů. Ani jeden krok není navíc, ani jeden nechybí. Na jeden zátah unese talíře pro celý zájezd, u toho vám ještě přidrží židli a podá jídelní lístek. Zároveň kolem vás tančí tak lehce, že to sotva postřehnete. Kam se hrabe Harapes!
Čtěte také:
- Typologie lidí v MHD aneb Až příliš upřímná nevědecká studie. Koho ve voze (ne)chcete potkat?
- Zchlaďte se v parných letních dnech: Tipy na letní osvěžení
Nový komentář
Komentáře
Jinak ze zážitků ještě - návštěva pizzerie. Divné tedy bylo už to, že tam seděli pouze dva lidé. Později jsme pochopili proč.
Na jídelním lístku jen názvy, ale co pizza obsahuje, to nikde nebylo. A pokud člověk nezná všech dvacet nabízených, těžko ví, co kde je. I odvážili jsme se optat, v jaké jsou olivy. "A jak to mám jako vědět?" Bylo nás devět. Bohužel, byl večer a dvě restaurace, do kterých jsme nakoukli, byly dost plné. Max. v jedné malý stolek tak pro 2 lidi.
Kdyby většina z nás neměla "hlad jak vlk", už bychom se všichni sebrali a honem pryč.
Nakonec jsme si tedy něco vybrali, tři z nás, co hlady nešilhali si dali jen polévku. Jeho pohrdavé zamručení "to je ale kšeft" jsme slyšeli všichni. Když jsme platili, spropitné jsme nedali. "To je v prdeli, vyjádřil se". Po půl roce tak už pizzerie nebyla. Že by nechodili lidi?:-) Pročpak asi.
Těch zážitků je tedy ještě fůra.
Ale potkala jsem i velkou hromadu milých číšníků a servírek, abych byla spravedlivá. Je to práce náročná. Tedy pro ty, kteří nejsou protivní a nemají tak jednoho hosta za den..
Tak já zatím dělila číšníky jen do kategorie - příjemný / blbec.
Tanečního mistra bych i poznat chtěla. Ale bohužel... Mám totiž pocit, že vyučeného číšníka aby člověk dneska pohledal, takže kdepak fůra talířů v ruce. Spíš jen jeden či dva. Zažila jsem i číšníka, co nosil talíř po jednom. Nás bylo 6, takže trvalo asi 20 minut než jsme to jídlo měli u stolu všichni, protože mezi tím nosil po jednom talíři i k vedlejším stolům. Takže asi ten brigádník.
Taky se mi stalo, že mě číšník polil polévkou. Bylo to cestou z výletu, takže jsem nic drahého na sobě neměla, ani to nebyla nóbl restaurace. Ale tak nějak jsem očekávala alespoň omluvu a nějaký ubrousek, abych ze sebe mohla sebrat nudle, mrkev... Jen vztekle zavrčel "pardon".
Jinak vlka samotáře a pohřešovaného jsem zažila také.