Dříve než začneme zkoumat to, jak na naše kočičí  miláčky působí hudba, si musíme uvědomit, že kočky mají svůj sluch nastaven poněkud jinak než člověk.

První věc, která z toho plyne, je, že mají mnoho pádných důvodů nemít stejný vkus jako jejich lidští spolubydlící.

Kočičí sluch je nastaven na perfektní vnímání vysokých tónů a hlavně těch, které my lidi již neslyšíme. Kočky slyší zvuky do frekvence 60 kHz, což je dokonce více než u psa. Pro porovnání – člověk slyší jen do 20 kHz. Kočky mají také mnohem lepší prostorové vnímání zvuků, vůbec neznají běžnou otázku mnoha lidí, když zaslechnou cizí zvuk: co to bylo či kde to bylo?

Ucho se perfektně otáčí jako radar, a to i ve chvílích, kdy podřimují. Pro porovnání, jak dokáže uchem hýbat člověk?

Kočičí sluch je  o tolik lepší, že rozeznávají naprosto minimální půltónové rozdíly. Možná je to vysvětlení, proč vždy neomylně poznají příchod svého páníčka podle zvuku kroků nebo rozeznají zvuk auta.

Kočka lépe reaguje na vyšší tón hlasu, jestliže k ní mluvíme, čímž nemyslím zvýšení síly hlasu, ale hlas vyšší frekvence.

 

Naše Kočka s radostí poslouchá hudbu z muzikálů, a to někdy dokonce i tak, že je k neodtržení. To si jednou panička přinesla domů muzikály, jen tak na zkoušku. Nikdy mi to nic neříkalo, ale  tohle dostalo nejen mě, ale i kočku. Muzikálová vystoupení Heleny Vondráčkové ji přivádějí do kočičí extáze. Sedí před reproduktory a blaženě přivírá oči a dříme. Nedá se vyrušit, a když, tak  jen otevře oči a tváří se moc spokojeně.

Jinak ji kupodivu přitahuje i rocková hudba, naopak nesnáší moderní taneční hudbu. Asi jí vadí hluboké basy, ale je to jen moje domněnka.

Ovšem musím říct, že výše uvedené neplatí stoprocentně a vždy. Nejspíš i ona má své nálady na poslech hudby, stejně jako lidé, takže někdy okázale ignoruje Vondráčkovou a jindy se stočí do klubíčka u repráku, ze kterého se line opravdu jen to duc duc.

Kočky, podobně jako koně, mají schopnost ignorovat zvuky nedůležité, běžné a jsou „nastaveny“ na vnímání zvuků cizích, aby mohly lépe vnímat nebezpečí.

Vlastně to umí i lidé. Když celý den posloucháte projíždějící auta za oknem, po čase tento zvuk „nevnímáte“.

 

Myslím si, že kočky vnímají jen to, co se jim v tu chvíli líbí, a to navíc na to musí mít náladu.

Zcela stoprocentně a vždy vnímá slovíčko „snídaně!!!!“ vyslovené jakýmkoli tónem hlasu. Následuje úprk k misce.

Občas se snažím dělat jídlo pro kočku tajně. Paní Kočka je několik metrů daleko, možná i na balkoně, dělí nás několik zdí. Maximálně potichu rozdělávám kapsičku (to opravdu nedělá hluk) a ještě tišeji a opatrněji její obsah dávám do nerezové misky. Občas se mi to povede. Ale nerez je mrška zrádná, protože opravdu sebemenší dotek (je asi vysokofrekvenční, já ho sotva slyším…) a už slyším ohromný dupot a "mňoukot". Zase jsem prohrála…

Ale to už nemá s hudbou pranic společného…