Kočky: Tu mrňavou kyselinu máme za trest?

Konečně mi vyšel čas vás informovat o třetím, posledním plánovaném přírůstku mezi mé milované kočičí dámy. Původně jsem se zaslepeně domnívala, že z toho rozkošného broučka budou mít moje „holky“ stejnou radost jako já…

Doufám, že vám nebude vadit, když do vyprávění vložím i přímou řeč hlavních kočičích aktérek. Pochopitelně autorizovanou..:)

Je to kouzelná kočičí holčička barvy lila jménem Bastet a čekala jsem na ni přes měsíc. Radostně jsem si pro ni jela tentokrát do Prahy, protože chovatelka paní Vlaďka byla tak hodná, že mi ji vzala na půl cesty, abych nemusela až do Brna.

Jela se mnou dcera Alice. Ač jsme s sebou vezly kvalitní přepravku, Bastet nejevila nejmenší vůli v ní být. Rozhodla se, že se bude volně pohybovat po autě, a nehodlala na tom nic měnit.

Alici přátelsky podrápala ruku a uložila se na podlaze. Poté pod plynovým pedálem. No, hlavně že ne pod brzdou.

Radostné uvítání se nekonalo

Jakmile jsme doma Bastet položily na zem, radostně se rozeběhla prozkoumat nový terén a zmizela za rohem v obýváku. V té sekundě byla tryskem zpátky, v závěsu dvě naježené majitelky bytu, a plavmo se vrhla pod kuchyňskou linku.

Nato si Selena ještě stále nápadně připomínající dikobraza vyskočila na stůl pěkně do výšky mých očí. To dělá vždycky, když mi chce něco sdělit.

„Co to je, tohleto?? Co jsi nám to tady vypustila?“ otázala se.

„To je Bastetka, naše nová kočička a vaše sestřička. Budete se mít rády,“ vysvětlila jsem jí. „Zapomeň,“ zhodnotila Freya, která se do té doby zabývala šťouráním kotěte zpod linky.

Bastet vůbec nevypadala, že by se chtěla zhroutit z tak „vřelého“ přijetí, a jak jsme brzy zjistili, přešla do rafinované ofenzivy.

„Holky, pojďte jíst,“ zvolala jsem a na zem položila tři mističky s kvalitní stravou. „Pche,“ zareagovaly ty dvě. „Nebudeme s ní sedět na jedné zemi. Počkáme.“

Bastet tedy usedla, podívala se nevinně směrem ke stolu, kde Freya ze Selenou dávaly jasně najevo neochotu společně stolovat, a se slovy „Dámy zřejmě nebudou!“ vymetla obsah všech tří misek.  

Nelze popsat výraz těch dvou.

Při příštím krmení si Selena odtáhla misku pomalu do trucovny (malý pokojík u kuchyně) a Freya tu svoji doslova atakovala. Bastet se náramně bavila.

Trvalo to týden

Snad nikdy jsem se s kočkami tak nenasmála jako ten týden, než si na sebe zvykly. Bastet je neuvěřitelný komik a je mistryně světa ve vymýšlení lumpáren, kterými zásobovala obě mé dámy. Ty prakticky nevyšly ze šoku.

Za zvlášť povedený kousek si Besi vybrala nečekané výpady odkudkoli.

Ve chvíli, kdy se jedna z dam pomalu a majestátně vlnila bytem, Besi dobře maskovaná v šuplíku psacího stolku vyskočila těsně před ni, což vyvolalo parádní „jojoefekt“, kdy kočka velmi nedůstojně za nelid – nekokočičího řevu vyletěla metr do vzduchu.

Jestli někdo ještě neviděl kotě se válet po zemi smíchy, tak já ano.

Tu mrňavou kyselinu máme za trest?

„Budeme si muset promluvit,“ pravily Selena s Freyou asi po čtyřech dnech.

„My jsme vám něco provedly? Nebo proč jsi nám tady náš klid narušila tímhle výrostkem, kterému není nic svaté? Podívej, tady Selinka má z ní už pomalu tik,“ ujala se slova Freya.

„To její prolézání krbu, podívej, jak vypadá! Doteď jsme nevěděly, jak se leze na příborník a že v šicím stroji je díra a prostor na schování, ale jí k tomu stačilo několik hodin. Je strašně mrštná a vůbec se nechová jako dáma. A všechno sežere! Jeden musí sníst, co má v misce, hned, jinak mu nic nebude,“ konstatovala Selena.

„Jo a mimochodem, viděla jsi tu malou kyselinu, jak spí?“ dodala Freya.

„A co kdybyste se zkusily přestat hrdě vlnit a pohrály si s ní taky?“ navrhla jsem. Obě zvedly oči vzhůru.  

„No jak myslíte, ale může to být přece švanda. Navíc, doporučuji vám oběma, abyste si zvykly, protože ona tu není jen na čas. Ona tu zůstane – napořád.“ Ten večer už se se mnou nebavily.

Bastet ano. Je to mazlíček, který například zbožňuje, když sedím a píšu. Leží u klávesnice a pozoruje klapky a myš (inu, je přece kočka).

 Její způsob uléhání mi na rozdíl „holek“ připadá neuvěřitelně originální.

Že by?

První pokusy o kopírování Bastetiných nápadů přijala Freya. Napřed se po jejím vzoru pokusila prolézt krbem, ale zaklesla se v díře. Následně uklouzla po mýdle a zřítila se do napuštěné vany.

„Vidiš, jsem ti říkala, ať neblbneš, to mrně se tomu mejdlu zkušeně vyhlo. Vypadáš jako krysa,“ komentovala její výkon Selena.

Freya absolvovala ještě několik pádů, například s matrací opřenou o zeď a s malířským stojanem, ale nakonec se přece jen zdokonalila a přistihla jsem ji, kterak zcela nedůstojně spolu s Besinou honí po bytě víčko od limonády a děsně dobře se baví.

„Hele! Hele, Seli, přihraj!!“ výskaly na Selenu.

„Dělám si manikýru a čistím uši. Nemám chuť!“ zareagovala.

Když ji ještě chvíli pokoušely, neodolala, „odhodila pilníček“ a jedním parádním dloubákem umístila víčko do mé kávy. Bavily se společně. 

Jejich pravidelné večerní rodeo bych vám přála vidět. Lítá všechno, nejen kočky. 

„No vidíš, jak si nakonec hezky rozumí,“ konstatoval nedávno Radek, když jsem klečíc utírala vodu z převržené vázy.

Nebavil se dlouho.

Nejlepší kousek na konec

Je večer. Radek sedí, v ruce kuřecí křídlo, pěkně vymáchané v marinádě, a zaujatě sleduje večerní zprávy.

Náhle se z levé strany ozval zvuk připomínající malé letadlo při přistání. Cosi kolem nás prosvištělo. Vteřina. Radek zamrkal a zřetelně si všiml, že kuřecí křídlo již v ruce nedrží.

Besina s masem v tlamičce na druhé straně kuchyně právě rolovala na přistání. Ze země jí nadšeně mávaly Selena s Freyou.

„Co, co to bylo?“ zakoktal. Nemohla jsem mu odpovědět, neb jsem veškerou pozornost věnovala tomu, abych se nepočůrala smíchy.

Bastetka holky úplně změnila. A stačil jí k tomu jeden týden!