Jak jste se dostala k felinoterapii?
K felinoterapii jsem se dostala díky canisterapii. Při své práci jsem měla možnost naslouchat příběhům klientů, především seniorů, kteří se mi často svěřovali se svými vzpomínkami, přáními i tichými touhami. Čím častěji jsem navštěvovala různá zařízení, tím více jsem si uvědomovala, jak rozdílné mohou být lidské potřeby a preference. Zatímco někteří klienti měli blízký vztah ke psům, jiní s láskou vzpomínali na kočky, které je provázely celým životem. Právě tato přání, vyslovená i nevyslovená, mě přivedla k myšlence rozšířit terapeutickou práci i o kočky. Chtěla jsem tak dát prostor dalšímu typu zvířecího spojení, které může přinášet klid a pocit domova.
Co pro vás kočky znamenají?
Kočky jsou pro mě neoddělitelnou součástí práce i života. Vnášejí mi do něj klid a širokou škálu radosti i lásky a zároveň podporují moji vnímavost, jemnost a schopnost být v přítomném okamžiku. Díky nim se dívám na svět trochu jinak, pomaleji a s větší schopností vnímat i jiné potřeby. Připomínají mi důležitost zastavení, bytí tady a teď a přijímání něhy bez podmínek. Je nesmírně příjemné si jen lehnout a nechat se obklopit jejich kočičí blízkostí, kdy tulení a předení přinášejí hluboký vnitřní klid.
Vzpomenete si na příběh v rámci felinoterapie, který vás velmi dojal?
Těch příběhů je mnoho a všechny si uchovávám jak v srdci, tak v paměti. Jeden je však pro mě mimořádně silný a zůstane se mnou navždy. Ozvala se mi paní s prosbou pro svou maminku, která měla kvůli vážné nemoci před sebou už jen několik dní života. Jejím posledním přáním bylo vidět a pohladit bílou kočičku. Nebylo na co čekat, a tak jsem se za nimi okamžitě vydala.
Měla jsem velké obavy, že situaci nezvládnu a že budu plakat. Ve chvíli, kdy jsem ale vstoupila do domu, kde byla paní obklopená svou rodinou, se všechno změnilo. Nastalo ticho a klid. Položila jsem Sněženku, bílou kočičku plemene Birma posvátná, jemně na hrudník paní, která byla klidná, upravená a neuvěřitelně krásná. Všimla jsem si jejích jemných, křehkých rukou i očí, které měly stejnou pomněnkově modrou barvu jako oči mé Sněženky.
Byly jsme tam jen krátce, v tichu a bez slov. Paní Sněženku jemně hladila a ona na ní klidně a oddaně ležela. Ten okamžik pro mě zůstane zážitkem na celý život. Když přišel čas rozloučení, Sněženka se zvedla a přiblížila se k uchu paní. Co jí šeptala, nevím. Paní se však usmála, zavřela oči a usnula.
Jak moc vy sama vnímáte vliv koček na psychiku člověka?
Velmi pozitivně. Kočky uvolňují a uklidňují, jejich jemná energie je odlišná od psa a dokáže člověka zklidnit a přinést pocit pohody. Působí nenápadně, bez tlaku a očekávání, což je pro mnoho lidí velmi důležité. Právě tím, že nic nevyžadují a dávají prostor, mohou pomoci snížit vnitřní napětí a podpořit psychickou rovnováhu.
Pomáhat v takovýchto prostředí musí být psychicky velmi náročné, jak to zvládáte, jak pečujete o svoji duševní pohodu?
Je pravda, že práce s lidmi, kteří procházejí těžkými chvílemi, může být náročná. Velkou oporou mi jsou kočky, jejich klidná přítomnost a předení mi pomáhají uvolnit se a zklidnit mysl. Také se snažím věnovat čas sobě, odpočívat a sdílet své pocity s rodinou či přáteli.
Co byste si přála, aby se ve felinoterapii u nás změnilo?
Přála bych si, aby se práce s kočkami u nás více rozšířila a dostala se do širšího povědomí veřejnosti i odborníků. Aby byla felinoterapie vnímána jako přirozená a smysluplná součást terapeutické praxe. Díky tomu by mohlo mít více lidí možnost zažít klid a kočičí přítomnost, kterou tyto jemné bytosti dokážou nabídnout. Velkou pomocí je v tomto směru i podpora partnerů, například značky kočičího krmiva Shelma, za kterou jsem velmi vděčná, a díky které se mohu i nadále felinoterapii věnovat.
Foto: felinoterapeutka Renata Šimandlíková
Nový komentář