Pochází z Ameriky a je největším doma chovaným druhem kočky. Však také kocouři mohou v dospělosti (kolem 3 let) vážit i 10 kilogramů, ti kastrovaní ještě o dvě kila více. I s huňatým ocasem, podle kterého si vysloužily název mývalí, pak měří na délku kolem jednoho metru. To ale není jediná charakteristika, která činí tyto krasavice s hustou, delší srstí v mnoha barevných variacích tak žádanými.

Hlavním trumfem je jejich povaha

Přestože má mainka srst méně náchylnou k plstnatění, takže není potřeba tolik vyčesávat, chlupy pouští jako kterákoli jiná kočka.
Ne nadarmo se mainské mývalí kočce přezdívá něžný obr. Má milou, přátelskou povahu, chuť hrát si ji neopouští ani v dospělosti. Svého majitele miluje, chodí za ním jako pejsek, ale není vlezlá až moc. Vůči cizím lidem si drží odstup. Ráda si hraje s dětmi, mazlí se a své lidi doprovází, kde jen to jde. Klidně i venku, nemívá problém s chozením na kšírech. Vychází i s ostatními zvířecími členy domácnosti.

Neriskujte u množitelů

Samozřejmě se může stát, že narazíte na jedince, který naprosto popírá výše uvedené znaky typické pro toto plemeno. Riziko eliminujete, pokud zvolíte kotě od milujících, zkušených chovatelů, a dobře si prohlédnete i jeho rodiče. Kotě s průkazem původu vám navíc zaručí, že neskočíte na špinavé triky množitelů, a nekoupíte zvíře nemocné, nebo úplně jiného plemene. A to samozřejmě nemůže mít povahu, pro kterou po tomto druhu kočky toužíte.

Mainská mývalí kočka vznikla křížením amerických krátkosrstých koček s těmi dlouhosrstými, dovezenými z Evropy. Které to byly, to už je předmětem dohadů a legend. Jedna například vypráví, že šlo o mazlíčky Marie Antoinetty. Prý je poslala jako svůj předvoj, když se chystala uprchnout před francouzskou revolucí. Jiné zdroje zase uvádí, že došlo ke křížení s norskou lesní kočku, kterou přivezl britský mořeplavec Charles Coon. A odkud prý také anglický název Maine Coon.

Čtěte také:

Reklama