Odmala jsme měli doma psy a kočku jsem NIKDY nechtěla. Kočičí člověk se ze mě stal, když jsem vypiplala koťátko, které bylo vyhozené v igelitce. Bylo mu asi 12 dní a teď je z něj 14letý krásný a nejmilejší kocour, který žije s mými dětmi. Momentálně máme s přítelem doma dva kastrované kocoury, jeden z nich je také nalezenec. Vždy jsem se bála dne, kdy někde uvidím opuštěnou kočku nebo kotě, domů bych si je už vzít nemohla, máme garsonku… Ale teď je to všechno jinak.
Každý víkend jezdíme na chalupu. Naproti nám je pozemek, kde je jen zahrada a stodola. Tam bydlí nechtěné kočky a kocouři. Původně tam byla jen stará poloslepá Číča, která je majitelů pozemku. Prý je stará a už nebude mít koťata. Jenomže měla. Některá se někam „ztratila", ale zůstali dva kocourci a dvě kočičky, kteří se tam taky zabydleli. A
Jedna kočička, hubená, černobílá, přivedla tři koťátka. Majitelé pozemku je zavřeli do králíkárny, aby neutekla, a kočku tam pouštěli jen na noc, pokud vůbec. Vzhledem k tomu, že říkali, že kromě Číči kočky nejsou jejich, koťata jsme z králíkárny odnesli k nám do chalupy. Báli jsme se, že je potká osud předešlých koťat.
Koťata ve dříví
Měla jsem dovolenou, a tak jsem ji trávila se třemi asi tak 6–8týdenními koťaty, která jsem odblešovala, odsvrabovala a ochočovala. Pojmenovala jsem je Lentilka (už našla nový domov), Matýsek a Sisinka. Během týdne se ukázalo, že druhá kočička, o které jsme věděli, že má taky koťata, je má v haldě dřeva mezi posledním domem a polem. Kočička, kterou sousedka pojmenovala kvůli jejím elegantním pohybům Baletka, běhala od misek s jídlem ke koťatům a zpátky, chudinka vypadala úplně vyčerpaná.
Všechna koťata ji volala, ale nejhůř na tom byl sirotek ve dříví. Sousedka s jednou paní, která chodí denně krmit kočky na zámek (je jí přes 70 a na „svoje" svěřence nikdy nezapomene, chodí v létě i v zimě asi dva kilometry), začaly mezi prkna dávat kotěti jídlo. To bylo tak bojácné, že uteklo, jen jste se na něj chvilku déle dívali. Mezi prkny nebyla šance ho chytit. Plakalo a volalo mámu.
Mezitím se paní sousedce podařilo chytit jedno kotě při jídle a vzápětí nato i druhé. Jsou to černobílý kocourek Melíšek (Melichar) a mourovatá kočička Cecilka (už našla domov spolu s Lentilkou). Koťátka putovala za předchozími třemi k nám do chalupy. Byla odčervena, odblešena a odsvrabena. Najednou měli kamarády, plnou mističku a teplý pelíšek. Prostě spoustu pohodlí, zábavy a už žádné starosti. Teď jsme všichni měli největší starost o opuštěné kotě v dříví.
Lov na Kulíška
Číča je už zásluhou sousedky, paní Dostálové, a také kastelánky místního zámku, vykastrovaná. Černobílá kočička také, ta měla štěstí – z veteriny si ji domů odnesla jedna paní, ještě uspanou. Jen chudák Baletka se kastrace už nedožila. Doufáme, že všechna „naše" koťata najdou milující náruč. Po tom, jaký měla start do života, si to moc zaslouží.
Jestli tam někdo „nepřihodí" nějakou kočičku, už by nám koťata neměla přibývat. Také na místním úřadě vyvěsili letáček s propagací kastrace a krátkým vysvětlením ohledně týrání a zabíjení zvířat, že se to nesmí. I kdyby si to vzal k srdci jeden jediný člověk, byl by to úspěch.
Zbývá tedy najít domov pro Matýska, Kulíška a Melíška. Sisinku bych si nejraději nechala, ale možná nebudu moci. Takže jestli se najde někdo, kdo by ji měl rád jako já, asi bych ji dala. Z domu šla Lentilka a Cecilka a hodně jsem to obrečela. Velmi obdivuji všechny, kteří mají útulky a depozita. Bez velké lásky to určitě nejde a představuji si, že kdybych to byla já, těžce se loučím z každým z nich.
NAŠE HESLO JE: KOČKA DO KAŽDÉ RODINY.
Máte o některé z koťat zájem? Ozvěte se na tel. 606 43 77 23 (paní Freslová) nebo 376 398 273 (paní Dostálová), případně e-mailem Koťata se aktuálně nacházejí poblíž Klatov, po domluvě je možný dovoz do Plzně či Prahy.
Nový komentář
Komentáře
Já jsem kočku chtěla strašně dlouho. Konečně ji máme doma a já jsem nadšená, akorát jsem srovnávala její srst s kočkami stejného plemene na internetu, a zdá se mi u té naší taková hodně řídká, dá se s tím něco dělat?
jsou krásná,ale jen u baráku do paneláku ne
Taky jsem kočku doma nikdy nechtěla.loni v srpnu jsem našla malé ubohé uplakané kotě ve dřevě v práci,vzala jsem si jej domů,krmila stříkačkou každé dvě hodiny i v noci a teď je mi odměnou doma každý den.vyrostl z něj krásný zdravý kocour a už si doma bez něj nedovedeme život představit.někdy sice zlobí,ale je to náš miláček.bydlíme v paneláku,ale vůbec nám to nevadí.
Galadriel: Že jo? Já už hledala vlak do Klatov
Ale teˇd nemám bohužel moc čas
KLuk mě tu přemlouval,že 2 nebo 3 už je jedno
Vsechna jsou nadherna, kulisek je ale naprosty unikat
. Snad se dostanou do tech nejhodnejsich rukou
Ty jsou nádherný
, hned bych nějakou adoptovala... Bohužel už mám v panelákovém bytě dva dvanáctileté sourozence, kteří by konkurenci v revíru asi nesnesli. Jako malí ale vypadali podobně jako Kulíšek
gerda: haha, tak to jim patří parchantům a měli dostat ještě víc + veřejné práce
Kadla: ahaaaaaa, tak to potom jo - takže vykastrovaná kočka nebo kocour je to nejlepší
Kadla: švagrová jich má devět
, ale má dům s velkou zahradou
Majucha: máme kočičku v bytě a více koček se sem opravdu už nevejde, teda popravdě, ani si to neumím představit
, dříve jsem měla raději psy, ale teď co už psa nemáme, miluju kočku
Meander: můj kocour i po kastraci značkuje, naštěstí tráví většinu času na toulkách
domů přijde, když vytuší, že krájím maso
reina.latina: Nechtěj se dočkat toho, až budou zvířata vyjmuta ze zákonného termínu "věc".
reina.latina: Můj kocour je po kastraci malinko snesitelnější. Ale fakt jenom malinko. Neznačkuje a v noci nehuláká, a to je hlavní.
gerda: Parchanti. To je málo, dostat se tak mně do ruk.
Sousedi u našich mají krásnou bílou kočku s jedním okem modrým a druhým zeleným. Vypadá jako přízrak
gerda: Já bych jim dopřála vojenskou školu.
Holky!!!! Mám obrovský pocit zadostiučinění. Ty petice snad nebyly marné, aspoň tohle že se těm gaunerům stalo - http://zpravy.idnes.cz/slovensky-soud-potrestal-mladistve-za-upaleni-kocky-p0o-/zahranicni.asp?c=A070831_104732_zahranicni_adb
MicinkaM: Oni se pak kocouři míň perou, míň toulají a jsou takoví přítulnější... Čičiny taky.
MicinkaM: Náš kocour si užívá s číčema, i když je kastrovaný. To lze.
MicinkaM: udělala bych jim to samý
reina.latina: mimochodem - nedávno jsem slyšela příběh, jak skupina úchvatných malých hrdinů přivázala kočičku ke sloupu, polili ji benzínem a zapálili a strašně se smáli tomu, jak běhá okolo sloupu na provaze
Je to příšerný, co těm zvířatům lidi dělají
reina.latina: co šílíš?
Vím, že se to dělá a že je to pro dobrou věc
Mě jenom zajímaly zkušenosti holek, co kočku mají, jestli to třeba tu číču nezmění, nebo prostě cokoliv o tom....no bóóóóóže
Já nic neodsuzuju