Povolání veterinářů není vždycky snadné. Ne, nemyslím teď práci se zvířecími pacienty. Občas je mnohem náročnější najít společnou řeč s jejich páníčky. V ordinacích se odehrávají nejrůznější příběhy. Někdy smutné, jindy vtipné či neuvěřitelné. Jako tehdy…
Ve dveřích se objevil pán s kotětem v náručí a hned spustil: „Mám nového kocourka, tak bych ho chtěl oočkovat a odčervit. Mám ho od kamaráda, který se o něj nemohl starat. Já bydlím sám, tak mi dělá společnost…“ Muž pokračoval ve vyprávění a já si vzala toho čtyřnohého drobečka na stůl. V tom mi po tváři přeběhl úsměv. Další případ, kdy se z Mikeše stane Micina.
„Pane, víte, že nemáte kocourka, ale kočičku?“ přerušila jsem jeho monolog. Zarazil se a nesouhlasně zavrtěl hlavou: „Ale ne. Mám kocoura!“
„To co mám teď na stole, je holka. Kočka, ne kocour,“ usmála jsem se, ale majitel si stál za svým. „Kamarád mi ho dal k narozeninám a řekl, že je to kocour!“ mávl rezolutně rukou. Když už jsem mu popáté trpělivě, ale marně, opakovala, že se plete, a dokonce přidala i ukázku toho, co má domnělý kocourek pod ocáskem, vzdala jsem to. Tak už to bývá. Na prvním místě má pravdu chovatel, následně lidi z parku nebo internet, a až pak se možná trefí veterinář… Pán má svou pravdu a za tou si stojí.
Když přišel další rok na vakcinaci, nedalo mi to. Zeptala jsem se opatrně, jestli už poznal, že se ten jeho kocourek, který je ve skutečnosti kočička, mrouská. Skoro se urazil. „Paní doktorko, vy mi s tím nedáte pokoj! Já vám říkám, že je to vážně kocour.“
Já se nehodlala vzdát bez boje: „A doma vám neznačkuje, že ne?“
Pán byl ale s odpovědí hned hotov. „No právě! On je tak čistotný, že to nedělá!“
Opět jsem to vzdala a přistoupila na jeho hru: „Jestli vám ho teda nedali už vykastrovaného, viďte?“ Spokojeně pokýval hlavou a rozloučil se.
Netrvalo to ani rok a byl v ordinaci zpátky. V krabici s sebou přinesl mňoukající klubíčka a já se zaradovala! Konečně dojdu svého uznání, že dokážu rozlišit pohlaví. A snad i omluvy. Významně jsem se na něj podívala, ale pán opět zaperlil: „Paní doktorko, představte si, ten náš kocour je takovej blbec, že si odněkud přitáhl něčí koťata!“
Co s nimi udělal, to netuším. Patrně hledal „nezvěstnou“ matku. Nebo řekl kocourovi, ať je rozumný a zase je odvede.
 |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Já svojí kočičce vždy udělám opravdu velkou radost, když ji koupím konzervu od Britu, je z ní ždy nadšená a pak se ke mně krásně tulí https://krmivo-brit.cz/cs/produkty/kocky/276303-brit-fish-dreams-tuna-and-salmon
Alka1 — #39 Motty — #29. Ja nechapu, jak je nekdo muze topit a jeste to vydavat za humani zpusob.
Pokud uz se stane, ze prijdou nechtena kotata, tak verim, ze se pri trose snahy o ne po odstaveni nekdo postara a vezme si je...
A priste se postaram, aby se to stat nemohlo = kastrace
A pokud je usmrceni nutne, tak zlomit ciste vaz se mi zda rychlejsi a humanejsi nez je topit ...
aviaki — #24 Topení koťat se nedá omluvit ničím a je opravdu trestné!
Krásný článek. Jsem se po dlouhé době pořádně zasmála. Díky paní Hájková.
hyenka — #25 Rikina — #22 Tak to by mě ani nenapadlo nekrmit kočky.Vím,že i moje babička kočky krmila-mě je přes šedesát-. Sousedka,starší než já ,kupuje kočkám konzervy a i jim vaří a ještě krmí i kočky,co se tam zastaví
A to má svých asi 5. Já kocourovi kupuju konzervy a granule. Ale věřim,že je pár lidí,co si myslí,že se kočka sama nakrmí.
Motty — #29pardon, měla to být reakce na Motty
sana47 — #30no, ono to žádný potěšení nebylo. Psala jsem, že je stejně nikdy nevychovala. A když tak za týden nebo čtrnáct dní slyšíte koťata žalostně mňoukat (často v nějakém nepřístupném místě) a kočka se evidentně o ně nestará, a pak stejně chcípnou, tak tohle řešení vidím jako menší zlo. A už jsem psala, že už jsme to vyřešili tabletou.
no, jestli se jakoby plíží po břiše, vydává mručivé a hučivé zvuky, kutálí se, tak má říji a bude mít koťata, pokud chodí ven.
gerda — #32 spíš se asi jen mrouská...
rusalka2008 — #31to posoudí veterinář. Ale asi se zeptá: žere? vyměšuje? chodí bez vrávorání? jak drží ocas? Nerozumím totiž termínu "ZVLNĚNÁ".
Poraďte někdo znalý koček, naše kočka po včerejší noci, kdy asi měla těžké setkání s kocourem, dnes moc nejí a je celá jaksi zvlněná a mručí... Je to jen následek té jejich bouřlivé noci nebo jí kocour ublížil?
Lyoness — #2 ale je a dokonce i veterinář
Vzali jsme kočičku od popelnice a pojmenovali jí Macíček,po čase jsme se rozhodli pro kastraci protože zůstala u nás coby kočička domácí,veterinář jí otevřel a konstatoval že kastrace už byla provedena,on nic nenašel a tudíž my jsme vzali kočičku už kastrovanou,zaplatili jsme tzv.operaci protože otevřít jí musel,suma není podstatná jako to,že jsem asi po pěti létech pozorovala macíčka u pulírování se a uviděla TO,běžela jsem za manželem a viděl to stejné,naše kočička se změnila v kocourka
Macíček žije u nás 14 let
aviaki — #24 Panebože, tohle v životě nepochopím, jak může někdo topit koťata, tak nádherný sladký tvorečky. Je mi z takových lidí na zvracení, fakt jo. Navíc je to snad už i trestný, ne? Nevěřím tomu, že se kočička nedá chytit, když se dají odchytnout i úplně cizí venkovní plašanky. To je fakt děs, co se tady člověk dočte.
My taky jednou měli doma kočku a že prej to bude Matylda a najednou z ní byl Matyldák
já kočky miluju
Rikina — #22 možná se pohybuješ v divných končinách. V rodné vísce rodiče nejsou jediní kteří se takto starají o zvířata. Dokonce bych řekla, že je to tam úplně normální, že se zvíře očkuje, kastruje a krmí granulemi, konzervami, masem.
To co popisuješ znám z doslechu od babičky, ale ta byla r.1910 a svůj postoj ke kočkám (psi byli privilegovaní) koncem života taky dost přehodnotila (ale krmila je vždycky i když jen zbytky) a jako 90letou si ji pamatuju, že sypala granule.
Nemám ráda když se lidi dávají do jednoho pytle a je jedno odkud pochází.
Rikina — #22 Znám, znám. Taky jsme divní, protože krmíme kočky, dokonce i konzervama. Máme 2 kočky, takové polovenkovní, kastrované, myši naštěstí chytají (za domem už máme jen pole), ale nežerou. U sousedů měli kocourka, který v podstatě umřel hlady, taky nekrmili, ten chudák chodil vyjídat v zimě ptákům zobání z krmítka. IA když jsem mu něco dala já, dostala jsem vynadáno, že oni si to nepřejí, protože kocour je pak líný a nechytá myši!Pověsit za koule do průvanu, takové "lidi"!
cilani — #16Moje máma má kočku, která má každý rokem, někdy i dvakrát koťata. Obvykle je topí, ale i když je nechala, tak je kočka nikdy nevychovala do dospělosti. Na její omluvu musím říci, že kočka se nenechá chytit - párkrát nám sežrala tak čtvrt kila šunky, když jsme byli domluveni s veterinářem na kastraci, ale chytit se stejně nedala. Letos jsme to (snad) vyřešili antikoncepční tabletou - viz. níže. Jinak ta kočka je mrňavá, ošklivá, má zlomený ocásek - ale kocourů se vždycky kolem ometá spousta. Máma jí důvěrně říká "prostitutka".
Jinak z výše uvedeného nějak nerozumím tomu, proč ten pán bral k veterinářce krabici mňoukajících klubíček. Že by je chtěl nechat očkovat? Nebo jen jako důkaz, že kocour je blbec?
Tesay — #18 Ale tak jo, občas se najde někdo, kdo se stará.
Ale v porovnání s tím, kolik vesnických koček je zcela ponecháno svému osudu, je to kapka v moři. Na vsi, co jsem měla chalupu, byly kočky spotřební materiál. Když kočka nepřišla domů, tak si dotyční prostě vzali nějaké kotě od sousedů, těch bylo vždycky dost. Moje sestra si pořídila dům v malé vesnici, a je "divná", protože svoje dva kocoury krmí - si maj nachytat myši, ne? O tom, kolik zaplatila za veterinární péči, tam radši se sousedama ani nemluví, protože to už by ji vůbec nebrali vážně. 
No a ze svých turistických cest si pamatuju, jak jsem jednou zdrhala docela velkým fofrem ze vsi, když jsem se pokoušela jednomu pánovi objasnit, že bacit kotě polínkem a hodit ho do žumpy není úplně nejlepší řešení kočičí porodnosti. On měl pocit, že se starám o věci, po kterých mi nic není a srozumitelně mi naznačil, že se mám vzdálit a jeho počínání nekomentovat. Což je jen jedna historka z mnoha. 