O koupání koček jsme se tu už rozepisovali a až na pár výjimek je to činnost pro kočky nepříjemná a rozhodně ji ke svému životu nepotřebují. Soudě dle jejich většinového názoru.

 

Některým kosmetickým úkonům ovšem neujdou, to se nedá nic dělat.

 

Jako první jsem se seznamovala s čištěním uší. Vatovým tamponkem jemně vyčistíte ouško, ale jen tam, kam dosáhneme – tedy lépe řečeno, méně je více. Ono by se tou tyčinkou dalo dosáhnout patrně až do kočičího mozku, takže vyčistěme jen tolik, abychom nepoškodili kočičce ucho.

Ostatně není to zamilovaná činnost koček, takže za takové letmé očištění budete občas rádi.

 

Druhou neúspěšnou akcí bylo čištění zubů. Pořídila jsem apartní kartáček prsťáček a uvažovala i o speciální kočičí pastě. Že až jak dopadne čistění „jen tak vodou“, pak pastu dokoupím. No samozřejmě. Nechala si Kočka dobrovolně otevřít tlamu?

Hádejte!

Jasně, nenechala. Po pár pokusech jsem to vzdala a kartáček na prst zmizel v propadlišti dějin.

 

Později jsem konzultací s veterinářkou pojala ledový klid. Ono totiž ani čištění, ani speciální granule či okusovací tyčinky nezabrání tvorbě zubního kazu. Toto trápení čištěním zubů maximálně trochu prodlouží nutnost veterinárního zákroku. Tedy odstranění zubního kamene.

Usoudila jsem, že to v našem případě nemá cenu. A péči o zuby nechávám na odbornících.

Jsou ale kočky, kterým tato manipulace nevadí, a tyhle jedince upřímně obdivuju…

 

Pravidelnou kosmeticku operací je ovšem manikúra a pedikúra. Ta probíhá zhruba jednou týdně. Obsahuje tři části:

-       odchyt – Kočku je třeba přesvědčit, že momentální odchyt rozhodně není za účelem stříhání drápů, že se s ní chceme jen pomazlit či jí ukázat sýkorku sedící na stromě. Tento fígl má vysoké procento neúspěšnosti, nevím, kočka vlastní patrně nějaký radar, kterým vidí mé myšlenkové pochody.

-       akce – Kočka je odchycena a lapena. Nejlépe je, když ji jeden člověk drží a druhý stříhá drápky, ale naučila jsem se to časem dělat i sama. Pravda, jedna ruka mi u toho jaksi ještě chybí a dost se spoléhám na dobrotivost kočky, že mně nevyškrábe obličej z ksichtu. Pokud si kočičí drápek prohlédnete, uvidíte, že dost daleko od prstu má kočka živou část. Je to taková narůžovělá špičatá část, která prosvítá drápkem. Do té nesmíte stříhnout. Stříháme cca 2-3 mm od ní. Chce to trochu cviku a pak to zvládnete i se zavřenýma očima a čistě zpaměti.

-       odměna – třetí závěrečná část akce ovšem kočka nikdy nevynechá. Je to malý bonbonek za jednu kačku ze zverimexu. V tomto obchodě mě už paní prodavačka dobře zná a přesně ví, že to zas bude dvacet mléčných myšek J. Odměna je důležitou součástí celé operace. Nevím, jestli je to důvod, proč mě při této činnosti kočka nepoškrábe do krve, ale radši si to jistím takhle.

 

Péče o srst se britek příliš netýká. Popravdě, nechávám to na kočce. Hřbílko s drátky se mi neosvěčilo – moc trhalo, stejně tak gumové hřbílko. Jelenice zas byla moc jemná.

Má-li některá ze čtenářek lepší radu, tak ji uvítám.

V době línání sice čas od času sbíráme po bytě ty krásné chomáče, které poznaly kočičí žaludek zevnitř, ale přijde mi, že kartáčem se hodně chlupů vytrhá.

 

Jelikož je zase doba línání, tak přeju všem hodně pevných nervů a brzkou výměnu srsti! A vůbec, hodně kočičí trpělivost při prováděných kosmetických zásahů…

Reklama