Velmi často pojímám nepěkné podezření, že kočka naprosto bravurně zvládá veškeré domácí práce. Nedává to ovšem nijak najevo, jelikož tuší, že by se na ní poté část tohoto domácího břemene bleskurychle navalila.

Tak nadále vychytrale zůstává u pouhého dohledu a komentování.

 

Tak například bezkonkurenčně nejoblíbenější činností je luxování. Jako malé kotě obíhala stojící vysavač, kousala do všech hadic a trubic.

Poznámka mimo mísu: Momentálně to samé dělá i lidské mládě, tak to bude nejspíš nějaká speciální doména mláďat všeho druhu.

 

(6. Z jaké země pochází sumó?)

 

Jakmile je ďábelské luxovadlo zapnuto, následuje číhání po jezdícím vysavači a následné chytání. Lov je kombinován se zběsilými úprky kamsi za roh, aby v následující vteřině mohla opět vyrazit s čertovským výrazem ve tváři a zakousnout se luxovadlu po krku.

S postupujícím věkem tato hra už nemá takovou oblibu. A luxování je pro člověka poté nuda.

 

Vytírání je ovšem činností oblíbenou. Kromě hadru musíte kontrolovat kbelík s vodou, jelikož kočka se na něj neustále věší, kouká do vody a zkouší packou výšku hladiny. Případně kvalitu pěny, to záleží na stavu vody v nádobě. Problémem je, že kočičí tělo snadno nádobu převáží a způsobí tak pokus o mokrý flek na stropě sousedů pod námi…

Takticky vyčkává, až bude voda co nejvíc špinavá, případně plná plavajících kočičích chlupů, a poté uskuteční pokus s názvem „vypij, co můžeš!“

Nevím, co tak čistotné zvíře, jakým kočka bezesporu je, nutí pít takovouhle vodu. Zvlášť, když častokrát ohrnuje nos nad vodou, která dvě hodiny stojí v čisté vymyté nerezové mističce.

Bude to nejspíš další z pokusů, jak pobavit člověčího společníka.

 

Mezitím ovšem u vytírání vzniká další pro kočku nadmíru příjemný fenomén. Čerstvě vytřená podlaha je příjemně mokrá. Báječně se na ní leží. A to jak v zimě, tak v létě. Ano, v létě je to podstatně příjemnější, krásné ochlazení.

 

Stejným způsobem chodí kočka otiskávat své tělo na čerstvě namokro utřené poličky. Zbavíme se sice prachu, ale máme přidáno něco chlupů.

 

Mytí nádobí upřeně sleduje, případně se v tu chvíli snaží vyloudit něco k snědku. Tváří se, že zrovna přesně v tu chvíli, kdy ponoříte ruce do dřezu, dostala příšerný hlad.

Další práce typu mytí vany, wc a koupelny sleduje s odstupem.

 

Proces „odchlupovávání“ čalouněného nábytku ovšem sleduje se zvědavostí. Očichává odložené chumáče chlupů a tváří se uraženě. No ano, však vyhazujeme kousek jejího těla, a to je věc, která se přece jen tak nedělá! Mazec nastává ve chvíli, kdy se snažíte odchlupit i její škrábadlo. Ano, to je její výsadní a svaté místo. Škrábadlo brání i v případě lehkého přeluxování, natož pak při nájezdu červeného odchlupovacího kartáče. To pak lítají drápy a seky jedna radost. Tuto činnost provádím raději velmi tiše ve chvíli, kdy kočka spí na hony vzdálená od svého škrábadla a doupěte.

 

Kdyby si to čas od času udělala sama, tak by nedocházelo ke střetům, že?

A kdyby občas přiložila packu k dílu, tak by byly odpuštěny i občasné drápance na sedačkách a tapetách. Jenže ona dobře ví, že pro odpuštění všeho stačí jeden jediný pouhý dlouhý kočičí pohled…

 

Reklama