Ahojky,

Dnes mě něco moc potěšilo – a tak se musím někomu vykecat:

Mám asi rok kocourka Mňouka:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A moje kamarádka od školky (i když si teď už spíš jen píšeme, život nás zavál dále od sebe…) mi dnes poslala fotku jejich nového přírůstku, kocoura dědu, který k nim přišel zraněný, a tak se k nim „adoptoval“, že je nespustí z očí a jezdí s nimi každý týden i do Prahy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jinak totiž se na své chatě obětavě starají o několik čičin podobných osudů, krmí je, zařizuje kastrace, a až za mrazů je převezou do pražského bytu…

Je to moc krásná náhoda, že jsou si kočičáci tak podobní, že?

 

Reklama