Čtenářka s nickem kobližka se nám vášnivě zamilovala... do notebooku. Z prvního nesmělého rande se vyvinula velká láska. Už jen ji uhlídat.
Skoro se stydím přiznat,že jsem se s počítačem seznámila teprve před 4 roky.Dostala jsem od kamarádky takovou „hirošimu“ vyřazenou,no,dlouho se u mě neohřála a na její místo nastoupil můj kamarád,do kterého jsem se vášnivě zamilovala - notebook! Propadla jsem mu skoro na první pohled, ze začátku to bylo takové nesmělé rande,ale jak jsme se poznávali blíž,ztratila jsem k němu ostych a začali jsme si tykat. Dnes nám to spolu docela klape.Co ale musím přiznat, že mi bere víc času,než jsem si schopná uhlídat. Bohužel se kajícně přiznávám, že jsem trochu pozapoměla na svoje knížky. No....pozapoměla je trochu silné slovo,ale fakt je, že jsem je, dejme tomu,trošinku upozadila. Ale vím,že jejich čas zase přijde. Taky svému „noťásku“ musím připsat k dobru,že mě odvedl od televize.Mám radost, že tam najdu plno potřebných informací,ale i možnost komunikovat s kamarádkami a vlastně i poznávat nové.Takže toho kladného bude asi víc a slibuju, že ten čas si napříště ohlídám. Takže počítači dávám jedničku,když je dnes to vysvědčení...
Mějte se fajn, kobližka.
pozn. red.: text nebyl redakčně upraven
_____________
Ať vám ta láska dlouho vydrží, ale ať vás příliš neovládá. Občas si od ní i odpočiňte, třeba u „dobré knihy“ :)
Krásný den a krásné prázdniny.
Saša
______________
Téma dnešního dne 30. června zní: Počítač: Co vám dal, co vám vzal. Ovládá on vás, nebo vy jeho?
Co se zdálo před několika desetiletími ještě jako sci-fi, je dnes holou realitou. Počítače zaujímají v našem životě nezastupitelné místo. Záleží jen na nás, zda je ovládáme my, a nebo ony ovládají nás.
- Počítače jsou součástí naší práce
- Komunikací s lidmi, kteří jsou daleko
- Zdrojem rychlých zpráv a informací
Pro řadu nemocných lidí jsou počítače jediným spojením se světem, jedinou zábavou a rozptýlením. To samé platí i u lidí zdravých: zdroj, zábava, rozptýlení, nezbytná součást v zaměstnání.
- Dokážeme si však říct dost, a teď na něj nepůjdu?
- Dokážeme se mu vyhnout v bytě bez povšimnutí?
- Dokážeme u něj sedět jen po tu dobu, kterou jsme si určili, nebo se ta doba protáhne na neurčito?
- Z jakého důvodu ho zapínáme nejčastěji? (sem patří i otevírání stránek Žena-in.:)
Pište k dnešnímu tématu na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Na vaše příspěvky se těším a autorku jednoho z nich odměním příznačným dárkem: hezkou, růžovou, bezdrátovou „myškou“ …
Nový komentář
Komentáře
átéčko — #3 Někdy ten Ježíšek vážně moc nepřemejšlí
.....žehličku a mixér!!!! Kdo je na to zvědavý
.Takže já tě úplně chápu,svůj je svůj....
Já mám notebook ani ne půl roku. Svůj první! Mohla jsem na manželův, ale neustále měl něco proti.
Do téhle Toshiby jsem se zamilovala na první pohled.Na první pohlazení klávesnice. Chtěla jsem jen ji a žádnou jinpu. Chtěla jsem ji po Ježíškovi,a le ten usoudil, že potřebuji více žehličku a mixér. A to mě prý zná
. Ale pak se ke mě najednou přikutálely penízky a já jsem věděla, že nic jiného tolik nepotřebuji, jako tuhle Tošibku.
Mám ji a jsem za ni ráda!!!!
Proč se stydíš, naopak, super
Já mám ke svýmu ntb taky téměř citovej vztah. Neměla jsem k němu návod a musela jsem si ho sama ošahat, všechno se naučit. Mám na něm poněkud nenormální klávesnici (pravděpodobně francouzskou), takže jsem si musela sama najít, pod kterou klávesou se skrývá tečka, čárka, ě, š, č, ř, ž, ý, á, í, é.... a teprve po dvou letech jsem přišla na to, jak se píše plus (fn + P).
Líbí se mi, že tomu ntbučku rozumím jen já a když k tomu někdo dřepne, neví nic. 
Už je chudák rozlámanej, ve skříni mám novej, ale pořád se nemám k tomu dát tomu starýmu sbohem.