Chci vám popsat jeden nevšední zážitek. Odehrál se jednoho pozdního odpoledne po mém návratu ze zaměstnání. Hlavní roli v něm hrála půl roku stará fenka labradorského retrívra, kterou mi svěřil kamarád po dobu své dovolené.
Zabývám se výpočetní technikou. Proto mě zaujala kniha od nakladatelství Computer Press „Vypalujeme DVD“. Dlouho jsem se na ni těšil a přiznám se, že okamžikem jejího nákupu bylo předem rozhodnuto o večerním programu. Bohužel se vše událo poněkud jinak.
Dorazil jsem sice domů, ale než jsem se zul, volal kamarád, že má problém s autem a potřebuje ho odtáhnout do servisu. Nebylo zbytí, kniha musela počkat.
Tady se v mém příběhu objevuje v roli zvídavého psa fenka Jeena. Čekala mě hned na zápraží a náležitě projevovala radost z mého příchodu. Netušila však, že se naše jinak hodinová procházka smrskne do deseti minut a já se vypařím na další hodiny pryč. To se taky bohužel stalo.
Vrátil jsem se domů za hodinu a půl. Otevřel jsem vstupní dveře a bylo mi do breku. Moje svěřenkyně, rozladěná mým odchodem mi dala za vyučenou. Ležela spokojeně v pelíšku a spinkala. Pravděpodobně nemohla usnout, protože si před spaním vzala do pelíšku nějaké to čtivo. Ano, tušíte správně. Igelitová taška, položená na komodě, byla slabou ochranou. Kniha, na kterou jsem se celý den těšil, ležela všude kolem pelíšku, ve kterém si spokojeně podřimovala. To nádherně spinkající štěňátko se nenechalo rušit ani mým úklidem zubožené knihy. Myslel jsem, že si z posbíraných listů knihu složím. Bohužel jsem některé kapitoly nenalezl. Jak jsem v příštích dnech na našich procházkách zjistil, kniha se jí moc líbila. Doslova k sežrání.
Závěrem chci říct, že kniha byla s drobnými problémy po třech dnech strávena a dodnes si myslím, že se jednalo o výchovný projev, srovnatelný s hubováním mé manželky po mém pozdním návratu od některých zákazníků.
josef.net.
Děkujeme za milý příběh. Pokud máte i vy něco vtipného, veselého, dojemného ... zkrátka cokoli, co vás zahřeje u srdíčka, nebo na co nemůžete zapomenout, napište nám na redakce@zena-in.cz a podělte se s ostatními.
Pokud si ale zrovna nemůžete na nic vzpomenout, a přesto byste rádi zkusili něco napsat, zapojte se do dnešní hry. V článku TADY se dozvíte více a můžete svou fantazii popustit pořádně z uzdy.
Na všechny Vaše příhody, příspěvky a maily - veselé i smutné se těší dnešní editorka Jarka Machálková - Meryl. :o)))
Nový komentář
Komentáře
Do dvou let náš maltezák řádil jako čert, sežvýkanou knihu z knihovny jsem sháněla po celém městě. Těch katastrof bylo nepočítaně, zvláště takové tapety - pro něj výtečné jídlo! Ale potom už se spokojil jenom s mým trikem a ponožkami. Jednoduše nechtěl být sám. Dneska ve 12 letech je to zlatý pejsek !
Jé, to náš
se nám jako štěně taky tak pomstil, bohužel, knížka byla půjčená
. A jemu asi obzvlášť chutnalo to lepidlo, protože ten hřbet krásně dočista olízal
Pomstila se mu,no...neměl jí nechávat samotnou
pazitka:
u nás je to taky tak, já zas kočce říkám Minďáková a když to někdo nezná tak se diví na jakou minďákovou volám.
Ivana.:
my máme fenku a kluci se mi smějou, když jí povídám ty moje kočičko.
pazitka: musel je to pes.
Naší
se velmi zalíbily Jiráskovi Pověsti české.. A taky si prostudovala moje dva diáře, nestyda jedna
Ivana.:
to se musela chudák divit co jí to leze ven.
Ivana.: Náš
když se ráno hned nejde ven, tak najde ponožky které kluci pohodí večer na zem,a kouká na mně a čeká, že jí tu ponožku budu brát. Na očích ji vidím, jak mi říká: tak schválně jestli mi ji vezmeš.
Jsou jí dva roky ale stále si ráda hraje.
pazitka: náš pes když byl malej tak rozcupoval pytlik s vatou tak táta aby ho potrestal do něj kus tý vaty nacpal, a pak mu celý týden visela vata od prdelky. ale už to víckrát neudělal, asi mu to nechutnalo.
Naše milá Šerynka (štěně šarpeje) nám rozkousala 2 mobily a panel od autorádia. Vždy to bylo velice rychlé a nečekané. Ve všech případech to bylo jak se píše v příběhu, po příchodu domů jsme se jí dostatečně nevěnovali a tak nám to teda vrátila. Od té doby už nic nesežrala. Prostě náš drahý milovaný
pejsek.
Fiona: viď.
Byla to moc krásná křečice byla růžová a říkala jsem jí Sametka.
Až uvidím někde takovou tak si jí koupim znovu, kocourek nám loni umřel takže už mi křečka papat nebude a kočinka moje ví že je to naše zvířátko tak vždycky radši uteče před pokušením.
Fiona: jo mně kocourek sebral křečka těsně před nosem. a pak když jsem byla na dovče tak ho rovnou zlikvidoval.
Mně vyžralo krásné štěňátko kokříka molitan z válendy
V místě, kde mám v noci pozadí, byla skrz froté prostěradlo díra jak od kanónu
Naštěstí válenda byla postarší, tak skončila ve sběrném dvoře a mám novou krásnou dvojpostýlku
Wiki: jo normálně mi sežral celej rukáv a kus spodku (svetru) a furt nám kradl ponožky nebo spodáry. vždycky si počkal až se někdo pujde koupat a odhodí svršky na zem a už tam byl a vždycky to někam zašantročil a my to pak hledali.
Ivana.: svetru?
to by mne nenapadlo, fakt :))
pekna reklama
jo to znám, kocour mi zase sežral půlku svetru