Zatímco dříve jsme si klíště přinesli jen z lesa nebo vysoké trávy na louce, dnes už se vyskytují tito nepříjemní roztoči všude – i na zahradách, v městských parcích a na dětských hřištích. I když je možné se před klíšťovou encefalitidou možné chránit očkováním, v České republice tuto možnost využívá jen necelá čtvrtina z nás.
Proč je prevence důležitá, jsme si potvrdili z vašich příběhů. Za všechny moc děkujeme. Z některých nás až mrazilo v zádech a moc držíme palce všem, kteří dodnes trpí následky onemocnění, i jejich blízkým.

„Můj strýc před rokem prodělal klíšťovou encefalitidu. Bylo mu 59 let a nebyl očkovaný. Začalo to tím, že mu několik dní nebylo dobře, byl unavený, točila se mu hlava, cítil se slabý a bylo mu na omdlení. Nakonec zkolaboval v práci, kde mu kolegové zavolali záchrannou službu. Ta ho odvezla do nemocnice, kde začali lékaři zjišťovat, co by mohlo být příčinou. Diagnóza byla stanovena: klíšťová encefalitida. Lékaři ihned začali s léčbou a strýc se uzdravil. Bohužel mu zůstali trvalé následky a trpí výpadky paměti. Na jednu věc se zeptá i 5krát po sobě a nepamatuje si to. Na další zdravotní komplikace si nestěžuje a my doufáme, že je před námi netají. Já, moje dvě děti a bratr jsme očkovaní a doporučuji to všem, stojí to za to. Není třeba riskovat.“
(Evka)

„Chtěla bych se podělit o smutný příběh, jak „klíšťovka“ dokáže zničit život. U nás v ulici bydlel pán, který byl učitel na gymnáziu. Byl moc hodný a doučoval děti z okolí – i ty mé. Jednoho dne zmizel a nebylo ho vidět asi 3 měsíce. Když jsem ho potom potkala, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Jel na vozíku, ztratil schopnost mluvit a mě vůbec nepoznal. Myslela jsem si, že příčinou byla třeba autonehoda. Když jsem se ale zeptala jeho dcery, řekla mi, že prodělal klíšťovou encefalitidu. To, co jsme viděli, byly následky. Soused po půl roce zemřel. Bylo mu přitom teprve 57 let. Klíšťová encefalitida vypadá z počátku jako běžná chřipka, ale když přehlížíte příznaky a včas ji neléčíte, může mít i tragické následky. Do doby, než jsem viděla tragický osud našeho souseda na vlastní oči, jsem o této nemoci skoro nic nevěděla. Po této zkušenosti jsem ale přesvědčila celou rodinu, abychom se nechali očkovat.“
(Jar)

„Vždy jsem si myslela, že se mě to netýká. Před deseti lety jsem ale nemocněla. Zpočátku byla nemoc pro lékaře záhada, ale při hospitalizaci v nemocnici se zjistilo, že to je klíšťová encefalitida. A to i přesto, že jsem si klíště nenašla… Silné bolesti hlavy, otok mozku i obličeje, byla jsem bolestmi zcela paralyzovaná a musela jsem být neustále tišena silnými léky. Se mnou na pokoji ležela mladá dívka s následky boreliózy. Bolesti kloubů, neplodnost a mnoho dalších následků, které způsobilo jedno malé klíště (pozn. red.: na boreliózu bohužel preventivní očkování neexistuje). Moje následky nebyly tak závažné, přesto trvalé. Dodnes trpím na časté a silné bolesti hlavy. Proto doporučuji očkování, protože mám dojem, že klíšťat je stále víc a jsou aktivní mnohem delší čas.“
(Maryene)

„Moje kamarádka se před pěti lety infikovala od klíštěte encefalitidou a bojovala s touto zákeřnou nemocí skoro půl roku. Byla na silných antibiotikách, protože necítila levé rameno a ruku. V té sotva udržela příbor nebo tužku. Naštěstí antibiotika pomohla.  Šanci na úplné uzdravení už jí ale lékaři nedávali. Stále ještě nemá plný cit v prstech, ale už může chodit do práce a dělat běžné každodenní věci. Přesto se musí hlídat a nepřepínat se.“
(Mopsička)

„Moje kolegyně z práce klíšťovou encefalitidu prodělala a bohužel se to neobešlo bez trvalých následků. Byla dlouho v nemocnici, kde podstupovala náročnou léčbu. Ochrnula jí jedna ruka a strašně ji bolela hlava. V nemocnici byla několik měsíců, poté ji propustili do domácího léčení. Podstoupila náročnou rehabilitaci, ale bohužel následky této nemoci si ponese do konce života. Do práce nemohla chodit téměř 1 rok. A i když se vrátila, už nikdy to nebude jako před nemocí. Celá naše rodina je očkovaná, zvláště pro manžela to byla nutnost, protože je myslivec, a je tedy v lese pořád. I my trávíme hodně času na chatě, která stojí v lese. Nebylo tedy o čem přemýšlet a volba byla jasná: očkovat se. Rozhodně to doporučuji každému.“
(Ladouch)

„Náš bývalý soused byl voják z povolání – zdravý, atlet, plný života. Jednou byl spolu se svou rodinou na výletě v lese. Po nějaké době začal mít zdravotní problémy. Dostal vysoké horečky a točila se mu hlava. Stále odolával a k lékaři nešel – byl to přeci voják z povolání, a ten musí něco vydržet, že? Pak ale omdlel uprostřed náměstí a erzeta (pozn. red.: sanitka) ho odvezla do nemocnice. Tam po vyšetření zjistili, že má již delší dobu přisáté neobjevené klíště a jedná se o klíšťovou encefalitidu. Soused byl hodně dlouho v bezvědomí. Jeho manželka za ním denně chodila na návštěvu. Naštěstí se po nějaké době z bezvědomí probral.  Bohužel byl natolik paralyzovaný, že se nedokázal sám bez pomoci pohnout. Vše se učil znovu – chůzi, řeč, zkrátka vše, jako se učí miminka. Soused a jeho rodina ten boj, který trval více než rok, zvládli. Určitě to bylo i díky jeho kondici a pevné vůli. Od té doby se pravidelně celá jeho rodina, a nejen ona, proti encefalitidě očkuje.“
(Majadi)
 

Reklama