Klíšťata, ty malé potvůrky, to ve svém životě nemají jednoduché. Jsou totiž při hledání vhodného hostitele závislá na štěstí, a to hned třikrát během svého života.

 

Potrava na ně nečeká, ale běhá, létá a pohybuje se okolo nich. Pokud se klíště zachytí a přisaje se, jsou tyto okamžiky zároveň i milníky v koloběhu patogenních zárodků, které klíště přenáší.

 

První stadium života klíštěte je larva, která je velmi drobná a má šest nohou.

Sotva se vylíhne, leze v (po) zemi, vyšplhá se na stébla trávy či rostliny, aby tu počkala na okamžik, kdy se o ně otře savec či pták. Přední doširoka roztáhnuté končetiny jsou připravené nepromarnit téměř určitě neopakovatelný zlomek vteřiny. Aby mohla larva pokračovat ve vývoji, potřebuje však nevyhnutelně krev. Podaří se to přibližně každé desáté ze všech vylíhnutých larev. Úplně nacucaná larva, teď už velikosti špendlíkové hlavičky, se z kůže uvolní, odpadne a zaleze na několik týdnů do úkrytu.

 

Druhé stadium života klíštěte je osminohá nymfa, v kterou se proměnila larva po týdnech v úkrytu. Ta má před sebou ten samý nelehký úkol - najít hostitele a přisát se na něj. Riziko neúspěchu je velmi veliké - a tak se některé druhy klíšťat specializovaly jen na malý okruh hostitelů, či dokonce na jeden druh. Žijí přímo v jejich hnízdě, noře či dutině stromu a šance, že se dostanou k životně důležité krvi, je díky tomu neporovnatelně větší.

Ještě efektivnější řešení mají některé druhy klíšťat z teplých krajů, které když už jednou hostitele našly, neopouští ho a zůstávají celý vývoj na něm. Tyto druhy klíšťat však hrají celkem bezvýznamnou úlohu při přenosu nakažlivých nemocí.
Zůstaňme ale u klíštěte obecného. Nymfa, které měla štěstí a našla svého hostitele, se nacucá a zaleze opět do úkrytu, aby tu přečkala období, které ji přivede až do dospělosti.

 

Třetí stadium života klíštěte jsou vylíhnuté samičky a samečci.

Opět se budou snažit najít hostitele a mají to o to těžší, že se na něj musí dostat v páru, protože hostitel je zároveň místo, kde se spolu páří.

Jedině oplodněná samička se nacucá krve dosyta a bude úspěšně klást oplodněná vajíčka, základ další generace klíšťat. Neoplodněné samičky také sají krev a čekají, zda se přeci jen neobjeví sameček. S množstvím získané krve přímo souvisí počet nakladených vajíček (bývají jich stovky až tisíce). Velké množství vajíček zaručuje, že alespoň některým klíšťatům se podaří úspešně ukončit celý vývoj a udržet rod.

 

 

Oběti klíšťat

Každý druh klíšťat má vymezený okruh hostitelů. Některé druhy parazitují na plazech, jiné na hlodavcích, další na netopýrech a jiné na ptácích. Výjimkou je klíště obecné, které má okruh hostitelů velmi široký.

Larvy klíštěte obecného nejčastěji napadají lesní hlodavce, nymfy hlodavce, ptáky a větší savce, dospělá klíšťata napadají nejčastěji velká domácí a lesní zvířata.

 

Na člověka se přichytí jen nepatrný zlomek všech klíšťat a dá se říci, že se vlastně přichytí náhodou a omylem. Stejným omylem přírody je i vážné onemocnění člověka. Přirození hostitelé klíšťat, vyjma psů, kteří mohou onemocnět Lymeskou boreliozou, netrpí chorobnými příznaky a jejich buňky jsou pro virus, stejně jako buňky klíšťat, přátelským prostředím.

 

V každém případě je ale nejlepší prevence očkování, které by měl absolvovat každý z nás. Nejvhodnější doba, je právě nyní, v zimních měsících.

 

 

TÉMATA:
ZDRAVÍ