Foto: Shutterstock

Petra, která si přála zůstat v anonymitě, si před rokem a půl na dovolené vyndala klíště. První problémy se objevily až po měsíci – bolest hlavy, posléze horečky a ztráta vědomí. Lékaři jí diagnostikovali závažnou formu klíšťové meningoencefalitidy. Důsledkem byly problémy s dýcháním, polykáním a obrna nohou i rukou.

Jak jste se nakazila?
Před rokem a půl jsem byla na dovolené v lese v jižních Čechách. Vyndala jsem si klíště, ale nic se nestalo. Neobjevila se žádná červená skvrna. Problémy jsem začala mít asi po měsíci.

Měla jste klíště už někdy před tím?
Ke klíšťatům jsem náchylnější. V minulých letech jsem jich měla hodně. Onemocněla jsem boreliózou, což se řešilo pomocí antibiotik.

Když jste prodělala boreliózu, nenapadlo vás nechat se očkovat i proti encefalitidě?
Neměla jsem pocit, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí a ani jsem neměla tolik informací o možných nemocích a komplikacích spojených s klíštětem.

Jaké příznaky encefalitidu provázely?
Nejdřív to byla bolest hlavy v zátylku, což bylo podezřelé, protože většinou mě hlava nebolívá vůbec a kdy už tak spíš čelní část. Potom nastoupila horečka, zvracení, malátnost a třetí den už jsem o sobě nevěděla. Takže to vzalo rychlý průběh.

Kdy jste se dozvěděla, že je to klíšťová encefalitida?
Rodiče mě odvezli do nemocnice a o nemoci jsem se dozvěděla, až když jsem se probrala z umělého spánku. Zjistila jsem, že nemůžu hýbat nohama a rukou. Nemohla jsem ani mluvit, protože jsem byla napojená na plicní ventilaci.

Nechalo se po vaší zkušenosti okolí očkovat?
Ano, celá rodina i hodně kamarádů.

Jak onemocnění ovlivnilo váš život?
Samozřejmě se obrátil o sto osmdesát stupňů, ale nemohu říct, že by to bylo jen v negativním smyslu slova. Dělám jiné věci, setkávám se s jinými lidmi a uvědomila jsem si, co je vlastně důležité.

Můžete pokračovat ve vaší práci?
Pracovala jsem jako restaurátorka textu, takže v tom teď pokračovat nemohu. Je to hodně práce rukama a jednu z nich mám postiženou.

Jak jste na tom s hybností končetin?
Všechno se zlepšilo, ale po roce a půl jsem pořád na vozíčku.

Jaké jsou vaše vyhlídky do budoucna?
Lékaři mi nemohou říct, jak to se mnou bude, ale snažím se rehabilitovat. Každý den cvičím doma a navštěvuji různé stacionáře.

Reklama