image.pngFoto: Shutterstock

Reprodukční medicína je naštěstí na vysoké úrovni, a tak dokáže mnohým párům, které mají problémy s plodností pomoci. Někdy je to ale hodně klikatá cesta a na muže i ženu jsou kladeny velké fyzické, psychické i časové nároky.

Alena
S manželem jsme se o dítě snažili dlouhých deset let. Podstoupila jsem několik umělých oplodnění, ale neúspěšně. Zkoušeli jsme i další metody. Prala jsem do sebe hormony horem dolem, ale nic se nedařilo. Až ve chvíli, kdy jsme to vzdali a řekli si, že prostě budeme bezdětní, ale aspoň si život užijeme, jsem otěhotněla. Zdravou holčičku jsem porodila, když mi bylo 42 let.  

Monika
U mě to byly tři roky snažení, hormonální léčba, umělé oplodnění a nic. S manželem, který byl podle spermiogramu v pořádku, nám to neklapalo, tak jsme se rozešli. Po rozvodu se mi hrozně ulevilo, začala jsem mít zase radost ze života, našla jsem si nového partnera a otěhotněla hned, když jsme se o miminko pokusili.

Lucie
S přítelem jsme se o dítě snažili čtyři roky. Během té doby jsem prodělala dva potraty a jedno mimoděložní těhotenství. Vyzkoušeli jsme snad všechno na podporu početí, brala jsem kyselinu listovou, pila kontryhelový čaj, cvičila hormonální jógu, měřila si bazální teplotu – to všechno čtyři roky. Jsem ale vděčná, že se nakonec zadařilo, otěhotněla jsem přirozeně a máme doma vysněnou holčičku. Jen jsme si na ní prostě museli počkat. 

Adéla
Miminko jsme chtěli už před pěti lety, ale řekli jsme si, že tomu necháme volný průběh. Po roce neúspěšného snažení jsme si s manželem došli oba na vyšetření – ukázalo, že nemáme žádný zdravotní problém. Zase jsme tomu nechali volný průběh – po dalších letech, kdy jsem pořád nebyla těhotná, jsme šli na kliniku a podstoupili umělé oplodnění. Dřív jsem ho odmítala, ale povedlo se to na první pokus a já si pak jenom vyčítala, že jsem se pro to nerozhodla dřív.  

Jiřina
Že chceme, aby se naše rodina rozrostla, jsme se s manželem rozhodli po třech letech manželství. Otěhotněla jsem v podstatě hned, ale miminko jsem nedonosila. Ve druhém měsící přišel potrat. Po několika týdnech jsme se začali snažit znovu, ale nedařilo se nám rok. Objednali jsme se na kliniku, kde sice nezjistili žádný problém, ale rozhodli jsme se pro umělé oplodnění. Vyšlo to až na třetí pokus. Byli jsme nadšení, ale taky jsme se po prvním potratu báli. No a na kontrole ve třicátém týdnu mi oznámili, že miminku netluče srdíčko a byl mi vyvolán porod. Narodila se nám mrtvá holčička Evička. Už jsou to dva roky a pořád to hodně bolí, ale nedávno jsme s manželem začali uvažovat o adopci. 

Zdroje: autorka článku, respondentky

Čtěte také:

Reklama