A taky je nosím a střežím jako oko v hlavě. Nemá je nikdo na světě. O čem to vlastně mluvím?
O neskutečně elegantních šatech ze třicátých let.
Měla už jsem na sobě spousty šatů, ale těmto se žádné nevyrovnají.
A víte, v čem tkví jejich tajemství? Ve střihu.
Mají jen jeden šev na zádech a do něj vložený trojúhelníkový cíp, který přechází do mírné vlečky.
A to je celé kouzlo štíhlé elegance módy tehdejších let.
Díky němu obdivujeme grácii hereček z filmů pro pamětníky.
Namítnete, že dámy té doby byly podstatně drobnější
než naše překrmená generace?
Snad, ale rozhodně nebyly hubenější.
Stejně jako my se trápily dietami, měly silná stehna, velké zadky a kulatá břicha.
Ale jak to, že to na nich nebylo vidět?
Tajemství štíhlého vzhledu totiž
spočívalo v krejčovské fintě, kterou objevila ve dvacátých
letech jedna francouzská, matematicky nadaná švadlena Madeleine Vionnet.
Nic vám to neříká?
Bohužel, její jméno zůstalo ve stínu slavnější Coco
Chanel, ale bez ní by sotva vznikly „glamour“ šatičky
s obnaženými rameny, které si s tělem pohrávaly, jako by byly
z tekutého hedvábí.
Jak na tento zázrak, který z korpulentní dámy udělá šmrncovní štíhlici vůbec přišla?
Zní to neuvěřitelně, ale opravdu to souvisí s matematikou a její láskou ke geometrii, která ji přivedla na myšlenku diagonálního střihu.
Připadá vám to složité? Vůbec ne. Je to prosté jako všechno geniální.
Diagonální - tedy šikmý střih, který tak perfektně „obteče“ figuru, aniž by zdůraznil jediný špíček, který tak rafinovaně rozezvoní spodní lem při chůzi a který se tak dokonale přizpůsobí linii těla a ne obráceně, jak to bylo doposud.
Vionnet totiž nikdy nezapomínala, že tělo má tři rozměry, a své návrhy modelovala jako sochař na dřevěné panně. To jí umožňovalo vést látku kolem celé figury a zkoušet, jak se nejlépe poddá zaoblením.
Byla mistryní ve svém oboru a její největší ctižádostí bylo vytvářet modely z jednoho kusu, s minimálním použitím švů. Ovšem tento extrém vedl ke značné obtížnosti její šaty obléknout.
Mnohé zákaznice nenašly ten správný otvor a musely vyhledat autorku, aby jim vysvětlila, jak se do jejího výtvoru vlastně „leze“.
Další důležitou roli hrála
samozřejmě látka. Pohybům těla se mohl přizpůsobit pouze měkký materiál. Proto
používala výhradně hedvábný krep, mušelín, samet a satén.
Na fotografiích
vidíte původní modely z dílny Madeleine Vionnet.
Co jim říkáte?
Že by se
daly nosit i dnes?
Nový komentář
Komentáře
to ti návrháři nemůžou šít aji na náš?
v sedmdesátých letech se nosily sukně stříhané našreko, tedy z látky čtvercového tvaru přeložené do trojúhelníku, u pravoúhlého cípu byl pas, u přepony kraj sukně, taky se jim říkalo kolové, ale nebylo nutné stříhat v plné šířce, přes boky mohla být sukně užší a rozšiřovala se až nad koleny, šikmý střih způsobil, že se látka pěkně nesla a netrčela na bocích jako sukně stříhaná z rovně složené látky, a to ani v případě, že se šilo ze silných vlněných (zimních ) látek
Tak nějak to dělá Blanka Matragi.
To je nádhera
To se ví, že se to dá nosit i dnes! Užila bych to 
dana.svobodova: Děkuju
Ťapina: i z nedostatku se dá učinit klad- třeba kárované šaty, u kterých jsem nedržela vzor byly za 2 roky strašně moderní
....Taky se mi ještě nepodařilo ušít něco bezchybně, ale je to můj originál a ostatní ho nemají a sedí mi lépe než konfekce
Aja: já koukám jako puk ... chtěla jsem napsat přesně to samé jako ty ... že ten článek jsem tu nedávno četla ... že už je to rok mě nenapadlo ani náhodou
Rybulka:
Cenovou relaci bych přirovnala k butikům. Je to různé: od 1500 výš.
Záleží na kvalitě, zachovalosti modelu atd.
K velikosti bych dodala jen toto: Není to běžná konfekce. Jsou to originály a proto jsem psala, že musíte mít trochu štěstí, abyste narazila na šaty, do kterých se vejdete. Chce to chodit pravidelně.
Aja: Zkuste si každý den v roce (kromě víkendů)napsat jeden až dva články o módě. Na to, co tematicky pokrývám ve Stylu za týden, mají tištěné časopisy měsíc, ne-li čtvrt roku a tým lidí. A řekněte mi jeden jediný příklad, kdybych stejný článek napsala dvakrát.
kareta: Já vždycky odvahu měla, pak jsem vždycky něco střihla blbě a musela jsem to pracně maskovat
říct bych si určitě dala, krásné!
V Burdě bývají střihy, které evokují 30 a 40 léta, nebo navštivte dámskou krejčovou- tulipánová sukně a vypasovaný kabátek, popř. široké kalhoty není problém ušít. A nosí se to lépe než obligátní džíny, mini...Šití podle střihu není žádná věda- chce to jen odvahu střihnout a pak složit jako puzzle a šešít
jo sou krásné
Nádherná elegantní móda
. Nevím proč, ale mě vždycky napadne, že v té době měly i prostitutky šmrnc 
7kraska: dej někam foto...Já jsem krejčová,šila jsem u "bývalého"Rosenbauma,a toto mě velmi zajímá.Sím prosím..
Ja myslim, ze to je tak, ze do satu se vlozi jakysi trojuhelnik, ktery pak zpusobuje pruzeni. Mam po prababicce z 30. let dlouhe cerne plesove saty, ktere jsou velice zvlastne usite a maji v sobe vsite jakesi trojuhelniky. Nosim je od mladi na plesy a jsou uzasne. Vubec nic jsem na nich nemenila, jen jsem prisila nove knoflicky na rameno, stare uz byly vetche.
dana.svobodova: takže chápu dobře že to není jeden univerzální střih, ale dá se takto nastřihnout jakýkoli tvar ? A v případě látky která aspoň trochu pruží už v podstatě nemá smysl ?
tak ten střih taky znám,loni jsem si udělala letní sukni,takovou akorát a musím říct,že se v ní cítím velice super.Jen je problém s délkou,musím ji doladit ujíždí k jedné straně.dala bych sem foto,ale koukám,že není kam.Kdo bude mít zájem,dám ho na rady a nápady.
Dana Svobodova: Matne si vzpominam na strih na sukni, také šikmo střiženou. Látku přeložit do čtverce a z vrcholu uhlopříčkou změřit obvod pasu, označit křídou. Pak do rohu připíchnout krejčovský metr a do obloučku vyznačit pas. Stejně tak to udělat i s délkou sukně. Fakt je, že taková sukně perfektně sedí. Materiál - nejlepší vůbec je žoržet.