Zákaz televize, domácí vězení, ale také facky, pohlavky, nebo dokonce bití řemenem apod. Způsoby, jakými rodiče trestají své děti, jsou různé a z výchovných metod stále ještě nevymizely ani tresty fyzické. Sice se dlouhodobě diskutuje o jejich zákazu zákonem, ale zatím k ničemu takovému nedošlo. Podle průzkumu Ligy otevřených mužů z roku 2018 se k fyzickým trestům minimálně ve výjimečných případech uchylují téměř dvě třetiny Čechů.

633fdcc495aa3obrazek.png
Foto: Shutterstock

To, jak byli určití lidé vychováváni, má vliv na to, jakými budou oni sami rodiči. Buď přebírají výchovné vzory od svých rodičů, nebo se naopak zařeknou, že oni budou ke svým dětem přistupovat výrazně jinak. V rámci redakční ankety jsme se zeptaly několika žen – matek, jaké tresty jim v dětství rodiče ukládali a jaký mají k trestům přístup s ohledem na své děti.

Veronika
Když jsme se sestrou zlobily, rodiče rozhodně neváhali s fackou nebo pohlavkem. Máma často sahala po vařečce, a když jsme svým odmlouváním rozzuřily tátu, docela agresivně se na nás vrhal, aby nám zmaloval zadky. A protože jsme se dost zmítaly, často nám zmaloval i jiné části těla. Pamatuju si, že v tu chvíli jsem se cítila hrozně poníženě, ale zpětně si nemyslím, že by mě to nějak zásadně poznamenalo.

Co se týče trestání mé desetileté dcery, občas dostane přes zadek, ale spíš jen tak symbolicky. Jinak ji trestám tím, že jí zabavím mobil i tablet.

Ester
Oblíbeným trestem, který mi dávali rodiče, bylo klečení v chodbě, čelem ke stěně, s rukama za zády. Pamatuju si, že jsem tam takhle klečívala i hodinu, potom jsem se nemohla skoro postavit a měla jsem strašně otlačená kolena.

Já svoje děti fyzicky netrestám. Manžel takové tendence měl, ale probrali jsme to a dohodli jsme se, že facky, mlácení ani ono klečení v chodbě u nás doma nebude. Snažím se, aby tresty dětem vždycky něco daly, takže jim třeba zadám na procvičování příklady z matematiky apod.

Jitka
Rodiče se moje zlobení většinou snažili řešit domluvou, ale taťkovi někdy ruply nervy a vzal na mě plácačku na mouchy. Pořádně to štípalo. Musím ale říct, že mamka se mě v takových situacích vždycky zastávala a křičela na něj, ať mě nechá.

Já doma nevedu žádné tresty. Zastávám názor, že když dítě takzvaně zlobí, snaží se rodičům něco sdělit – má nějaké trápení, neumí si poradit se svými emocemi apod. S dětmi proto hodně mluvím, snažím se vysvětlovat, ptát se jich a vždycky dojdeme k nějakému řešení, které se obejde bez trestu.

Dita
Rodiče mě nemlátili. Většinou mi dali domácí vězení nebo mi sebrali kapesné, popřípadě jsme musela za trest dělat s mladším bráchou domácí úkoly apod. Zato děda, když nás hlídal, zastával heslo, že je škoda každé rány, která padne vedle. Nechtěla jsem u něj trávit prázdniny a dodnes z toho mám trauma. Horší než bití ale bylo to, že mi jednou v amoku vyhodil sbírku samolepek, které jsem sbírala několik let.

Svého dvanáctiletého syna nemlátím a ani jsem ho nemlátila – nevidím v tom smysl. Co si z toho jako vezme? Bít mladšího a slabšího není žádné umění a podle mě to dělají akorát primitivové. Je hodný, takže tresty v podstatě nepoužívám. Když se mi něco nelíbí, normálně si s ním o tom promluvím.

Zdroje: Liga otevřených mužů, respondenti redakce

Čtěte také:

Reklama