V zeleném údolí, jen několik kilometrů od řeky Loiry nedaleko jihofrancouzského městečka Samur, se setkávají tři historické oblasti Francie - Anjou, Poitou a Touraine, (dnes departement Maine-et-Loire). Právě zde leží klášter Fontevrault, pohřebiště Plantagenetů. Je jedním z největších a nejlépe dochovaných středověkých klášterních komplexů v Evropě.

Královský ženský klášter tu byl založen již v 11. století. Rozloha téměř 13 hektarů, na kterých jsou budovy komplexu rozesety, svědčí nejen o velikosti, ale i o významu tohoto místa. Klášter měl vytvořit iluzi ideálního města - místa pro modlitbu a práci, místo ticha a chudoby. Sloužilo zde na pět tisíc řeholnic. Zvláštností bylo, že obyvatelky kláštera pocházely z různých sociálních vrstev.

Abbay Fontevrault

Klášter Fontevrault dnes

Za více než sedm století se ve vedení kláštera vystřídalo celkem třicet šest abatyší, kterým náležel titul „velkoabatyše“. Tou se stávala vždy dcera z místní vysoké šlechty či dokonce dcera královská. Mezi řadou nám neznámých jmen vzpomeňme alespoň abatyši Gabrielle de Rochechouart, která byla sestrou markýzy de Montespan, jedné milenek Ludvíka XIV.  

S klášterem je ovšem neodlučitelně spjata Eleonora Akvitánská, dvojnásobná královna, ve své době nejmocnější žena světa. Nejdříve se stala po boku Ludvíka VII. královnou Francie a díky druhému sňatku s Jindřichem II. Plantagenetem i královnou anglickou.

V roce 1189, po smrti Jindřicha II., se Fontevrault stal královským pohřebištěm. Po návratu z Anglie se tady na stáří usadila i Eleonora, která jej také výrazně finančně podporovala. Žila zde do své smrti v roce 1204 a byla tu pochována vedle svého manžela.

Klášterní kostel ve Fontevrault

Dominantou celého areálu je románský klášterní kostel

Celý areál kláštera je vystavěn zejména v románském, zčásti však i ve slohu gotickém. Bývalý klášterní kostel je ukázkou slohu románského. V hlavní lodi kostela spočívají ve čtyřech sarkofázích ostatky čtyř významných Plantagenetů: anglického krále Jindřicha II. Plantageneta, jeho slavné manželky Eleonory Akvitánské, dále jejich syna, později též krále Anglie, Richarda Lví srdce a vdovy po jeho bratrovi, králi Janu Bezzemkovi, Isabely z Angoulême.

Hlavní loď kostela

Interiér kostela je ojedinělou ukázkou zastřešení jednoduché kostelní lodi čtyřmi kopulemi

Náhrobek Eleonory a Jindřicha

Polychromovaný náhrobek Eleonory Akvitánské a Jindřicha II. Plantageneta

Náhrobek Richarda a Isabely

Náhrobek Richarda Lví srdce a Isabely z Angoulême

Z hlediska stavebně historického je zajímavý kromě klášterního kostela refektář, ložnice a zejména klášterní kuchyně.

Na východní straně ambitu rajské zahrady se nachází kapitulní síň, jejíž stěny zdobí obrazy ze 16. století. V průběhu let sem byly přidány i portréty jeptišek a abatyší.

Kapitula

Kapitulní síň je galerií středověkého malířství

Abatyše

Gabrielle de Rochechouart, jedna z posledních abatyší kláštera, sestra markýzy de Montespan

Velmi zvláštní je budova klášterní kuchyně. Téměř kruhová stavba s osmi půlkruhovými výklenky ze světlého kamene ústí v les úzkých špičatých komínů, z nichž nejvyšší se tyčí až do výše 28 m. Celá velmi strmá střecha je pokryta břidlicovými pláty ve tvaru rybích šupin. Výklenky byly zakončeny komíny, které se směrem nahoru zužují. Výborně odváděly kouř, díky čemuž mohly sloužit i jako udírna, zejména pro uzení ryb, které tvořily základ potravy jeptišek.

V 19. století podstoupila budova kuchyně rozsáhlou rekonstrukci, kterou vedl slavný restaurátor Viollet-le-Duc, jenž je znám zejména restaurováním katedrály Notre Dame v Paříži, opevněného města Carcassone v Languedocu anebo hradu Pierrefond v Pikardii.

Kuchyně

Budova klášterní kuchyně se špičatými věžemi a šupinatou střechou

Procházíte-li ambitem rajské zahrady a nahlížíte do refektáře kláštera, do ložnic nebo kuchyně, máte najednou pocit, že se stáváte součástí každodenního života jeptišek. Najednou to vše pochopíte a porozumíte...

Ambit

Křížová chodba obepíná čtvercovou rajskou zahradu

V dlouhé historii kláštera se však vyskytují i temnější období. V době francouzské revoluce byl řád rozpuštěn a majetek církve konfiskován. V roce 1792, kdy zde žilo ještě posledních 200 jeptišek, byl klášter na základě revolučních dekretů nuceně vystěhován. Poslední abatyše Julie de Pardaillan d'Antin zemřela v Paříži v naprosté chudobě jen o pár let později.    

Později za vlády Napoleona Bonaparta byl klášter přeměněn na jednu z nejstřeženějších věznic Francie. Vězněno zde bylo více než 2000 osob. Během 2. světové války tu umísťovali členy odboje. Mnozí zde byli zavražděni.

Věznici zrušili v roce 1963. Tehdy se klášter dostal do péče francouzského ministerstva kultury.

Klášter Fontevrault byl v roce 2000 jako součást údolí Loiry zapsán na Seznam kulturních památek UNESCO.

 

Mohli jste si také přečíst: