Klášter Brou je symbolem věčné lásky

Malé městečko Bourge-en-Bresse se nachází v rovinaté oblasti francouzského regionu Rhone-Alpes nedaleko Lyonu. Protože neleží na žádné významné trase, asi bychom ho nejspíše minuli. Přesto je zde něco, co toto místo právem řadí mezi nejnavštěvovanější místa v celé Francii. Klášter Brou, místo posledního odpočinku Markéty Rakouské, dcery císaře Maxmiliána I., a jejího chotě, byl dokonce v roce 2014 v anketě v rámci Dnů evropského dědictví zvolen nejoblíbenější francouzskou památkou.

Historická oblast Bresse ale nepatřila vždy Francii. Jako většina dnešních pohraničních regionů byla často vystavena rozpínavosti sousedních mocností. Oblast Bresse náležela již od poloviny 13. století do vlivu savojského vévodství, zahrnujícího nížiny na západní straně Alp a dále přes část dnešního Švýcarska až k dnešnímu Piemontu. Hlavním městem a sídlem oblasti bylo městečko Bâgé, ovšem svou těsnou blízkostí hranic s Francií to zrovna výhodné nebylo. Proto v době vlády savojské dynastie bylo v Bourge vybudováno opevnění a toto město stalo se sídlem savojských vévodů.

Městečko Bourge-en-Bresse

Nicméně nevýhoda okolní rovinaté krajiny se stala osudným při invazi francouzských vojsk v roce 1535 a savojští museli vyklidit pole. Do svého vlivu se jim Bresse opět dostala za nějaký čas, když se vévoda Philibert - Emmanuel roku 1559 oženil s Markétou z Valois, sestrou francouzského krále Jindřicha II. a dcery Františka I. Netrvalo to však dlouho a při francouzsko – savojském konfliktu v roce 1601 připadla oblast Bresse s dalšími podalpskými regiony definitivně francouzskému království.

Ale vraťme se do doby, kdy vznikla ona slavná památka. První záměr založit klášter v Brou, které tehdy tvořilo v podstatě jakési předměstí Bourge, měla již Markéta Bourbonská, manželka vládnoucího vévody Philipa II. na konci 15. století. Ovšem zemřela dříve, než stačila svůj záměr zrealizovat.

Klášterní kostel v Brou

Po smrti Philipa II. v roce 1497 vládl Savojsku jejich mladičký syn Philibert II. Jak je vidět z již zmíněných jmen manželek savojských vévodů, tato dynastie nestála stranou velké sňatkové politiky vládnoucích rodů. Vždyť i jeho matka pocházela z rodu Bourbonů, tedy z krve královské. Jeho sestra Luisa Savojská se provdala za Karla I. z Angoulême a porodila budoucího francouzského krále Františka I., o jehož dceři Markétě, která si vzala zase savojského vévodu Philiberta-Emanuela, jsme se už zmínili. Vyznat se v tom je poněkud obtížné, ne-li nemožné…

Zkrátka Philibert byl pohledný mladý vévoda k mání. A tak padl do oka největšímu sňatkovému žonglérovi té doby, císaři Maxmiliánovi I. Jeho dcera Markéta Rakouská, která byla tak neslavně „vrácena“ Karlem VIII., jenž se neváhal oženit s dědičkou Bretaně Annou, a vyfoukl ji tak Markétině otci Maxmiliánovi, právě nedávno ovdověla po pouhopouhém půlročním manželství s Juanem Kastilským.

Dobové podobizny Philiberta a Markéty v muzeu kláštera

Markéta byla stejně stará jako Philibert a zdálo se, že se mladí do sebe opravdu zamilovali. Svatba se konala roku 1501. Bohužel osud nepřestal být k Markétě krutý. Láskyplné manželství trvalo pouhé tři roky! Philibert zemřel v roce 1504 po nehodě na lovu.

Zdrcená a zlomená Markéta si vzpomněla na záměr manželovy matky založit v Brou klášter. Rozhodla se tedy na věčnou památku svému muži vystavět klášterní komplex s kostelem, který se měl stát současně místem posledního odpočinku milovaného manžela, jeho matky i jí samotné.

Pouhý rok a půl po této události zemřel Markétin bratr Filip Sličný zanechaje po sobě nejen šest malých dětí, ale i duševně chorou manželku. Markéta se tedy stala poručníkem bratrova potomstva, ale současně se po něm stala i nizozemskou místodržící. Savojsko tedy opustila, ale neopustila svůj záměr vybudovat klášter v Brou.

Vnitřní nádvoří kláštera v Brou

Na svém dvoře v Mechelenu zaměstnávala řadu významných umělců. Bylo tady snadné najít toho pravého pro stavbu v Brou. Pověřila architekta Louise van Bodeghema vypracováním plánů i vedením stavebních prací. Vznikl komplex klášterních budov se třemi vnitřními nádvořími (ambity) a přilehlým kostelem, který je postaven ve stylu vrcholné gotiky s drobnými prvky renesance. Stavba probíhala v letech 1506 až 1532.

Nejvýznamnější částí celého komplexu je samozřejmě klášterní kostel, který je současně místem oněch tří náhrobků, jež tomuto místu dodávají na významu. Kostel je právem považován za mistrovské dílo plaménkové neboli flamboyantní gotiky, ve Francii jedinečné, ale dobře známé právě v Nizozemí, zejména v Brabantsku, v části dnešní Belgie, odkud jeho tvůrce pocházel. Vysoká střecha kostela je pokryta barevnými glazovanými taškami.

Klášterní kostel - interiér je vrcholnou ukázkou plaménkové gotiky

Náhrobky navrhl a vytesal většinou do alabastru a carrarského mramoru sochař Conrad Meit. Pocházel sice z Wormsu na Rýnu, ale v roce 1509 přišel do Mechelenu, pravděpodobně s dílnou Lucase Cranacha, u něhož pracoval již ve Wittenbergu a roku 1512 se pak stal dvorním sochařem regentky Markéty Rakouské.

Náhrobky v kostele Brou realizoval v letech 1526 až 1531. K práci měl údajně tři pomocníky, jedním byl i jeho bratr. I když ne všechny sochy tedy „sochal“ sám, každopádně je všechny navrhoval.

Majestátní náhrobek Philiberta je umístěn uprostřed chóru hlavní lodi kostela. Kolem něj na stranách u zdí jsou náhrobky jeho choti a matky. Všechny podobizny se částečně otáčí k sobě, jako by spolu komunikovaly.

Náhrobky Markéty Rakouské a Markéty Bourbonské

Náhrobek Philiberta dominuje hlavní lodi kostela

Philibert zemřel ve svých 24 letech v roce 1504. Sochař tedy jeho podobiznu vytvářel z dostupných obrazů, a silně ji tedy zidealizoval. Náhrobek je dvouúrovňový s dvěma postavami. Na horní části náhrobku je Philibert ve slavnostní róbě obklopen anděly. Pod ní je jeho tělo nahé pouze s lehkým přehozem přes sebe. Střeží jej deset mystických ženských postav, tzv. Sibyly.  

Dvoupatrový náhrobek Markéty Rakouské

Náhrobek Markéty Rakouské je rovněž dvouúrovňový se dvěma podobiznami. Zatímco ta spodní z alabastru ji ukazuje jako mladou, oblečenou ve volném rouchu s krásnými rozpuštěnými vlasy, ta horní, mramorová, je podobiznou starší dámy – vévodkyně ve formálním oblečení s vévodskou korunou na hlavě.  

Skromnější náhrobek patří Markétě Bourbonské, matce Philiberta

Náhrobek Philibertovy matky Markéty Bourbonské je nejstřídmější. Její postava leží na černé mramorové desce, pod níž jsou postavy plačících žen. Vévodkyně je oblečena do hermelínového pláště, symbolizující královský původ. U nohou jí leží chrt, symbol věrnosti.

Všechny tři náhrobky jsou považovány za vrcholné umělecké dílo počátku 16. století. Markéta, i když celý zbytek svého života strávila v Nizozemsku, je pochována vedle svého manžela v klášterním kostele, jenž pro tento účel nechala vybudovat. Zemřela v roce 1530, tedy dva roky před úplným dokončením díla, které se stalo důkazem její velké lásky a věrnosti. 

Foto: Jiří Lády