Už tisíce let v sobě pohádky ukrývají podobné motivy – jejich cílem je obvykle výchova, podpora vzdělanosti, národních zvyklostí a tradic, morálky. U dětí mají také schopnost rozvíjet slovní zásobu, představivost a lépe chápat svět kolem sebe. Dále trénují jejich pozornost a utvářejí žebříček hodnot.
Foto: Shutterstock
Například autorka projektu Celé Česko čte dětem Eva Katrušáková o pohádkách říká: „Čtení jsou emoce a citová výchova. Znáte to – s hrdinou knihy pláčeme, smějeme se, držíme mu palce, vciťujeme se do něj, stává se naším kamarádem a parťákem. Děti a teenageři se tak učí napojit se na druhého a pozorně ho vnímat, což se jim jednou bude hodit ve vztazích. A navíc – předčítáte jen tomu, koho máte rádi. I když se mezi vámi během dne událo cokoli, čtení to všechno uhladí, je v něm i moment smíření. Uhladí a pohladí."
To všechno zní skvěle. Jenže každá strana má dvě mince, pohádky nevyjímaje. S tím, jak je společnost stále více vedena k politické korektnosti a volá po respektování různorodosti, se objevují pochybnosti o tom, zda nejdou některé klasické pohádky proti těmto snahám. A tím se dostáváme k možným negativním efektům pohádek na děti.
Těmi se ve svých výzkumech a esejích zabývá řada autorů. Je mezi nimi například profesorka Angela M. Gooden, která poukazuje na skutečnost, že pohádky mají velký vliv na to, jak děti vnímají ženské a mužské role. V praxi to znamená, že díky pohádkám děti lépe rozumí světu kolem sebe, ale také v nich upevňují stereotypní představy. Například těmito způsoby:
- Žena je v pohádce spíše pasivní, čeká až ji muž zachrání.
Taková Šípková Růženka si kupříkladu skoro celou pohádku vyspává a vyčkává, až ji někdo vysvobodí polibkem. - Naplněním života ženské postavy je svatba. Ta je vyvrcholením veškeré snahy.
Končí tak téměř všechny pohádky. Po veselce kočí práskne do koní a zamilovaný páreček se vydá vstříc západu slunce. O tom, co bude po svatbě či jak na sobě bude žena dále pracovat už se většinou nepíše. - U žen bývá v pohádce nejvíce oceňován vzhled – dlouhé vlasy a štíhlý pas.
Klasický začátek: Žila jednou jedna krásná dívka jménem Sněhurka. A ilustrace hovoří jasně sama za sebe, co si máme představit pod onou krásou. - Ideální muž je v pohádce pohledný, silný a schopný zachránit princeznu.
Za Růženkou se prosekal trním. Kvůli Zlatovlásce musel Jiřík splnit řadu zdánlivě nemožných úkolů. - Pokud není žena princezna nebo vznešená paní, většinou je v domácnosti, popřípadě pracuje jako chůva. Živitelem rodiny je muž.
Popelka u macechy otročí a nikdo jí za to ani nepoděkuje. Natož pak nějaký dukát, že by zaplatil. - Záporné postavy bývají většinou zobrazeny jako ošklivé. Podle vzorce ošklivý vzhled = ošklivý charakter.
Ježibaba z pohádky O Jeníčkovi a Mařence krásou vskutku neoplývala. A tak je hned jasné, že nebude oplývat ani dobrotou. - Postavy jsou bílé a heterosexuální.
Proti stereotypům v pohádkách se vymezují i některé slavné osobnosti, jako jsou herečky Keira Knightley nebo Kristen Bell. Nutno ovšem dodat, že nelze všechny pohádky házet do jednoho pytle s velkým názvem stereotyp. Zvláště v posledních letech se někteří filmoví a knižní tvůrci snaží méně zjednodušovat a méně stereotypizovat. Příklady však máme i z minulosti.
Foto: Shutterstock
Taková princezna se zlatou hvězdou na čele našla odvahu postavit se proti domluvenému sňatku, a dokonce si sama vyrazila na túru. Pyšná princezna byla sice krásná, ale na začátku ne hodná a Popelka nebyla jen poslušná, ale navzdory zákazu se odvázala a vyrazila na ples apod. Zejména některé Disneyho hrdinky jsou velmi pokrokové a aktivní – třeba Pocahontas či Mulan.
Co se týče sexuálních a etnických menšin či jiných národností, v psaných pohádkách nebývají zobrazovány tak často, ale konkrétní tituly se dají najít. Je to například pohádka o lásce mezi muži stejného pohlaví nizozemské autorky Stern Nijland s názvem Princ & Princ. Kniha Africké pohádky od O. D. Westa dává dětem nahlédnout do odlišné kulturní reality jiného kontinentu. S různorodostí světa kolem seznamuje děti také česká spisovatelka Ester Stará v knize Největší přání, ve které putuje plyšový koník z Asie až do Evropy.
Uvedené stereotypy nejspíš nejsou důvodem k tomu přestat dětem číst klasické pohádky, tak jak je známe po desetiletí. Jen by možná nebylo na škodu dbát při jejich výběru na různorodost a dát šanci také některým dalším titulů, které budou více ukazovat rozmanitost světa kolem nás.
Čtěte také:
- Pětiletá holčička mluví jako dlaždič aneb jaký dopad mají vaše sprostá slova na osud dítěte
- První porno vidí děti už v šesti letech. Na vině je i online výuka
Nový komentář
Komentáře
Když mi bylo okolo deseti let, dostala jsem knížku Vousy na mašličku. Byly to japonské pohádky. Dodnes si je pamatuju. I indické. Ty mi přišly mimořádně krásné. Černošské pohádky se mi jednak nelíbily, jednak byly o ničem. Nebo to bylo překladem? Moje děti to ale měly stejné.
No, pohádky nemůžou za to, jak děti vnímají ženské a mužské stereotypy, jiné kultury, homosexuály apod. Za to můžou rodiče, jak své děti vychovali, jaké mají názory a jaké mají vzorce chování. Pokud někdo vyrůstal v rodině, kde otec byl typický buran, který přišel domů z práce, sednul si s lahváčem v ruce k fotbalu a poroučel manželce, ať nosí jídlo na stůl (a že to bude teplá večeře!) a ještě ji jako bonus seřve za to, že má na podlaze smítko a jaký je prase a jakto, že děti ještě nemají úkoly a jeho žena poslušně cupitá, obskakuje ho a mlčí a totálně se mu podřizuje, tak je logické, že z dětí budou podobní jedinci i v dospělosti. A pokud je rodina homofóbní a rasistická, málokdy se z toho děti v dospělosti vymaní (tam zase záleží, zda měli děti s rodiči vztah pozitivní či negativní). Takže pohádka o to, jak krásnou princeznu vysvobodí udatný princ a všechno končí svatbou, fakt nemůže za to, že lidi dneska vnímají svět pořád stereotypně....
Jsem za to nechat pohádky pohádkami, bez tzv. korektnosti.
Bože, to už musíme kritizovat i pohádky???
Pohádky jsou prostě pohádky a není důvod, proč by děti neměly obdivovat krásné princezny a udatné prince. Vědí, že takhle to ve skutečnosti není, umí si vysvětlit paralelu se skutečným životem. Myslím, že málokterá žena by v dospělosti pohrdla pěkným, schopným chlapem, který je ochoten pro ni mnohé vykonat a obětovat. Každá z nás může být princezna a každá z nás si přeje svého prince ( omlouvám se tomu, komu to přijde jakkoliv nekorektní).
I v životě je ideální muž pohledný a schopný zajistit rodinu, princezen je málo. Taky mi bylo líto koně, když ho Jiřík zabil pro ty dva osiřelé ptáky, mám dojem, že to byli krkavci. Ale hned se četlo dál, tak jsem se soustředila na další děj. Malým dětem se mají číst Pohádky z bílého pyžamka a podobné neškodné knížky, aby se v noci nebudily strachy. Ale děti se obvykle vypořádají s tím, že myslivec zabil vlka, protože ten předtím sežral Karkulku a babičku. Hlavně vybrat knížku přiměřenou věku dítěte.
Pohádky bratří Grimmů, nebo třeba ruské pohádky jsou jeden příšerný horor za druhým. Ale i jiné pohádky jsou naprosto nekorektní, plné vraždění, mrtvých zvířat, týrání, katastrofických scén, a za dobrým koncem, pokud se vůbec koná, se často jde přes mrtvoly.
To je náhodou velice vhodná průprava pro život. Život totiž není spravedlivý a na konci všichni umřeme. Čím dřív to dítě pochopí a naučí se s tím žít, tím lépe. 
Nejoblíbenějšími pohádkami starší dcery byla Francouzské pohádky, kde krev tekla proudem a v komorách skladovali haldy hlav. Staré české pohádky jsou taky plné masakrů. Povídala jsem si o této problematice s loutkářem Luďkem Richtrem. Nebyla by ale škoda tyto pohádky úplně zapudit. Stačí malinko upravit a poučit. Copak třeba Červená Karkulka je o něčem jiném? Přitom je velice výchovná. Nemusí se děvčátko pustit černým lesem ale jenom si cestu zkrátit neznámou ulicí.